ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1577.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1577/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Ryston Electronics s.r.o., se sídlem v Praze 4-Modřany, Pod Vinicí 2045/18, PSČ 143 00, identifikační číslo 45312834, zastoupené JUDr. Evou Vitejčkovou, advokátkou se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, Komenského nám. 56, s pracovištěm Praha 3, Nitranská 19, proti žalovanému M. M., zastoupenému JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, PhD., advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, o zaplacení částky 105 991,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 110/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. listopadu 2009, č.j. 7 Cmo 440/2008-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 956 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Evy Vitejčkové, advokátky se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, Komenského nám. 56, s pracovištěm Praha 3, Nitranská 19.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. listopadu 2009, č.j. 7 Cmo 440/2008-151, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2008, č.j. 25 Cm 110/2004-106, ve znění opravného usnesení ze dne 28. července 2008, č.j. 25 Cm 110/2004-123, jímž bylo ve výroku I. žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 105 991,80 Kč s 9,93% úrokem z prodlení z částky 3 050 Kč od 7.5.1999 do zaplacení, s 7,83 % úrokem z prodlení z částky 69 325,20 Kč od 2.12.2000 do zaplacení a s 6,5% úrokem z prodlení z částky 27 616,60 Kč od 12.4.2002 do zaplacení, a dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o úhradě nákladů řízení; výrokem II. odmítl odvolání směřující proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ohledně 7,83% úroků z prodlení z částky 6000 Kč od 2.12.2000 do zaplacení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, podle něhož účastníci řízení uzavřeli dne 1.4.1999 kupní smlouvu, jejímž předmětem byly dodávky integrovaných obvodů v období let 1999 – 2002, přičemž jednotlivé dodávky zboží měly být specifikovány telefonicky. Součástí smlouvy byla rovněž dohoda o ceně. Cenu zboží vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou č. 9904686, znějící na částku 22 485,10 Kč, na níž bylo z účtu mající název M. M. dne 27.3.2000 uhrazeno 18 715,30 Kč bankovním převodem, zbývalo tedy uhradit 3 769,80 Kč, z čehož však žalobkyně požadovala zaplatit jen 3 050 Kč. Dále bylo zboží vyúčtováno fakturou č. 0013231, znějící na částku 81 325,20 Kč, na níž bylo dne 30.4.2003 a 7.7.2003 uhrazeno žalovaným v hotovosti vždy 6 000 Kč, tedy celkem 12 000 Kč, zbývalo tedy k úhradě 69 325,20 Kč. Fakturou č. 0202996, znějící na částku 55 625,90 Kč, uhradil žalovaný v hotovosti dne 30.12.2002 a 14.1.2004 celkem 15 000 Kč, zbývalo k úhradě 40 625,90 Kč, z čehož však žalobkyně požadovala jen 33 616,60 Kč. U všech plateb žalovaný uvedl jako variabilní symbol číslo té které faktury.
Oba soudy z uvedených skutkových zjištění učinily závěr, že z tohoto jednání žalovaného lze usuzovat, že se k dodanému zboží i jeho ceně přihlásil a dílčím plněním na každou z jednotlivých faktur tak uznal ve smyslu §407 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) i zbytek dluhu. Odvolací soud konstatoval, že částečnou úhradou byla nastolena vyvratitelná právní domněnka existence předmětného závazku žalovaného k žalobkyni, a to v plném jeho rozsahu podle §323 odst. 1 a 2 obch. zák.
Pokud žalovaný tvrdil, že faktura č. 0013231 a č. faktura 0202996 nejsou důvodné, že si účtované zboží neobjednal, považovaly soudy jeho námitku za účelovou, když dílčí platby byly žalovaným činěny opakovaně a případný omyl vyloučil i splátkový kalendář, který vyhotovil sám žalovaný. Odmítnuta byla i námitka žalovaného, že zboží vyúčtované fakturou č. 0013231 si objednala firma M+m elektronic s.r.o. Odvolací soud zdůraznil, že vyvratitelnou právní domněnku o tom, že v době uznání závazek trval, nelze vyvracet pouhým negativním tvrzením o neexistenci závazku.
Prokázáno nebylo podle závěrů soudů započtení pohledávek z faktur 0202996 a 9904686. Pokud se týká faktury č. 9904686, odvolací soud ohledně námitky započtení pohledávky konstatoval, že listina označená jako „Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek“ ke dni 30.12.1999 byla opatřena mimo podpisu otiskem razítka firmy M+m elektronic, se sídlem v Brně, Rybnická 1a, tudíž nebyla uzavřena žalovaným, jako fyzickou osobou, ale právnickou osobou.
Odvolací soud proto potvrdil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně uplatněné jistiny co do částky 105 991,80 Kč a přiznaných úroků z prodlení.
Odvolání žalovaného směřující proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, týkající se nároku na zaplacení části úroků z prodlení, odvolací soud odmítl pro jeho subjektivní nepřípustnost.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a písm. 2 odst. b) o. s. ř., vycházejí z nesprávných skutkových zjištění. Namítá rovněž nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolatel poukazuje na to, že faktura č. 9904686 byla splatná ke dni 6.5.1999 a žaloba byla přitom podána až 13.4.2004, tudíž má za to, že pohledávka z této faktury je promlčena. Namítá, že soudy se s touto vznesenou námitkou promlčení nevypořádaly. Soudy podle dovolatele pochybily, a to i kdyby jejich úvaha o vyvratitelné domněnce uznání závazku byla správná, neboť by nepokrývala celý závazek z této faktury. Dovolatel považuje za otázku zásadního významu, zda je namístě, aby se odvolací soud na rozdíl od obvyklé praxe soudů nevypořádal s klíčovou námitkou žalovaného.
Žalovaný poukazuje na to, že proti nároku uplatňovaného žalobkyní z faktury č. 9904686 se bránil také tím, že závazek zanikl jednak na základě bezhotovostní platby ze dne 27.3.2000 a jednak na základě Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek, předložené soudu v originále s podpisy stran, které nebyly ani jednou ze stran sporovány. Soud ale dospěl k závěru, že k dovršení dohody o zápočtu nedošlo, protože žalobkyní podepsanou dohodu po svém podpisu žalovaný nevrátil žalobkyni zpět, a proto nebylo prokázáno, že souhlas žalovaného s návrhem dohody o zápočtu vzájemných pohledávek se stal účinným, když právní úkon vůči nepřítomné osobě působí teprve v okamžiku, kdy je jí doručen. O tom, že žalovaným podepsaná dohoda o zápočtu vzájemných pohledávek nebyla žalobkyni vrácena zpět svědčí podle soudu dopis z 28.1.2004, zaslaný žalobkyní žalovanému, v němž je uvedeno, že žalobkyně nemá k tomuto dni od žalovaného podepsaný zápočet pohledávek v rozsahu částky 3 769,80 Kč. Dovolatel s takovým právním závěrem nesouhlasí. Namítá, že přijetí takového závěru, jak učinil soud v dané věci, by znamenalo, že každý, kdo uzavře smlouvu, může její platnost, resp. účinnost, zpochybnit bez dalšího tím, že namítne, že se smlouva nedostala do jeho dispozice, a proto je neúčinná.
Dovolatel rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, týkající se započtení pohledávky podle listiny „Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek ke dni 30.12.1999“ s tím, že tato dohoda nebyla uzavřena žalovaným, jako fyzickou osobou, jestliže byla vedle jeho podpisu opatřena otiskem razítka firmy M+m elektronic, se sídlem v Brně, Rybnická 1a. Dovolatel namítá, že žalovaný je v záhlaví této listiny jasně označen a pokud jde o otisk razítka, jedná se o fantazijní dodatek obchodního jména žalovaného a nikoliv o firmu právnické osoby, nehledě k tomu, že schází jakýkoliv dodatek o její právní formě, a na razítku je uvedeno DIČ žalovaného. Dovolatel je přesvědčen, že soud v tomto směru dospěl ke skutkovým závěrům, které jsou v naprostém rozporu se založenými listinnými důkazy.
Podle dovolatele je dále fatální chybou soudů v procesu dokazování, že přiznaly listině bez data nazvané „splátkový kalendář“, předložené jen ve fotokopii, důkazní moc ve vztahu k posouzení důvodnosti uplatněného nároku z faktury č. 0013231, jestliže žalovaný opakovaně sporoval její pravost a upozorňoval na její formální nedostatky.
Dovolatel dále namítá, že odvolací soud dospěl i k nesprávnému závěru, že žalovaný opakovaně plnil dvakrát 6 000 Kč na fakturu č. 00013231 podle listiny zvané jako „splátkový kalendář“ , popřené co do pravosti žalovaným, a že tím došlo k uznání závazku ve smyslu §407 odst. 3 obch. zák. V tomto směru však soud podle dovolatele zašel nad rámec shodných tvrzení účastníků, že platba ve výši 6 000 Kč ze dne 30.4.2003 byla poukázána na fakturu č.020996.
Podle dovolatele by bylo vhodné, aby dovolací soud zaujal stanovisko k tomu, zda je možné dovodit vyvratitelnou domněnku uznání závazku tam, kde tento závazek není věřitelem tvrzen co do jeho skutkových okolností, a naopak jsou navrhovány důkazy k tomu, že tento závazek neexistoval, resp. se týkal jiného subjektu.
Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalobce navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že není přípustné, jestliže odvolacím soudem řešená právní otázka promlčení je řešena dostatečně v judikatuře, v souladu s níž odvolací soud rozhodl, a napadané skutkové závěry nemohou být předmětem dovolacího přezkumu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), zjistil, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nebyl ve svém dřívějším odvolacím soudem zrušeném rozsudku pro uznání vázán právním názorem odvolacího soudu ve věci samé.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Je třeba připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní, a z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem tak při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jak v dané věci dovolatel namítá ohledně listiny s názvem Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek a listiny nazvané splátkový kalendář. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. totiž skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V dané věci oba soudy vyšly ze zjištění, že zboží účtované třemi fakturami č. 9904686, č. 0013231 a č. 0202996, jejichž zaplacení, resp. doplacení v požadované výši, se žalobkyně domáhá, žalovaný v účtovaném rozsahu a druhu objednal a také od žalobkyně převzal. Dále zjistil, že na úhradu faktury č. 9904686, znějící na částku 22 485,10 Kč, bylo z účtu mající název M. M. dne 27.3.2000 poukázáno 18 715,30 Kč bankovním převodem, na úhradu faktury č. 0013231, znějící na částku 81 325,20 Kč, bylo dne 30.4.2003 a 7.7.2003 uhrazeno žalovaným žalobkyni v hotovosti vždy 6 000 Kč, tedy celkem 12 000 Kč, a na fakturu č. 0202996, znějící na částku 55 625,90 Kč, bylo uhrazeno žalovaným žalobkyni v hotovosti dne 30.12.2002 a 14.1.2004 celkem 15 000 Kč.
Dovolatel však staví své právní názory o existenci závazků, resp. o neexistenci závazků a jejich zániku započtením na odlišných skutkových závěrech, než k jakým dospěly nalézací soudy, které dovodily, že žalovaný na všechny uvedené faktury opakovaně plnil, přičemž u všech plateb žalovaný uvedl jako variabilní symbol číslo té které faktury.
Pokud dovolatel nesouhlasí s hodnocením některých provedených důkazů, zejména listiny nazvané Dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek či listiny označené jako splátkový kalendář, je třeba konstatovat, že přezkoumávání hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolací řízení při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Jestliže tedy nalézací soudy vyšly ze zjištění, že žalovaný na všechny existující závazky z dodaného zboží, jehož cena byla vyúčtována fakturami č. 9904686, č. 0013231 a č. 0202996 opakovaně plnil, přičemž u všech plateb žalovaný uvedl jako variabilní symbol číslo té které faktury, nelze dovodit, že by odvolací soud nesprávně dovodil, že tímto dílčím opakovaným plněním uznal žalovaný i zbylou část závazků, dosud neuhrazenou, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhá.
Odvolací soud na učiněná skutková zjištění správně aplikoval §407 odst. 3 obch. zák., podle něhož plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek dluhu. Rovněž správně konstatoval, že částečnou úhradou byla nastolena vyvratitelná právní domněnka existence předmětného závazku žalovaného k žalobkyni, a to v plném jeho rozsahu podle §323 odst. 1 a 2 obch. zák., a že vyvratitelnou právní domněnku o tom, že závazek v době uznání trval, nelze vyvracet pouhým negativním účelovým tvrzením o neexistenci závazku.
Namítá-li dovolatel, že se soudy nevypořádaly se vznesenou námitkou promlčení, je třeba v tomto směru poukázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 9, kde soud zaujal ke vznesené námitce promlčení právní názor ve smyslu §407 odst. 1 obch. zák. s tím, že v případě, že dlužník písemně uzná svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Odvolací soud tento správný právní názor ohledně otázky promlčení v případě uznání závazku ve svém rozhodnutí nijak nezpochybnil. Je tedy nedůvodná námitka žalovaného, spojuje-li promlčení nároku z faktury č. 9904686 se splatností pohledávky dne 6.5.1999 a nikoliv s uznáním závazků, k němuž došlo na základě částečného plnění. Právní závěr, že k promlčení uplatněného nároku nedošlo, je v souladu s aplikovanými ustanoveními §407 odst. 1 a 3 obch. zák., proto námitka promlčení nemůže být otázkou zásadního právního významu.
Je třeba rovněž konstatovat, že žalovaný nepřípustně považuje za otázku zásadního právního významu otázku spojenou se zjišťováním skutkového stavu věci, kterou navíc dovozuje ze skutkového závěru, odlišného od skutkového závěru učiněného odvolacím soudem, který vyšel ze zjištění, že žalovaný opakovaně plnil na existující závazky vůči žalobkyni.
Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí soudů nebylo dostatečně odůvodněno, čímž se dovolává dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterým lze namítat, že řízení postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatel brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, není dovolání žalovaného přípustné, a proto jej Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 6 330 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 326 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 7 956 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. června 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu