ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2476.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2476/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně AUTOOPRAVNY Jihlava a.s., se sídlem v Jihlavě, Znojemská 82, IČO 46346538, zastoupené Mgr. Alešem Čápem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Znojemská 82, proti žalovanému J. U., zastoupenému JUDr. Karlem Zachem, advokátem, se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, o zaplacení částky 529 639 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1392/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2010, č. j. 12 Cmo 363/2009-124, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení kupní ceny 4 kusů plynových topidel zn. ROBUR a sálavého topení RADI-HEAT, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou ze dne 31. 5. 2007 částkou 348 223 Kč a fakturou ze dne 2. 7. 2007 částkou 181 416 Kč.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. srpna 2009, č. j. 13 Cm 1392/2008-102, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 529 639 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku tohoto rozsudku (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako prodávající uzavřela dne 13. 4. 2007 s žalovaným a jeho manželkou jako kupujícími kupní smlouvu o převodu nemovitostí za cenu 9 500 000 Kč. Žalovaný a jeho manželka se stali vlastníky nemovitostí sestávajících z pozemku a montážní haly, předmětem sporu se stala otázka, zda žalobkyně má nárok též na úhradu kupní ceny 4 ks plynových topidel zn. ROBUR a sálavého topení zn. RADI– HEAT, když žalobkyně tvrdila, že mezi stranami došlo k uzavření ústní kupní smlouvy o prodeji těchto topidel a sálavého topení.
Soud prvního stupně dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena ústní kupní smlouva, na základě které žalovaný odkoupil od žalobkyně 4 kusy plynových topidel značky ROBUR a sálavé topení značky RADI-HEAT za sjednanou kupní cenu 348 223 Kč, resp. 181 416 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že topidla sice mohla být součástí nemovitosti, příslušenství nemovitosti, či samostatnou věcí, v každém případě však mohla být samostatným předmětem smlouvy. Tomuto závěru svědčila i oddělená evidence topidel v účetnictví žalobkyně v samostatné odpisové skupině, tedy jako movité věci, když současně tyto nebyly součástí ocenění nemovitosti, jak vyplývá ze znaleckého posudku zpracovaného pro účely daně z převodu nemovitostí.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. února 2010, č. j. 12 Cmo 363/2009-124, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 529 639 Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž dále provedl důkaz listinami, a to stanoviskem znalce Ing. Zdeňka Havlíčka a jeho doplněními ze dne 26. 1. 2009 a 27. 5. 2009, neboť dle protokolu z jednání soudu prvního stupně byly tyto listiny pouze založeny do spisu, aniž byl jimi poveden důkaz. Z těchto důkazů zjistil, že v budově je instalován systém lokálního plynového vytápění, a to tmavými infrazářiči v kombinaci s plynovými teplovzdušnými agregáty. Topidla jsou přitom pevně spojena s vlastním objektem napojením na rozvod plynu a elektroinstalaci. Instalovaný systém vytápění je proto nedílnou součástí nemovitosti, jednalo se přitom o systém, který byl jediným zdrojem vytápění.
Odvolací soud uvedl, že určení, jaký byl z hlediska faktického stavu charakter topného systému, zahrnujícího čtyři kusy plynových topidel zn. ROBUR a sálavé topení značky RADI–HEAT, z hlediska jeho konstrukce zabudování v nemovitosti, je základem pro právní posouzení. Není totiž pochyb o tom, že samotná topidla i sálavé topení mohou být jak samostatným předmětem kupní smlouvy, stejně tak však mohou být součástí nemovitosti, s níž jsou instalací nedílně spojeny. V posléze jmenovaném případě však nelze o samostatné věci v právním smyslu vůbec hovořit. Rozhodný je faktický stav.
Podle ustanovení §120 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Znehodnocením z tohoto hlediska není pouze zničení či podstatné poškození věci, pod tímto pojmem je nutno chápat také snížení hodnoty věci s tím, že oddělením by došlo k znehodnocení buď funkčnímu, či znehodnocení z hlediska vzhledu věci. Odvolací soud neshledal žádný důvod k pochybnostem o odborném vyjádření znalce, že předmětné čtyři kusy plynových topidel zn. ROBUR a sálavé topení značky RADI–HEAT byly součástí nemovitosti, kterou žalovaný spolu se svou manželkou nabyl do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy uzavřené s žalobkyní. Je-li součástí věci hlavní věc s ní spojená, jde stále o jedinou věc, která přechází na nabyvatele automaticky, a to bez ohledu na vůli dosavadního vlastníka, se všemi součástmi i bez jejich výslovného označení v kupní smlouvě. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný se svou manželkou nabyl předmětnou nemovitost včetně topného systému, jenž byl součástí kupované nemovitosti, již na základě kupní smlouvy týkající se této nemovitosti. Otázka, jak byl topný systém žalobkyní v jejím účetnictví veden, není pro posouzení věci rozhodné, neboť účetnictví a způsob daňových odpisů jsou otázkou týkající se pouze daňových povinností daňového dlužníka, ale nemohou být podkladem pro závěr, zda topení bylo či nebylo věcí samostatnou či součástí nemovitosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítla, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud podle názoru dovolatelky pochybil způsobem hodnocení provedených důkazů a projevu vůle účastníků kupní smlouvy o prodeji topidel, což jej vedlo k závěru, který je v rozporu s ustanovením §120 obč. zák. Výpověďmi svědkyň Ing. D., P. a M. byla podle názoru dovolatelky prokázána existence a obsah ústní kupní smlouvy o prodeji topidel. Z jejich výpovědi také vyplynulo, že žalovaný jednal se zástupci žalobkyně o podmínkách kupní smlouvy, výši kupní ceny a odkladu její splatnosti, že žalovanému byly vystaveny kopie faktur v souvislosti s jeho tvrzením, že nemá finanční prostředky, a faktury uhradí v říjnu 2007, výši vyúčtované kupní ceny nikdy nerozporoval.
Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud chybně posoudil právní povahu topidel tím, že je označil za součást již dříve prodané budovy, ačkoliv tomu tak není a jedná se o samostatné movité věci a uvádí k tomu argumenty. Poukázala jako v dosavadním řízení na to, že evidovala topidla v samostatné odpisové skupině č. 3. Hala, kterou zakoupil žalovaný, byla vytápěna jako celek horkovzdušným topením topnými kanály z centrální kotelny. Po skončení kuponové privatizace došlo k reorganizaci státního podniku a k rozsáhlé rekonstrukci celého areálu. V té době bylo také rozhodnuto o rozdělení haly na několik pracovišť. Bylo vybudováno plynové rozvodné potrubí, které se stalo součástí objektu. Jednotlivé části hal již postupně nebyly vytápěny centrálně, ale pouze místně nad jednotlivými pracovními stanovišti. Haly byly vybaveny plynovými horkovzdušnými tělesy nebo tělesy sálavého topení. Žalovaný se svojí manželkou zakoupili část haly pro provoz pneuservisu, který vytápěli ústředním topením a až poté se žalovaný obrátil na žalobkyni se žádostí o odprodej čtyř kusů topení ROBUR (z celkového počtu osmi) a čtyř kusů sálavého topení RADI – HEAT, s nimiž hodlal ohřívat část technologického stání. Žalobkyně proto sejmula čtyři kusy topidla ROBUR a přenesla je do části haly, která zůstala v jejím vlastnictví. Čtyři kusy topidel ROBUR si ponechal žalovaný s tím, že si je namontuje tam, kde budou potřeba, stejně jako další 4 kusy topidel RADI-HEAT. Odborné vyjádření znalce ze dne 30. 10. 2007 označila dovolatelka nejen za nesprávné, ale také za nepravdivé. Topidla nebyla nikdy pevně spojena s vlastním objektem, nýbrž byla vždy podle potřeby přemisťována. V hale je pouze plynový rozvod, který je pevně spojen s objektem, avšak topidla jsou k tomuto rozvodu připojována objímkami a prakticky jednou maticí. Jedná se o samostatné movité věci, které lze měnit, přenášet a redukovat, či doplňovat jejich počet. Toto však nebylo ze strany odvolacího soudu vůbec zjišťováno a odvolací soud přijal svůj právní názor bez prověření praktické a faktické stránky věci.
Žalobkyně předložila vyjádření společnosti SIAK spol. s r.o., která je pověřena státem zařazováním předmětů do odpisových skupin, z něhož plyne (viz dopis STK Jihlava a.s. ze dne 3. 1. 2008), že topná tělesa ROBUR a RADI-HEAT by byla součástí stavebního díla pouze v případě, že by byla pevně spojena se stavebním dílem. Věcí movitou by byla, pokud by toto topení sloužilo provozně technologickým účelům, což je případ typický pro žalobkyni, neboť toto topení bylo používáno nikoliv k vytápění haly, ale pouze k lokálnímu technologickému ohřevu jednotlivých stání a podle potřeby bylo buď používáno, odstaveno z provozu nebo přenášeno na pracoviště jiné, což právě jeho technická podstata oproti klasickým topidlům umožňovala.
Za okolnost svědčící o právní samostatnosti topidel považuje dovolatelka také skutečnost, že v kupní smlouvě o převodu nemovitostí nebyla smluvními stranami zahrnuta i obvyklá standardní formulace „…nemovitost je prodávána se všemi součástmi a příslušenstvím“. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §242 odst. l a 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud je podle §242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání.
Žalobkyně uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže soud posoudil skutkový stav podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Podle ustanovení §120 obč. zák. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích: 1) na vzájemné sounáležitosti věcí a 2) na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť „to, co k věci podle její povahy náleží“ se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy ve vztahu více věcí za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní „patří“ natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace „nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila“ však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter „oddělení“ zákon nestanoví a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes manipulaci neničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být ovšem jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2958/2008, www.nsoud.cz .). Rozhodnutí o tom, jde-li o součást věci, vyplývá z úvahy soudu, která vychází z uvedených kriterií.
Nejvyšší soud dovodil, že závěr odvolacího soudu, že shora označená topná tělesa v době prodeje předmětných nemovitostí tvořila jejich součást, je správný. Právní institut součásti věci je zákonným vyjádřením skutečnosti, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Jak shora uvedeno, zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích: 1. na vzájemné sounáležitosi a 2) na míře jejich oddělitelnosti. Tato kritéria jsou z hlediska posouzení předmětných topných těles jakožto součástí předmětné haly v dané věci nepochybně naplněna – vzájemná sounáležitost vyplývá již ze skutečnosti, že tato topná tělesa – topidla ROBUR a sálavé plynové topení RADI-HEAT - sloužila podle skutkového zjištění odvolacího soudu k vytápění předmětné haly, přičemž tuto skutečnost potvrzuje i dovolatelka ve svém dovolání, i když tvrdí, že topidla nesloužila k vytápění celé budovy, ale pouze k vytápění jednotlivých technologických stání. Tato sounáležitost vyplývá i z dalšího skutkového zjištění odvolacího soudu, a sice že uvedená topná tělesa byla pevně spojena s vlastním objektem napojením na rozvody plynu a elektroinstalace. I když odvolací soud nespecifikuje, jakým způsobem bylo toto pevné napojení provedeno, i napojení pomocí šroubení, jak tvrdí dovolatelka, svědčí o vzájemné sounáležitosti objektu budovy a tohoto vytápění (i kolo automobilu, o němž panuje všeobecné přesvědčení, že je součástí automobilu, je připojeno šrouby).
Je přitom splněna i další podmínka vyjádřená v ustanovení §120 obč. zák., a sice že oddělením těchto topných těles by došlo ke znehodnocení věci hlavní, a to ke znehodnocení funkčnímu.
Pokud žalobkyně ve svém dovolání stejně jako v předchozím řízení poukazovala na způsob, jakým účtovala o sporném otopném systému ve svém účetnictví, dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že účetnictví a způsob daňových odpisů je věcí daňových povinností daňového poplatníka, avšak nikoliv skutečností rozhodnou pro posouzení, zda otopný systém byl součástí nemovitosti, v níž byl zabudován. Dovolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje.
Pro posouzení, zda jde či nejde o součást věci hlavní, není rozhodující, zda strany ve smlouvě uvedly, že věc hlavní převádí se všemi součástmi, jak se žalobkyně v dovolání snaží dovozovat.
Odvolací soud rovněž správně dovodil, že případná smlouva o prodeji těchto topných těles tvořících součást věci hlavní – předmětné budovy by nebyla platná, neboť jejím předmětem by bylo plnění nemožné, a proto v tomto směru nepřezkoumával závěry soudu prvního stupně.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu