ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2685.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2685/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 4527956, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Tomaštíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Úvalská č. 1220/38, PSČ 100 00, proti žalované T. T. T. M., o zaplacení částky 13.225,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 5C 123/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2009, č. j. 30 Co 476/2009-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. prosince 2009, č. j. 30 Co 476/2009-34, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 13.055,50 Kč k rukám jejího zástupce (výrok II.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.039,-Kč (výrok III.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž požadovala zrušit usnesení odvolacího soudu ohledně výroků o náhradě nákladů řízení, neboť napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení upravují ustanovení §237, §238, 238a a §239. Ustanovením §237 o. s. ř. nemůže být přípustnost v daném případě založena již proto, že toto ustanovení připouští dovolání výlučně proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o kterém má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Lze tedy uzavřít, že dovolání žalované směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř., §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s.ř., kdy žalovaná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2011
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu