ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2720.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2720/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Moravská Energetika, s. r. o. , se sídlem Lelekovice 307, PSČ 664 31, IČ 26295555, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, PSČ 115 03, proti žalované: E.ON Distribuce a. s. , se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6 České Budějovice, IČ 28085400, o uložení povinnosti připojení tří větrných elektráren VESTAS V90 k distribuční síti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 25/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 8 Co 1831/2008-387, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. února 2008, č. j. 18 C 25/2006-281 rozhodl, že žaloba, aby soud nahradil rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 23. 9. 2005, č. j. P 13042/2004/410 a rozhodnutí o rozkladu předsedy Energetického regulačního úřadu č. j. P 13042/2004/410 ze dne 11. 11. 2005 a rozhodl tak, že žalovaná je povinna v lokalitě B. u B. do vedení 22 k V č. 127 v místě podpěrného bodu č. 628 připojit požadované tři větrné elektrárny VESTAS V90 společnosti žalobkyně o celkovém instalovaném výkonu 6 MW se zamítá (výrok I.), dále že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Českých Budějovicích na náhradě nákladů státu Kč 10.208,- (výrok III.)
Na základě zevrubného důkazního řízení soud prvního stupně zkoumal, nevázán rozhodnutím správního orgánu v předchozím řízení, zda připojení podle studie ing. Č. do distribuční soustavy žalovaného je možné a přibral do řízení znalce prof. S., jehož závěry byly shodné se závěry učiněnými ve správním řízení, že připojení není možné pro navýšení napětí v rozporu s platnými předpisy a tím i ohrožení kvality dodávky elektrické energie dodávané žalovanou.
Soud prvního stupně odkázal na ust. §17 odst. 8 a §24 odst. 11 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „energetický zákon“) a měl za prokázané, že studie Ing. Č., na jejímž základě se žalobkyně domáhala připojení předmětných větrných elektráren do distribuční soustavy žalované, nesplňovala podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy, jak vyplynulo ze znaleckého posudku prof. S. Tento znalec sice nevyloučil, že Ing. Č. ve své studii postupoval podle uvedených Pravidel, ale zároveň uvedl, že ing. Č. „porušil některé fyzikální znalosti v elektrotechnice“.
Soud prvního stupně dovodil, že výše uvedená ustanovení energetického zákona nelze vykládat natolik zúženě, že je třeba zkoumat pro potřeby připojení pouze to, zda byla studie zpracována v souladu s Pravidly provozování distribuční soustavy bez ohledu na její věcnou správnost. Znaleckým posudkem prof. S. bylo prokázáno, že předmětná studie vykazovala takové vady, které by způsobily kolísání napětí v distribuční soustavě a tudíž pro ohrožení spolehlivého provozu na straně žalované bylo nutno požadavek žalobkyně na připojení posoudit jako neoprávněný. Žaloba nebyla podána po právu a soud ji proto v celém rozsahu zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že žalobkyně je povinna nahradit státu na nákladech odvolacího řízení částku Kč 11.283,-.
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně postupem podle §212 a §212a odst. 5 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalobkyně.
Odvolací soud konstatoval, že již ve správním řízení a poté i před soudem prvního stupně bylo vycházeno ze studie Ing. Č., avšak s ohledem na protichůdná stanoviska účastníků byl již ve správním řízení vyhotoven znalecký posudek prof. ing. Josefa Tlustého, Csc. se závěrem, že je chybně dosazeno za příslušný úhel odpovídající daným účiníkům a tedy závěry studie ing. Č. jsou chybné a vadně je provedena i úvaha o vlivu sníženého výkonu na změnu napětí, kdy změna je 3,3%, ale požadovány jsou 2% a proto připojení není možné. Správní orgány dospěly k závěru, že za nynějšího stavu věci, bez změn vedení a dalších technických změn, žalovaná nemá povinnost předmětné větrné elektrárny připojit do distribuční sítě. Pro rozpory mezi studií Ing. Č. a znaleckým posudkem prof. Sokanského přistoupil odvolací soud k doplňujícímu výslechu Ing. V. Č., který mimo jiné zdůraznil, že v Pravidlech provozování distribuční soustavy z roku 2001 je specifikováno, že má být uvažováno s kladnou hodnotou (kladným znaménkem) a závěr znalce je v rozporu s tím, jak generátor pracuje, neboť ten primárně proud odebírá. Odvolací soud proto dopěl k závěru, že znalecký posudek je nutno podrobit revizi a zadal Západočeské univerzitě v Plzni, fakultě elektrotechnické vypracování revizního znaleckého posudku. Jako rozhodující pro výsledek sporu položil znalci otázku č. 1, již položenou předcházejícím znalcům, „zda je možné připojit větrné elektrárny navrhované žalobkyní v oblasti obce B. u B. na distribuční soustavu E.ON Distribuce, a. s. v plném jmenovitém výkonu 6 MW za podmínek stanovených ve studii připojitelnosti vypracované Ing. V. Č. dne 12. 9. 2004.“ Jmenovaný ústav na tuto základní otázku odpověděl, že „místo připojení má příliš malý zkratový výkon než aby byla dodržena podmínka kvality amplitudy, úhlu a tvaru napětí při připojení plného výkonu, a proto doporučuje nepřipojit.“ Dále posudek, stejně jako předchozí, uvádí možnosti připojení za předpokladu provedení změn technického charakteru.
Odvolací soud na základě uvedeného uzavřel, že účastník řízení, tj. žalovaná, neporušil ust. §17 odst. 8 energetického zákona, když žalobkyni k distribuční síti nepřipojil.
Odvolací soud z těchto důvodů věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně, který žalobu zamítl, podle §219 o. s. ř. potvrdil, přičemž zdůraznil, že v rámci tohoto řízení podle části páté o. s. ř. nebylo možno posuzovat možnost připojení za změněných technických podmínek (při změně vedení 22 KV podle varianty 2 ing. Č.)
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatelka namítá, že prokázala, že její studie zpracovaná Ing. Č. „je v pořádku a odpovídá předepsané metodice a dále nikdy netvrdila, že požaduje výkon svých větrných elektráren připojit bez rekonstrukce vedení, jak nesprávně uvedl odvolací soud.
Dovolatelka prezentuje krátkou rekapitulaci předcházejícího řízení o připojení a především napadá zpracované znalecké posudky prof. Josefa Tlustého, CSc. z ČVUT a dále prof. Ing. Sokanského, CSc. z VŠB, TS Ostrava – fakulty elektrotechniky a informatiky. Podle názoru dovolatelky první posudek nevycházel z platných předpisů, druhý je pak „směsí mlžení a vzájemně si odporujících tvrzení“. Přitom znalec prof. Sokanský kromě jiného v bodech 2, 3 a 4 posudku usoudil, že připojení ve studii žalobkyně je v souladu s příslušnými pravidly a tím znalec prokázal opodstatněnost připojení podle studie. Revizní znalecký posudek zadaný odvolacím soudem Západočeské univerzitě v Plzni nebyl podle mínění dovolatelky nikdy zpracován, protože nemá ani základní zákonné náležitosti znaleckého posudku, neobsahuje ani nález, ani výčet otázek a odpovědí na tyto otázky.
Dovolatelka na závěr shrnuje, že pro chybné právní posouzení a chybnou interpretaci znaleckého posudku, který byl vždy vyložen proti žalobkyni, ačkoliv znalec dal v podstatě žalobkyni za pravdu, má dovolatelka za to, že oba soudy – prvního stupně i odvolací – porušily ustanovení občanského soudního řádu o dokazování, když hlavní důkaz – znalecký posudek prof. Karla Sokanského zásadně hodnotily v neprospěch žalobkyně a navíc dopis Západočeské univerzity v Plzni zaslaný místo objednaného znaleckého posudku hodnotily soudy jako znalecký posudek a kromě toho odvolací soud se opřel o neprokázané tvrzení, že se dovolatelka domáhala připojení bez uvažované změny vedení, která nikdy nebyla navržena a provedena.
Dovolatelka je toho názoru, že je dán „dovolací důvod“ podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tím spíše, že v soudní praxi nebyla dosud řešena.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na předmětné dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava v občanském soudním řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., s účinností od 1. 7. 2009, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno) dne 3. listopadu 2009 (srov. čl. II. bod 12 cit. novely.)
Nejvyšší soud poté konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a musel se přednostně zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.)
V posuzovaném případě může být dovolání přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které také dovolatelka poukazuje, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího sodu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto ustanovení dovolání v daném případě vskutku přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. v rozhodném znění rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Námitky dovolatelky směřují toliko do výsledku dokazování a učiněných skutkových zjištění. Výhrady proti jednotlivým znaleckým posudkům a jejich interpretaci jsou výlučně otázkami skutkovými, nikoli otázkami právními, které by bylo možno podřadit pod nesprávné právní posouzení věci, kterýžto dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je jediný způsobilý důvod v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Otázkou skutkového zjištění je rovněž dovolatelkou namítaná okolnost, že se připojení předmětných větrných elektráren domáhala spolu s uvažovanou změnou vedení, a nikoliv naopak, jak měl odvolací soud nesprávně skutkově dovodit.
Dovolatlka tedy nikterak nespecifikovala otázku zásadního právního významu, která by v daném případě nebyla dosud dovolacím soudem řešena, popř. byla soudy prvního a druhého stupně řešena rozdílně, resp. měla by být dovolacím soudem řešena jinak.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c) v návaznosti na §237 odst. 3 o. s. ř.) a proto dovolání – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.)
Výrok o nákladech dovolacího řízení má oporu v ust. §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyni bylo dovolání odmítnuto, avšak žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. listopadu 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu