ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.157.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 157/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně CF FLOP s.r.o. , se sídlem v Brně-Sever, Lesná, Nejedlého 383/11, PSČ 638 00, identifikační číslo 64608565, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému Beskydskému divadlu Nový Jičín, příspěvkové organizaci , se sídlem v Novém Jičíně, Divadelní 5, PSČ 741 01, identifikační číslo 00096334, zastoupenému JUDr. Ondřejem Michnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Slovanská 880/3, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 93/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2009, č.j. 51 Co 688/2008-211, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 460 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ondřeje Michny, advokáta se sídlem v Novém Jičíně, Slovanská 880/3.
Odůvodnění:
Žalobou na obnovu řízení se žalobkyně domáhala obnovy řízení z důvodu, že po nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.12.2004, č.j. 15 Co 812/2004-179, kterým bylo potvrzeno zamítnutí žaloby soudem prvního stupně ohledně zaplacení 759 550 Kč z titulu plnění z hospodářské smlouvy ze dne 27.8.1991, jež byla shledána absolutně neplatným právním úkonem, se žalobkyně dozvěděla o nových skutečnostech a důkazech, které nemohla použít v původním řízení a které mohou přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 18.3.2005 obdržela od A. H. zápis o předání a uznání závazku ze dne 14.2.1992, který podepsaly tři osoby, p. J., p. S. a p. B., a dále písemné vyjádření J. J. ze dne 25.3.2005 společně s listinou k ověření jeho podpisu.
Krajský soud Ostravě usnesením ze dne 12. března 2009, č.j. 51 Co 688/2008-211, potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. září 2008,
č.j. 18 C 93/2005-168, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 309/99; v dalším výroku změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v daném případě nejsou dány důvody pro obnovu řízení podle §228 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.).
Odvolací soud konstatoval, že nebylo možno provést navržené důkazy svědků, kteří měli zápis z jednání ze dne 14.2.1992 o předání a převzetí díla a uznání dluhu podepsat. Svědek S. zemřel, místo pobytu svědka J. se soudu nepodařilo zjistit a svědek B. uvedl, že si není vědom, že by předmětnou listinu kdy podepisoval. Nebyla zjištěna bez dalších dat ani určitelnost osoby A. H., který měla předmětnou listinu žalobkyni doručit. Další slyšení svědci k otázce předmětné listiny a zejména k otázce, kdy byla podepsána, neuvedli nic nového. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který neuvěřil obsahu písemného vyjádření J. J. ze dne 25.3.2005 pro jeho zájem na řízení, neboť jako postupitel převzal ručení za existenci postupované pohledávky na žalobkyni. Pro úplnost odvolací soud uvedl, že žalobkyně ani neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že uvedené vyjádření bylo skutečně vyhotoveno a podepsáno J. J., když z ověření totožnosti kopie listiny s jejím originálem se tato okolnost neprokazuje. Pokud žalobkyně navrhovala provést znalecký posudek k prokázání pravosti podpisů na listině předložené ve fotokopii - zápisu z jednání, odvolací soud dospěl k závěru, že takový důkaz by byl nadbytečný, jak správně dovodil soud prvního stupně, neboť by sice s jistou mírou pravděpodobnosti bylo možno určit, zda podpisy na fotokopii zápisu o předání a převzetí díla a uznání dluhu odpovídají pravým podpisům žalobkyní označených osob, avšak nikoliv, zda podpisy uváděných osob se skutečně nacházely i na originálu předmětné listiny.
Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzení o „novosti“ předmětné listiny. Nabídnutý důkaz výslechem označených osob nemohl být z objektivních důvodů proveden a žalobkyně se k jednání soudu prvního stupně dne 2.9.2008 nedostavila, nepožádala o jeho odročení, přičemž zabránila opětovnému poučení o tom, že jí tvrzená skutečnost v řízení nebyla dosud prokázána. Odvolací soud nepřisvědčil žalobkyni, že nemožnost provedení důkazů ji není možno přičítat k tíži, jestliže výslech navrhovaných osob nebyl bez jejího zavinění proveden v původním řízení. Konstatoval, že obnovu řízení neodůvodňují případy neprovedeného možného dokazování soudem v původním řízení ohledně těch skutečností a důkazů, které byly účastníkem řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich provedení nebylo přikročeno. Odvolací soud poukázal na to, že výslech J. J. a B. S. byl v původním řízení nabízen k jiným tvrzením a tyto osoby (byť v jiných věcech) byly ke shodnému skutkovému ději vyslechnuty a žádná z nich tehdy jakékoliv uznání závazku z 14.2.1992 nezmiňovala.
Odvolací soud nepřisvědčil žalobkyni, že by předložením nového důkazu, kterým měl být zápis z jednání ze dne 14.2.1999, jímž mělo být prokázáno uznání závazku, dochází k přenosu důkazního břemene a že dlužník je povinen přinést důkaz o opaku. Odvolací soud vysvětlil, že přenos důkazního břemene by přicházel v úvahu až v řízení po povolení obnovy.
Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dále dovodil, že listina – zápis z jednání ze dne 14.2.1992, kterou žalobkyně podle jejího tvrzení získala od A. H., a z níž mělo vyplývat, že závazek z hospodářské smlouvy ze dne 27.8.1991 byl uznán, není důkazem, který by mohl pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud odkázal na správné zdůvodnění rozhodnutí soudem prvního stupně, který konstatoval, že pokud v původním řízení bylo uzavřeno, že mezi smluvními stranami nevznikl platný právní vztah, že posuzovaná hospodářská smlouva je absolutně neplatná, nemohla listina, potvrzující předání a převzetí díla a uznání dluhu, založit neexistující právní vztah a ani v původním řízení přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci, i kdyby byla řádně předložena v originále.
Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že svědek B. nemluvil pravdu, jestliže uvedl, že si není vědom, že by předmětnou listinu kdy podepisoval a zpochybňuje jeho výpověď okolnostmi ohledně předání dokumentace zhotoviteli J. Dále namítá, že měl být proveden důkaz znaleckým posudkem k prokázání skutečnosti, že podpisy osob na listině ze dne 14.2.1992 jsou skutečně jejich podpisy. Soud však navržený důkaz neprovedl a nezdůvodnil, proč tak postupoval. Nesouhlasí rovněž že závěrem, že by jí mělo jít k tíži, jestliže navržení svědci nemohli být vyslechnuti. Dále má za to, že pokud předložila listinu o uznání závazku, došlo k přesunu důkazní povinnosti na žalovaného, který se měl pokusit o vyvrácení domněnky uznání závazku. To však neučinil. Dovolatelka trvá na svém názoru, že zápis z jednání dne 14.2.1999 je novým důkazem, který nemohla uplatnit v původním řízení, když se o její existenci dozvěděla až po skončení původního řízení v průběhu měsíce února a března 2005. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že osoby navržené k vyslechnutí k dané věci již byli vyslechnuti v původním řízení. Namítá, že tyto osoby byly vyslýchány pouze v souvislosti s trestním řízením zhotovitele p. J.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí, neboť považuje shodná rozhodnutí obou soudů za správná a dovolání žalobkyně za zjevně bezdůvodné. Poukazuje na to, že dovolatelka neuvedla žádnou otázku zásadního právního významu, která by měla být dovolacím soudem řešena.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (12.3.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) a byly splněny podmínky zastoupení ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238 odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřipadá v úvahu, když soud prvního stupně po zrušení svého rozhodnutí odvolacím soudem žalobu na obnovu řízení opětovně zamítl, nerozhodl tedy jinak než ve svém dřívějším rozhodnutí, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238 odst. 2 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních.
Žalobkyně žádnou právní otázku, kterou odvolací soud řešil a pro jejíž posouzení by bylo možno přiznat napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, nenastolila.
Je třeba konstatovat, že žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§228 odst. 1 o. s. ř.).
Ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. má – jako důvod pro povolení obnovy řízení – na mysli takové skutečnosti nebo důkazy, které jsou (ve srovnání s původním řízením) „nové,“ tj. v době původního řízení sice objektivně existující, ale z pohledu účastníka tehdy nepoužitelné, aniž by nesl vinu na tom, že o nich nevěděl, popř. že nesplnil povinnosti tvrzení nebo důkazní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2003, sp. zn. 28 Cdo 321/2003, které je veřejnosti k dispozici ne webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz ).
Pokud v dané věci dovolatelka k důkazu, který měl odůvodnit obnovu řízení, předložila soudu nedatovanou fotokopii listiny zápisu z jednání dne 14.2.1992 o uznání dluhu, odvolací soud podle závěru dovolacího soudu nepochybil, jestliže dovodil, že dovolatelka neunesla důkazní břemeno o „novosti“ listiny, když tvrzená skutečnost o uznání dluhu žalovaným, která měla vyplývat z uvedené listiny, nebyla prokázána.
Dovolací soud po přezkoumání podrobně zdůvodněného napadeného rozhodnutí odvolacího soudu dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Pokud žalobkyně zpochybňuje věrohodnost provedených důkazů (výpovědi svědka Bártka) a zpochybňuje hodnocení důkazů ohledně výslechu svědků v původním řízení, je třeba konstatovat, že při uvažované přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., nesprávné hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Namítá-li dovolatelka, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem k prokázání pravosti podpisů na předloženém zápisu z jednání, tedy že rozsudek odvolacího soudu vychází z neúplného dokazování, pak by tato skutečnost mohla vést k závěru, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná, napadá-li dovolatelka pouze konkrétní procesní postup soudu při zjišťování skutkového stavu a výsledky dokazování.
Dovolací soud dospěl k závěru že odvolací soud správně posoudil podmínku povolení obnovy řízení spočívající v tom, že žalobkyní navržený důkaz zápisem z jednání, který bez své viny nemohla použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s . ř. též před odvolacím soudem, nemohl přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci.
Dovolatelce je možno dát za pravdu, že pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.9.2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, uveřejněné na www.nsoud.cz , nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.7.1967, sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/1968, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2009, sp. zn. 28 Cdo 4927/2008, uveřejněné na www.nsoud.cz ).
Odvolací soud však v dané věci v tom směru správně nedovodil ani výše uvedenou „pravděpodobnost“ pro závěr, že by předložený důkaz listinou zápisu ze dne 14.2.1992 mohl přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci. Uvedený důkaz, který žalobkyně podle jejího tvrzení získala od A. H., a z něhož mělo vyplývat, že závazek z hospodářské smlouvy ze dne 27.8.1991 byl uznán, není důkazem, který by mohl pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť v původním řízení soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami nevznikl platný právní vztah a že posuzovaná hospodářská smlouva je absolutně neplatná, a proto listina, potvrzující předání a převzetí díla a uznání dluhu, nemohla založit neexistující právní vztah a ani v původním řízení přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci, i kdyby byla řádně předložena v originále.
Dovolací soud dále dospěl k závěru, že odvolací soud správně posoudil i námitku žalobkyně ohledně důkazního břemene, které leží v dané věci na žalobkyni.
Odvolací soud správně dovodil, že předložením „nového“ důkazu, kterým měl být zápis z jednání ze dne 14.2.1999 a který měl být důkazem o uznání závazku žalovaným, nedochází k přenosu důkazního břemene. Odvolací soud správně konstatoval, že přenos důkazního břemene by přicházel v úvahu až v řízení po povolení obnovy. Jeho závěr je v souladu s dosavadní judikaturou, podle níž povinnost tvrzení i důkazní břemeno ohledně právně významných skutečností leží na tom účastníku, který z těchto skutečností dovozuje pro sebe příznivé právní následky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný v Právních rozhledech č. 7/1998). V řízení o žalobě na obnovu řízení leží povinnost tvrzení i důkazní břemeno ohledně skutečností, které mohou vést k povolení obnovy, na žalobci.
Odvolací soud s ohledem na výše uvedené tedy nepochybil, pokud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v posuzované věci nebyla naplněna podmínka pro povolení obnovy řízení podle §228 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání žalobkyně tudíž směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 1 750 Kč §10 odst. 1 a 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 410 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 2 460 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 14. února 2011
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu