ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1795.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1795/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, IČO 70099618, proti žalovanému O. B., zastoupenému opatrovníkem Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, o zaplacení částky 305 776 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 11 C 366/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2008, č. j. 61 Co 433/2008-205, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 30. dubna 2008, č. j. 11 C 366/2006-166, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 125 125 Kč s 9% úrokem z prodlení od 13. 3. 2006 do 31. 12. 2006 a s úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o 7 procentních bodů, od 1. 1. 2007 do zaplacení (výrok pod bodem I), ve zbytku žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný jako řidič osobního vozidla ŠKODA 120L způsobil dne 6. 10. 2006 dopravní nehodu, když nepřizpůsobil rychlost jízdy na silnici ve směru Hojsova Stráž, Zelená Lhota, a vjel do protisměru, kde se střetl s protijedoucím vozidlem Ford Escort německé poznávací značky, jehož řidičem a vlastníkem byl A. M. H. Sporná mezi účastníky zůstala výše škody, za kterou žalovaný odpovídá. Protože předmětné vozidlo nebylo v době nehody pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, měla žalobkyně podle §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, povinnost poskytnout poškozeným osobám z garančního fondu pojistné plnění. Soud prvního stupně vzal za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení škody na zdraví u poškozené M. H. ve výši 19 200 Kč za bolestné a 42 658 Kč za náklady léčení, u poškozeného W. H. za bolestné ve výši 1 200 Kč, na nákladech léčení 10 572 Kč a poplatek německé zdravotní pojišťovně 4 500 Kč, u poškozené M. H. bolestné ve výši 3 600 Kč. Dále přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů za vypracování znaleckého posudku o bolestném MUDr. D. 3x 360 Kč, celkem tedy 1 080 Kč, poplatek německé zdravotní pojišťovně 4 519 Kč a náklady vynaložené na právní zastoupení čtyř poškozených advokátní kanceláří Axel Zimmermann v Německu ve výši 12 426 Kč.
Ohledně škody na vozidle Ford Escort, rok výroby 1997, dospěl soud prvního stupně k závěru, že posudek o výši škody vypracovaný společností Dekra Automobil GmbH dostatečně neprokazuje hodnotu poškozeného vozidla před vznikem dopravní nehody, neboť posouzení takové otázky vyžaduje ve smyslu §127 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odborných znalostí a k jejich posouzení je proto třeba znalce. Uvedený posudek hodnotil pouze jako listinný důkaz, z něhož nebylo možno zjistit, na základě jakých skutečností dospěla společnost Dekra Automobil GmbH ke stanovení hodnoty vozidla na částku 5 900 EUR. Vzhledem k tomu, že účastníci nenavrhli provedení důkazu znaleckým posudkem, neshledal soud prvního stupně důvodným postup podle §120 odst. 3 věty prvé o. s. ř. a škodu na vozidle považoval za neprokázanou. Náklady vynaložené na vypracování posudku o hodnotě poškozeného vozidla před dopravní nehodou vypracovaný společností Dekra Automobil GmbH ve výši 488,37 EUR a náklady na odtah vozidla ve výši 284,20 EUR shledal jako důvodné náklady představující škodu způsobenou dopravní nehodou. Vypracování posudku firmou Dekra bylo nepochybně potřebným krokem pro doložení nároku na náhradu škody poškozených, byť soud v tomto řízení z tohoto posudku nevycházel. Soud prvního stupně vzal za neprokázaný nárok žalobkyně na zaplacení delegačního poplatku ve výši 27 798 Kč, stejně jako náhradu za zaplacený paušální lékařský poplatek 15 EUR za poškozenou M. H., W. H. a A. H.; za prokázaný jej považoval pouze u poškozené M. H.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 1. října 2008, č. j. 61 Co 433/2008-205, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil, ve výroku pod bodem II v napadené části, tj. v částce 177 896 Kč s příslušenstvím a souvisejícím výroku pod bodem III o náhradě nákladů řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně týkajícím se odpovědnosti žalovaného za poškození zdraví M. H., M. H., W. H. včetně povinných poplatků německé zdravotní pojišťovně a nákladů, které si vyžádalo ohodnocení bolestného těchto poškozených, které provedl MUDr. D. Tato škoda vzniklá zaviněním žalovaného poškozeným má svůj podklad v ustanovení §44 (zřejmě §444) odst. 1 a §449 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a snížení společenského uplatnění, přičemž poškozený má právo též na zaplacení účelných nákladů spojených s léčením. Odvolací soud nepochyboval ani o správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně nákladů na odtah vozidla z místa nehody do Spolkové republiky Německo ve výši 284,20 EUR a za vypracování znaleckého posudku společností Dekra GmbH ve výši 488.37 EUR, které hodnotil jako náklady vynaložené v příčinné souvislosti s dopravní nehodou způsobenou žalovaným. Stejný závěr učinil u nákladů vynaložených na právní zastoupení poškozených advokátní kanceláří Zimmermann ve Spolkové republice Německo ve výši 12 426 Kč, neboť poškození měli právo nechat se zastoupit v řízení o náhradu škody.
Co se týče delegačního poplatku, přisvědčil odvolací soud žalovanému, který namítal, že pokud není najisto postavena celá výše náhrady škody, není možno stanovit ani výši delegačního poplatku podle článku 3 písm. c) a článku 3.1 pracovní směrnice č. D 002/2000/031636777 upravující pravidla pro delegaci likvidace pojistného plnění garančního fondu členů České kanceláře pojistitelů v rozsahu 10 % z celkové částky vyplacené poškozeným.
Postup soudu prvního stupně při rozhodování o náhradě škody za zničený vůz Ford Escort na základě posudku společnosti Dekra Automobil GmbH, který hodnotil jako listinný důkaz, odvolací soud jako správný potvrdil, neboť tento posudek nebyl zadán soudem. Avšak i z listinného důkazu může soud vycházet a hodnotit jej ve smyslu §132 o. s. ř. Pokud žalovaný popírá výši škody zjištěné z tohoto důkazu předloženého žalobkyní, bylo na žalovaném, aby prokázal jinou výši této škody. Pokud ani žalovaný nenavrhl důkazy, které by přesvědčivým způsobem mohly osvětlit výši škody na předmětném vozidle, bylo na soudu prvního stupně, aby ve smyslu §120 odst. 3 o. s. ř. provedl jiné, než účastníky navržené důkazy, neboť v dané věci jde o případ, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu věci v řízení vyšla najevo. Škoda na automobilu v každém případě vznikla, jde tedy pouze o zjištění její výše. Protože tak soud prvního soudu nepostupoval, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se škody na vozidle Ford Escort a delegačního poplatku (v této části bylo rozhodnutí soudu prvního stupně podle odvolacího soudu neodůvodněné a tudíž nepřezkoumatelné) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízeni.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť se domnívá, že napadený rozsudek odvolacího soudu má zásadní právní význam, který spočívá v řešení právní otázky odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem. Ač odvolatel uvádí, že podává dovolání proti výroku odvolacího soudu pod bodem I, z obsahu dovolání se podává, že dovolání směřuje proti tomuto výroku pouze v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 26 183,70 Kč s příslušenstvím. Dovolatel nesouhlasí s přiznáním dvou částek, které žalobkyně zahrnula do celkového nároku na náhradu škody. Jedná se nejprve o náhradu ve výši 488,77 EUR, tj. 15 935,40 Kč za vypracování posudku společnosti Dekra Automobil GmbH. Úhradu ceny posudku nelze podle názoru dovolatele považovat za náklad relevantně učiněný v souvislosti s dopravní nehodou. Tato listina neprokazuje skutečnou výši škody a náklady na její pořízení nebyly tudíž vynaloženy účelně, a proto nelze po dovolateli požadovat jejich úhradu. Druhým důvodem nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem je podle dovolatele přiznání náhrady za náklady vynaložené na právní zastoupení poškozených advokátní kanceláří Zimmermann ve výši 347,52 EUR, tj. 10 248,30 Kč. Pochybení spočívá podle názoru dovolatele v tom, že výše nákladů za právní zastoupení byla odvozena z příslušného advokátního tarifu Německé spolkové republiky, přičemž hodnota odměny advokáta byla stanovena zjevně i z výše pojistného plnění uplatněného paní M. H., tedy i z částky 175 837 Kč jakožto pojistného plnění z titulu škody na vozidle, přestože tato škoda nebyla žalobkyní prokázána. Povinnost žalovaného uhradit částku 125 125 Kč by z uvedených důvodů měla být podle názoru žalovaného snížena minimálně o částku ve výši 26 183,70 Kč. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu ve výroku pod bodem I a zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“) provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).
V dané věci napadá žalovaný dovoláním tu část výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 125 125 Kč s příslušenstvím, přičemž z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí s tím, aby mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni pouze částku 15 935,40 Kč, kterou poškození zaplatili za vypracování posudku o výši škody společnosti Dekra Automobil GmbH, a dále s tím, aby byl povinen nahradit náklady ve výši 10 248,30 Kč, které poškození vynaložili na své právní zastoupení při uplatnění nároku na náhradu škody advokátní kanceláři Axel Zimmermann; Předmětem dovolacího řízení tak učinil pouze částku 26 183,70 Kč s příslušenstvím.
Jednotlivé složky práva na náhradu škody se projevují jako samostatné dílčí nároky odvíjející se od odlišného skutkového základu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/69, publikovaný pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1970, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2608/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1401/2007). Tato jejich samostatnost se projeví i při rozhodování o přípustnosti dovolání. Dovolání se v dané věci týká nároků se samostatným skutkovým základem, z nichž žádný nedosahuje částky 20 000 Kč. Je přitom nerozhodné, že jejich součet tuto částku převyšuje, a odvolací soud o nich rozhodl jedním výrokem (v této souvislosti srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).
Lze tak uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (srov. výrok rozsudku odvolacího soudu pod bodem II).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu