ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1873.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1873/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně EXCELENT Brno spol. s r.o. , se sídlem v Praze 9, Hloubětíně, Poděbradská 56/186, PSČ 198 00, IČO 25347489, zastoupené Mgr. Petrem Poláchem, advokátem, se sídlem v Blansku, Bezručova 52, s adresou pro doručování Brno, Koliště 55, proti žalované VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. , se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 8/5, IČO 61860981, zastoupené JUDr. Sylvií Ševčíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Ant. Slavíka 11, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 340/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2008, č. j. 27 Co 836/2006-108, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2008, č. j. 27 Co 836/2006-108, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. srpna 2006, č. j. 21 C 340/2004-43, ve znění usnesení ze dne 20. května 2008, č. j. 21 C 340/2004-94, zrušil rozhodčí nález č. j. RŘ2004/44 z 16. 8. 2004 vydaný rozhodcem JUDr. Z. B., ve věci žalobkyně VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., IČO 61860981, proti žalované EXCELENT Brno, s. r. o., IČO 25347489, kterým byla EXCELENT Brno, s. r. o., zavázána k úhradě částky 22 213 Kč s přísl. a nákladů řízení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Usnesením ze dne 20. května 2008, č. j. 21 C 340/2004-94, soud prvního stupně řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala odložení vykonatelnosti předmětného rozhodčího nálezu, zastavil.
Soud prvního stupně zjistil, že dne 2. 7. 2004 požádala žalovaná u České komory rozhodců o vydání rozhodčího nálezu, kterým by žalobkyně byla zavázána k úhradě částky 22 231,80 Kč s 3% úrokem z prodlení za dobu od 1. 10. 2003 do zaplacení a nákladů řízení. K návrhu připojila žalovaná faxovou kopii objednávky datované 5. 9. 2003, kde bez údaje, kdo za smluvní strany jedná, jsou uvedeny firmy žalobkyně i žalované s nečitelným podpisem. Objednávka obsahuje rozhodčí doložku. Dne 16. 8. 2004 vydal rozhodce JUDr. Z. B. rozhodčí nález, kterým návrhu vyhověl a který byl doručen žalobkyni dne 17. 8. 2004.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že byla splněna podmínka platnosti rozhodčí smlouvy dle §3 zákona č. 216/1994 Sb. Smlouva neumožňuje určení osob, které ji za smluvní strany sjednaly, u firem obou účastníků jsou pouze nečitelné podpisy a v důsledku toho je z důvodu rozporu s citovaným ustanovením zákona č. 216/1994 Sb. absolutně neplatná.
Z toho důvodu soud prvního stupně podle §31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb. rozhodčí nález zrušil.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. září 2008, č. j. 27 Co 836/2006-108, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že „žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že rozhodčí nález č. j. RŘ 2004/44, vydaný dne 16. 8. 2004 JUDr. Z. B. ve věci žalobkyně společnosti VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., se sídlem: České Budějovice, Přemysla Otakara II. 8/5, 1955/9, IČ: 61860981 a žalované společnosti EXCELENT Brno, s.r.o., se sídlem: Brno, Rosická 1, PSČ: 602 00, kterým bylo žalované společnosti EXCELENT Brno, s.r.o., uloženo zaplatit žalobkyni společnosti VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., částku 22 213 Kč spolu s 3% úrokem z prodlení z částky 22 213 Kč od 1. 10. 2003 do zaplacení a nahradit náklady rozhodčího řízen í ve výši 7 990 Kč k rukám JUDr. Sylvy Ševčíkové, advokátky, je neplatný, se zamítá“ (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III).
Odvolací soud zopakoval dokazování rozhodčím spisem.
Zjistil, že žalovaná zaslala žalobkyni dne 5. 9. 2003 telefaxem návrh na uzavření smlouvy o zveřejnění inzerce, nadepsaný „Objednávka“. V návrhu byla obsažena rozhodčí doložka, že veškeré majetkové spory, které vzniknou z této smlouvy hlavní, pokud nebudou řešeny vzájemnou dohodou, budou rozhodnuty v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. rozhodcem jmenovaným Českou komorou rozhodců se sídlem v Brně, Jubilejní 32 (dále jen ČKR). Rozhodčí řízení bude provedeno podle právního řádu České republiky, Jednacího řádu ČKR a Poplatkového řádu ČKR, s uplatněním zásad spravedlnosti. Otázky rozhodčího řízení touto rozhodčí doložkou nevymezené a shora specifikovanými normami neupravené je jmenovaný rozhodce oprávněn rozhodnout sám. Strany se dohodly, že rozhodce je oprávněn rozhodovat spory bez ústního jednání pouze na základě písemných materiálů. Návrh, v kterém byly jednoznačně identifikovány strany smlouvy, objednatel a zhotovitel, byl žalobkyní akceptován, opatřen podpisem jednající osoby a otiskem razítka společnosti, a poté 6. 9. 2003 vrácen zpět telefaxem žalované.
Odvolací soud dále zjistil, že rozhodce dne 30. 6. 2004 vyzval společnost EXCELENT Brno, s.r.o., aby se písemně k přiloženému žalobnímu návrhu vyjádřila. V případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela nebo i jen z části neuznává, nechť potom v písemném vyjádření vylíčí všechny rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. K tomuto vyjádření pak připojí listinné důkazy, kterých se dovolává, popřípadě označí důkazy k prokázání svých tvrzení. Písemné vyjádření, včetně vyžádaných příloh, předloží ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy ve dvou vyhotoveních. Rozhodce ve výzvě společnosti poučil, že zůstane-li ve věci nečinná, bude nucen vycházet z obsahu spisu a z důkazů předložených a provedených na návrh žalobkyně. Podle doručenky založené ve spise byla žaloba s uvedenou výzvou právnické osobě EXCELENT Brno, s. r. o., doručena dne 14. 7. 2004. Vyjádření ve věci není ve spise založeno a podle sdělení žalobkyně na jednání odvolacího soudu nebylo podáno. Dne 16. 8. 2004 byl vydán rozhodčí nález, jehož zrušení je předmětem tohoto řízení.
Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti rozhodčí smlouvy. Shledal důvodnou námitku žalované uvedenou v odvolání, že smlouva byla sjednána elektronickým prostředkem, telefaxem, který umožnil zachycení obsahu smlouvy a vymezení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. V listině je jednoznačně určeno, že smlouva je uzavírána mezi účastníky tohoto sporu. To, že jsou na ní nečitelné podpisy za strany jednajících osob, není v rozporu s citovaným ustanovením §3 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, jak se nesprávně domníval soud prvního stupně.
Odvolací soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně byla informována o zahájení rozhodčího řízení výzvou rozhodce a současně byla poučena, že pokud se ve věci nevyjádří, bude rozhodnuto podle důkazů předložených navrhovatelem ve smyslu ujednání účastníků, které je v souladu s ustanovení §19 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení. Odvolací soud proto uzavřel, že pokud žalobkyně nevyužila své možnosti aktivně jednat v rozhodčím řízení, vyjádřit se k návrhu a vznést námitky, které uplatňuje v soudním řízení, a to do vydání rozhodčího nálezu, je nutné její žalobu, která se opírá o neuplatněné důvody, podle §33 zákona o rozhodčím řízení zamítnout.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost zakládá na §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud rozhodl s poukazem na §33 zákona o rozhodčím řízení.
Dovolatelka považuje výklad §33 zákona o rozhodčím řízení za nesprávný. Z §33 zákona o rozhodčím řízení vyplývá, že návrhu na zrušení rozhodčího nálezu není možné vyhovět zejména tehdy, neuplatnila-li strana žalující námitky uplatněné jejím prostřednictvím u soudu ještě před tím, než začala v rozhodčím řízení jednat ve věci samé. V řízení bylo prokázáno, že v samotném rozhodčím řízení nebyl ze strany žalobkyně učiněn jediný úkon, který by mohl být považován za jednání ve věci samé. I přesto, že žalobkyně v rozhodčím řízení nikdy nejednala, odvolací soud žalobu zamítl, ačkoli zákon o rozhodčím řízení v žádném svém ustanovení výslovně nestanoví povinnost aktivního jednání v řízení. Dovolatelka namítá, že ustanovení §33 zákona o rozhodčím řízení nelze aplikovat, pokud žalobkyně nezačala jednat v rozhodčím řízení ve věci samé, neboť zákon o rozhodčím řízení nespojuje s nečinností v rozhodčím řízení žádné nepříznivé následky. Na této situaci nic nemění ani jakékoli poučení rozhodce v rozhodčím řízení. Z těchto důvodů bylo možné uplatňovat důvody ke zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 písm. b) nebo c) zákona o rozhodčím řízení až v žalobě na zrušení rozhodčího nálezu.
Dovolatelka kromě toho namítla, že petit rozsudku odvolacího soudu obsahuje chybu, neboť je chybně specifikován žalobní petit, kterého se žalobkyně před soudem prvního stupně domáhala. Rozhodnutí odvolacího soudu je i z tohoto důvodu vadné. Dovolatelka tedy uplatňuje i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít z následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož odvolací soud svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně, se dovolací soud zabýval důvodností podaného dovolání.
Žalobkyně v dovolání namítá nesprávnou aplikaci §33 zákona o rozhodčím řízení. Podle tohoto ustanovení soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) nebo c) zákona o rozhodčím řízení, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. Toto ustanovení tedy stanovuje povinnost namítat neplatnost rozhodčí smlouvy nikoli později, než strana začala jednat ve věci samé. Jedinou výjimkou, kterou §33 zákona o rozhodčím řízení obsahuje, je, že příslušná strana by tuto skutečnost nemohla v rozhodčím řízení namítat, například z toho důvodu, že jí nebyl návrh na vydání rozhodčího nálezu s výzvou k vyjádření vůbec doručen. V takovém případě by se k §33 zákona o rozhodčím řízení v řízení o zrušení rozhodčího nálezu nepřihlíželo, jelikož námitka neexistence či neplatnosti rozhodčí doložky objektivně nemohla být vznesena. Ze skutkového zjištění učiněného v řízení vyplývá, že dne 30. 6. 2004 vyzval rozhodce společnost EXCELENT Brno, s. r. o., aby se písemně k přiloženému žalobnímu návrhu podanému v rámci rozhodčího řízení vyjádřila. K tomu připojil poučení o následcích nečinnosti žalobkyně. Tato výzva byla žalované řádně doručena dne 14. 7. 2004. Doručení výzvy k vyjádření k žalobě žalobkyně nerozporovala. Žalobkyně byla tedy řádně informována o zahájení rozhodčího řízení mezi ní a žalovanou a byla vyzvána k podání vyjádření ve věci. Žalobkyně, ač mohla, vyjádření ve věci nepodala a neplatnost rozhodčí doložky nenamítla, přičemž si vzhledem k obsahu rozhodčí doložky a vzhledem k obsahu výzvy rozhodce musela být vědoma, že rozhodce může věc rozhodnout bez ústního jednání. Za tohoto skutkového stavu odvolací soud správně dovodil, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu je třeba podle §33 zákona o rozhodčím řízení zamítnout. Situaci, kdy strana neučinila v rozhodčím řízení jediný úkon, byla zcela pasivní a nevznesla námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy před vydáním rozhodčího nálezu, ač tak učinit mohla, je třeba považovat za rovnocennou stavu, kdy strana rozhodčího řízení v rozhodčím řízení aktivně jednala a námitku této neplatnosti včas neuplatnila. Z výše uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, který dovodil, že v daném případě je třeba aplikovat ustanovení §33 zákona o rozhodčím řízení, je správný.
Odvolací soud však zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Odvolací soud totiž rozhodl podle původního žalobního petitu. Tento petit však žalobkyně opravila podáním ze dne 13. 5. 2005, když se podle opraveného petitu domáhala zrušení rozhodčího nálezu, přičemž o tomto opraveném petitu jednal a rozhodl i soud prvního stupně. Odvolací soud tedy rozhodoval o jiném žalobním návrhu než soud prvního stupně.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu podle ustanovení §243b odst. 3 o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2011
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu