ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2850.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2850/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně MONTIFER s. r. o., se sídlem v Přelouči, Hradecká 1383, PSČ 535 01, identifikační číslo osoby 642 55 824, zastoupené JUDr. Olgou Sůvovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, tř. Míru 63, proti žalované LogiPark, a.s., se sídlem v Praha 4, Novodvorská 1010/14, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 261 34 713, zastoupené JUDr. Šárkou Foltýnovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, o zaplacení 214 110 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 168/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 1 Cmo 108/2009-226, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 25 314 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Olgy Sůvové, advokátky se sídlem v Pardubicích, tř. Míru 63.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2008, č.j. 22 Cm 168/2005-193, zamítl žalobu na zaplacení 428 220 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako subdodavatelem, žalovanou jako zhotovitelem a objednatelem Skanska CZ a.s. byla dne 20.5.2004 uzavřena Dohoda o změně způsobu platby a dodání, v níž si strany v čl. II., bodu 6. dohodly: „kromě výše uvedených plateb i veškeré další finanční závazky mezi zhotovitelem a objednatelem vzniklé z dodávky a montáže APS (myšleno - automatický parkovací systém) dle SOD 1 (myšleno – smlouvy o dílo ze dne 24.4.2003, uzavřené mezi objednatelem a zhotovitelem) budou až do zaplacení celé ceny díla dle SOD 1 hrazeny jako přímá platba od objednatele ve prospěch účtu subdodavatele. Zhotovitel zajistí určení (poukázání) těchto plateb včetně její výše v příslušných daňových dokladech a objednatel toto bude respektovat. Dojde-li k nesplnění tohoto ujednání z důvodů na straně zhotovitele (tj. neprovede-li určení platby ve prospěch účtu subdodavatele na příslušném daňovém dokladu), je zhotovitel povinen uhradit subdodavateli smluvní pokutu ve výši 50% z neuhrazené částky.“ V uvedené dohodě bylo dále v čl. II., bodu 2. sjednáno, že konkrétní částka ve výši 2 936 250 Kč bude poukázána ve prospěch účtu subdodavatele (žalobkyně), není-li stanoveno jinak.
Soud s ohledem na právní závěr odvolacího soudu vyjádřený v usnesení, kterým bylo předešlé rozhodnutí soudu prvního stupně v dané věci zrušeno, dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě v předmětné dohodě je dostatečně určité, tudíž je platným právním úkonem.
Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalobkyně neprokázala, jaká konkrétní výše z fakturované sumy měla směřovat na žalobkyni. Ze smluvního ujednání podle soudu prvního stupně nevyplývá, že by zhotovitel (žalovaná) byl při určení výše platby jakkoli vázán respektovat jakoukoli jinou skutečnost, či je povinen respektovat jakýkoli doklad, včetně jakékoli faktury vystavené žalobkyní, jako subdodavetelem. Z předmětné dohody podle soudu prvního stupně nevyplýval pro žalovanou žádný konkrétní závazek, že by měla do určité výše směřovat nějakou platbu na žalobkyni. Soud proto uzavřel, že žalobkyní uplatněný nárok na smluvní pokutu není po právu, když dovodil, že žalovaná se nedopustila porušení žádné právní povinnosti, s níž by mohl být spojován nárok na zaplacení smluvní pokuty. Z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. listopadu 2009, č.j. 1 Cmo 108/2009-226, výrokem I. pod bodem 1. uložil žalované zaplatit žalobkyni 214 110 Kč s úrokem z prodlení z této částky v sazbě 2,5% p.a., jdoucím od 1.3.2005 do zaplacení a výrokem I. pod bodem 2. zamítl žalobu ohledně 214 110 Kč s příslušenstvím; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud při svém rozhodnutí setrval na názoru vyjádřeném ve svém usnesení ze dne 26.6.2008, v němž dospěl k závěru, že projev vůle učiněný v čl. II., bodu 6. Dohody o změně způsobu platby a dodání, uzavřené dne 20.5.2004, je platným právním úkonem, ujednání není neurčité, neboť ve smyslu výkladových pravidel §266 odst. 1 obch. zák. jej lze vyložit tak, že dohodnutá smluvní pokuta zajišťovala povinnost žalované spočívající v provedení určení platby ve prospěch účtu subdodavatele (žalobkyně) na příslušném daňovém dokladu a tato povinnost se týkala veškerých dalších finančních závazků mezi zhotovitelem a objednatelem vzniklých z dodávky a montáže APS dle uzavřené smlouvy o dílo, přičemž její výše byla dohodnuta v rozsahu 50% neuhrazené částky.
Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podmínky pro vznik nároku žalobkyně na vymáhanou smluvní pokutu nebyly naplněny. Po zopakování rozhodujících důkazů dospěl k závěru, že žalovaná byla povinna v souladu s platným ujednáním v čl. II., bodu 6. určit k přímé platbě ve své fakturaci, směřující ke společnosti Skanska CZ, a.s. částku 1 756 440 Kč, fakturovanou žalobkyní žalované ve faktuře č. 240210405 ze dne 28.6.2004. Neučinila tak ale, když k přímé platbě neurčila žádný obnos. Po neformálním upozornění žalobkyně pak žalovaná v opravené verzi faktury č. 100040077 ze dne 2.7.2004 určila k přímé platbě pouze částku 900 000 Kč. K přímé platbě již neurčila zbylou částku ve výši 856 440 Kč. Odvolací soud proto dovodil, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve vymáhané výši 428 220 Kč, jakožto 50% z částky neurčené k přímé platbě.
Odvolací soud dále aplikoval ustanovení §301 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a dospěl k závěru, že sjednaná výše smluvní pokuty je nepřiměřená s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a proto ji snížil na jednu polovinu, přihlížeje k reparační, represivní a preventivní funkci smluvní pokuty, avšak i se zřetelem na zásadu smluvní volnosti stran.
Z uvedených důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že z poloviny žalobě vyhověl a v další polovině potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s odkazem na §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že by ujednání o smluvní pokutě v čl. II., bodu 6. Dohody o změněn způsobu platby a dodání bylo platným ujednáním o smluvní pokutě, když z dotčeného ujednání nevyplývá pro žalovanou závazek směřovat na žalobkyni platbu v určité konkrétní výši (s výjimkou jedné částky výslovně v dohodě zmíněné). Nesouhlasí ani se závěrem, že by žalovaná porušila smluvní povinnost určit výši platby ve prospěch žalobkyně, pokud ve faktuře č. 100040077 ze dne 2.7.2004 určila k přímé platbě částku 900 000 Kč. Podle dovolatelky tedy svoji povinnost splnila, když z ujednání předmětné dohody nevyplývá, že by žalovaná byla povinna respektovat jakýkoli doklad, resp. fakturu vystavenou žalobkyní. V dohodě je pouze sjednáno, že společnost Skanska CZ, jako objednatel bude respektovat určenou výši platby žalovanou, jako zhotovitelem. Poukazuje i na to, že v předmětném čl. II., bodu 6. byla smluvní pokuta sjednána ve výši 50% z neuhrazené částky, aniž by přitom bylo jednoznačně stanoveno, o jakou neuhrazenou část se jedná. Podle dovolatelky byla smluvní pokuta sjednána pro případ, že by žalovaná vůbec neprovedla určení platby, kdy v důsledku toho platba nebude vůbec provedena. Připomíná, že z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně nepožaduje zaplacení smluvní pokuty z neuhrazené částky, nýbrž z částky, která ji uhrazena byla.
Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka v tom, že výklad smluvního ujednání čl. II., bodu 6. předmětné dohody postrádá řádné odůvodnění a z tohoto důvodu je rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný. Odvolací soud pouze odkázal na svůj právní názor ohledně platnosti uvedeného ujednání, vyjádřený v jeho předešlém rozhodnutí, avšak i v tomto poukazovaném rozhodnutí odvolací soud jen odcitoval výkladová pravidla §266 obch. zák. bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení.
Dovolatelka dále poukazuje na to, že odvolací soud uvedl, že formulace jeho výkladu předmětného ujednání vyplývá z celého obsahu uvedené Dohody a i ze svědeckých výpovědí zachycených na čl. 148-153 spisu, aniž by zdůvodnil, jaké skutečnosti zjištěné ze svědeckých výpovědí odůvodňují jeho vyslovený právní závěr.
Dovolatelka proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu v napadené části byl zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k podanému dovolání žalované navrhla jeho zamítnutí, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl správně.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (26.11.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b), rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Dovolatelka však namítá, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že soud řádně své rozhodnutí nezdůvodnil, když pouze odkázal na právní názor uvedený v jeho předešlém usnesení, týkající se platnosti ujednání v čl. II., bodu 6. Dohody o změně způsobu platby a dodání, přičemž toto poukazované zdůvodnění považuje za nedostatečné, a pokud svůj právní závěr podpořil pouhým odkazem na svědecké výpovědi bez bližšího odůvodnění.
Dovolatelce je třeba v tom směru přisvědčit jen částečně. Za jinou vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je namístě považovat skutečnost, jestliže soud pouze odkáže na právní názor uvedený v jeho předchozím rozhodnutí, aniž by jej opětovně v odůvodnění uvedl a bez bližšího odůvodnění jen odkáže na určité důkazy. Dovolatelce však není možno přisvědčit již v tom, že by tyto vady mohly mít ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. za následek nesprávné rozhodnutí otázky platnosti předmětného ujednání, jestliže odvolací soud v poukazovaném předešlém rozhodnutí se s otázkou platnosti předmětného ujednání správně a dostatečně vypřádal, uvedl-li v něm, že projev vůle učiněný v čl. II., bodu 6. Dohody o změně způsobu platby a dodání, uzavřené dne 20.5.2004, považuje za platný právní úkon, neboť ve smyslu výkladových pravidel §266 odst. 1 obch. zák. jej lze vyložit tak, že dohodnutá smluvní pokuta zajišťovala povinnost žalované spočívající v provedení určení platby ve prospěch účtu subdodavatele (žalobkyně) na příslušném daňovém dokladu a tato povinnost se týkala veškerých dalších finančních závazků mezi zhotovitelem a objednatelem vzniklých z dodávky a montáže APS dle uzavření smlouvy o dílo, přičemž její výše byla dohodnuta v rozsahu 50% neuhrazené částky. Odvolací soud tedy svůj závěr o platnosti právního úkonu opřel o učiněný výklad projevu vůle účastníků a jen na okraj poznamenal, že správnost tohoto závěru vyplývá i ze svědeckých výpovědí zachycených na č.l. 148-153, z nichž skutková zjištění učinil již soud prvního stupně a odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, učiněných ze svědeckých, vyšel.
Dovolací soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle ustanovení §544 odst. 1 občanského zákoníku, aplikovatelného i pro obchodně závazkové vztahy, je účastník zavázán zaplatit smluvní pokutu, sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, a účastník smluvní povinnost poruší.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací sod rozhodl správně, pokud uzavřel, že podmínky nároku žalobkyně na vymáhanou smluvní pokutu byly naplněny, bylo-li prokázáno, že žalovaná porušila smluvní povinnost v čl. II., bodu 6 předmětné dohody tím, že v rozporu se smluvním ujednáním neurčila k přímé platbě celkovou částku 1 756 440 Kč fakturovanou v daňovém dokladu, ale pouze částku 900 000 Kč. Odvolací soud správně dovodil, že určení platby ve prospěch účtu subdodavatele (žalobkyně) na příslušném daňovém dokladu se ve smyslu smluvní povinnosti v čl. II., bodu 6 předmětné dohody týkala veškerých dalších finančních závazků mezi zhotovitelem a objednatelem vzniklých z dodávky a montáže APS dle uzavřené smlouvy o dílo, což znamená, že se týkala závazků mezi zhotovitelem a objednatelem v plném rozsahu. Nemůže být tedy s ohledem na smluvní ujednání v čl. II., bodu 6 předmětné dohody důvodná námitka dovolatelky, že nebyla povinna respektovat jakýkoli doklad, resp. fakturu vystavenou žalobkyní.
Dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nebyl tedy uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalované podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 20 795 Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 4 219 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), tedy celkem ve výši 25 314 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. listopadu 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu