ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2605.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2605/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Š & Sch., s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Šrobárova 25, identifikační číslo osoby 45274959, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, proti žalované Crystalis s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Krč, Antala Staška 1075/41a, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 49711385, zastoupené Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova 4, o zaplacení 516 254,50 Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 21 Cm 72/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2010, č.j. 6 Cmo 161/2009-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňka Veselého, advokáta se sídlem v Praze 1, Panská 6.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2010, č.j. 6 Cmo 161/2009-145, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2009, č.j. 21 Cm 72/2005-111, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 516 254,50 Kč s 3% úrokem z prodlení p.a. z částky 282 604,50 Kč od 2.11.2004 do zaplacení, a s 2,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 233 650 Kč od 15.3.2005 do zaplacení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena dne 27.9.2001 smlouva o teritoriální distribuci zboží, balené vody Crystalis, jako nepojmenovaná smlouva podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Podle této smlouvy žalobkyně prodávala na specifikovaném území zboží dodané žalovanou. Vratné obaly na pitnou vodu byly majetkem žalované a žalobkyně za tyto obaly průběžně platila žalované zálohu. Po odstoupení žalované od smlouvy ke dni 21.12.2004 a po vzájemném zápočtu pohledávek a vystavení dobropisů žalovanou ve prospěch žalobkyně na základě účastnicemi odsouhlaseného množství a druhů vrácených obalů, zůstala neuhrazena žalobou požadovaná částka 516 254,50 Kč . Oba soudy shodně dovodily, že žalobkyni tato částka za vrácené obaly náleží. Za nedůvodnou považovaly oba soudy námitku žalované, že vůči uplatněné pohledávce žalobkyně započetla svoji pohledávku z titulu náhrady škody (v podobě ušlého zisku), která ji měla vzniknout nekalosoutěžním jednáním žalobkyně, a to tím, že žalobkyně distribuovala balenou vodu pod jiným označením v rozporu s uzavřenou smlouvou. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že jednání žalobkyně nebylo v rozporu se smluvními povinnostmi a ani v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže ve smyslu §44 odst. 1 obch. zák. o nekalé soutěži, jak bylo hodnoceno v předchozích pravomocně skončených řízeních, a nemohlo tak být příčinou vzniku škody na straně žalované anebo vzniku majetkového prospěchu žalobkyně na úkor žalované, proto odvolací soud uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na vrácení záloh za vrácené obaly, představované uplatněnou částkou ve výši 516 254,50 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.). Dovolání odůvodnila tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu [§241a odst. 2 písm. b) ] o. s. ř., neboť podle názoru žalované odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, jestliže nevzal v potaz započtení pohledávek žalované vůči uplatněnému nároku žalobkyně. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje pro strohost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. Dovolatelka namítá, že započtené pohledávky z titulu náhrady škody způsobené nekalosoutěžním jednáním žalobkyně neměly být soudem opomenuty s odůvodněním, že otázka existence pohledávek žalované vůči žalobkyni byla již vyřešena s negativním výsledkem pro žalovanou v jiném řízení. Dovolatelka zdůrazňuje, že v poukazovaných soudních jednáních nebylo jednáno meritorně o nárocích uplatněných v tomto řízení, proto soud prvního stupně, s jehož postupem odvolací soud souhlasil, pochybil, jestliže neprovedl navržené důkazy, které měly prokázat oprávněnost namítaného započtení. Dovolatelka proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že v dané věci nemá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, jelikož jej považuje za bezdůvodné, pokud nebylo podáno opožděně, jak se žalobkyně domnívá.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), zjistil, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), jestliže rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalované doručeno dne 15.3.2010 a dne 17.5.2010 (pondělí) bylo na soud prvního stupně doručeno dovolání žalované v podobě faxové zprávy, doplněné ve stanovené lhůtě písemným podáním dne 20.5.2010. Po zjištění, že dovolatelka byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání v posuzované části přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolací soud je nucen konstatovat, že námitka k nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí, které podle dovolatelky způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí, stejně tak námitka k neúplnému dokazování neprovedením navržených důkazů výslechem svědků, kteří měli prokázat existenci a oprávněnost započtení pohledávky žalované za žalobkyní, může sice odůvodnit dovolací důvod, jímž lze poukazovat na to, že řízení je postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale zároveň je třeba uvést, že z důvodu zakotveného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu, čímž nenastoluje žádnou právní otázku procesně právní povahy.
Zároveň je namístě připomenout, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Dovolatelka však staví svůj právní názor o zániku žalobkyní uplatněné pohledávky započtením pohledávky žalované vůči žalobkyni na vlastních skutkových zjištěních, které ale ze skutkových závěrů soudů nevyplývají. Zatímco dovolatelka vychází z toho, že prokázala existenci pohledávky za žalobkyní z titulu náhrady škody způsobené nekalosoutěžním jednáním žalobkyně, ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že by žalobkyně porušila smluvní povinnost vůči žalované nebo se vůči žalované dopustila nekalosoutěžního jednání, na jehož základě by žalované vzniklo právo na náhradu škody. Nelze dovodit, že právní závěr, že předmětná pohledávka nezanikla v důsledku započtení pohledávky žalované za žalobkyní, by byl v rozporu s hmotným právem.
Podle §580 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
V daném věci nebylo prokázáno, že by mezi účastnicemi existovaly vzájemné pohledávky schopné ve smyslu §580 obč. zák. započtení, proto odvolací soud správně uzavřel, že pokud žalobkyně prokázala existenci pohledávky vůči žalované, která ji vznikla nevrácením zálohy za vrácené obaly ve výši 516 254,50 Kč , svědčí jí právo na zaplacení této částky.
Nelze tedy dovodit, že by odvolací soud nesprávně posoudil ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. otázku započtení podle §580 obč. zák. a posouzení uplatněného nároku.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tak ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Dovolací soud proto uzavřel, že dovolání žalované není podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 16. listopadu 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu