ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2223.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 2223/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná č. 8, proti žalovanému J. R. , zastoupenému Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Purkyňova č. 787/6, PSČ 702 00, o zaplacení částky 63. 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 C 4/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. března 2010, č. j. 51 Co 533/2009-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám jeho zástupkyně Mgr. Lucie Koupilové částku 4.805,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. dubna 2009, č. j. 20 C 4/2005 – 108, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 63 000,- Kč a náklady řízení ve výši 2.250,- Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 12% ročně z částky 63.000 Kč za dobu od 15.1.2000 do zaplacení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. března 2010, č. j. 51 Co 533/2009-143, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a výroku o nákladech řízení tak, že žalobu na zaplacení 63.000,- Kč zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I.), v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky III. a IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a),c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení trpí vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 2. března 2010, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněným subjektem (žalobcem) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě byl dovoláním napaden rozsudek odvolacího soud, který ve výroku I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 63.000,- Kč a ve výroku II. potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně ohledně příslušenství (úroků z prodlení) pohledávky 63.000,-Kč.
Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustnost dovolání založena §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. I při splnění uvedeného předpokladu přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Jelikož dovoláním dotčeným druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100 000 Kč (ale současně převyšujícím 50 000 Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.
V občanském soudním řádu, popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotněprávních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 25. ledna 2000 sp. zn. 33 Cdo 504/99 (zveřejněném v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28) vysvětlil, že při vymezení tohoto pojmu pro potřeby civilního soudního řízení je nutné vycházet nejen z ustanovení §261 odst. 1 a 3 a §262 odst. 1 obchodního zákoníku, ale i z ustanovení §9 odst. 3 o. s. ř., v němž se (ve znění účinném do 31. prosince 2000) stanoví, že krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodní spory z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Obchodní věcí je proto třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti.
Podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001) rozhodují krajské soudy dále v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů uvedených pod body 1. až. 6.
Podle obsahu spisu je předmětem žalobního nároku peněžité plnění – smluvní pokuta zajišťující porušení povinnosti zhotovitele na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky řízení podle obchodního zákoníku (§536 a násl. obch. zák.), ve smyslu §262 odst. 1 obch. zák. – fakultativní obchod, což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o věci samé o peněžitém plnění ve výši 63.000,- Kč jedná se ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 až 239 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty prvé o. s. ř ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v dovolacím řízení úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení sestávající z odměny za zastupování advokátem podle §3 odst. 1, bod 6, §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 4.505,- Kč a dále podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby představovaný písemným vyjádřením k dovolání, tedy celkem 4.805,- Kč. Přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši celkem 4.805 Kč je žalobce podle §149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit přímo k rukám zástupkyně žalovaného.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí,
V Brně dne 17. června 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu