ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.3321.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 3321/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně KANDAHÁR s.r.o., se sídlem v Praze, Smíchov, 14. října 1307/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 267 82 499, zastoupené Mgr. Ing. Gabrielou Milotovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Mariánské Hory, Daliborova 648/38, proti žalované J. Š., o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 129/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. února 2010, č. j. 10 Co 604/2009-33, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. února 2010, č. j. 10 Co 604/2009-33, a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 20. března 2009, č. j. 9 C 129/2009-10, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. února 2010, č. j. 10 Co 604/2009-33, potvrdil usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 20. března 2009, č. j. 9 C 129/2009-10, kterým bylo řízení v dané věci zastaveno a věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu.
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně řízení podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil a věc postoupil orgánu, v jehož pravomoci je věc rozhodnout, jestliže v posuzované věci je dán nedostatek pravomoci soudu, jako jedné z podmínek řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, má k projednání a rozhodnutí sporu účastníků pravomoc Český telekomunikační úřad v Praze, jestliže předmětem řízení je nárok vyplývající z povinností při užívání služeb elektronických komunikací, které žalobkyně, resp. její smluvní partner poskytoval žalované na základě smlouvy uzavřené podle uvedeného zákona. Odvolací soud nepřijal námitku žalobkyně, že předmětem žaloby není poskytování telekomunikačních služeb, ale vymáhání peněžitého plnění z titulu smluvní pokuty, která byla sjednána v rámci smlouvy o akčním balíčku, jakožto kupní smlouvy, a proto se jedná v dané věci občansko právní spor spadající do pravomoci obecného soudu. Odvolací soud dovodil, že smlouva o akčním balíčku, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou a obsahující ujednání o smluvní pokutě pro případ, že žalovaná způsobí zánik smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, je na smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací přímo závislá, bez jejího uzavření by sama uzavřena nebyla, proto žalobou uplatněný nárok na zaplacení neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč se týká povinností, jež mají svůj základ ve vztazích vyplývajících z poskytování služeb v oblasti elektronických komunikací. Uzavřel, že k rozhodování těchto sporů je podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu v Praze a pravomoc soudů v posuzované věci ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř. dána není. Zdůraznil, že pro posouzení otázky pravomoci Českého telekomunikačního úřadu k rozhodování sporů je určující smysl a účel uvedeného ustanovení zákona o elektronických komunikacích, kdy jeho nesporným účelem je zajištění vysoké úrovně ochrany účastníků poskytnutím možnosti jednoduchého a nenákladného postupu při řešení sporů týkajících se povinností založených uvedeným zákonem, tedy možnost obracet se s návrhy na vyřešení těchto sporů na Český telekomunikační úřad. Podle názoru odvolacího soudu při výkladu §129 odst. 1, věty první zákona č. 127/2005 Sb. nelze vycházet pouze z jazykového výkladu této části ustanovení, podle níž, Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě, ale je třeba uvedenou část poukazovaného ustanovení konfrontovat se smyslem a účelem zákona. S odkazem na stanovisko Ústavního soudu odvolací soud konstatoval, že pokud dojde ke konfliktu doslovného znění zákona s jeho smyslem a účelem, lze upřednostnit výklad ve smyslu a účelu zákona před výkladem jazykovým. Podle odvolacího soudu tedy neobstojí výklad, podle něhož je pravomoc Českého telekomunikačního úřadu omezena výlučně jen na spory, jichž se účastní osoba vykonávající komunikační činnost ve smyslu §7 zákona č. 127/2005 Sb., a proto uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil a věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu v Praze.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 2 písm. a) ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesouhlasí se závěrem obou soudů, že v posuzované věci není dána pravomoc soudů ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř.
Namítá, že předmětem řízení není poskytování telekomunikačních služeb, ale vymáhání peněžitého plnění z titulu smluvní pokuty na základě kupní smlouvy o akčním balíčku, uzavřené mezi žalobkyní, jako prodávající, a žalovanou, jako kupující, a proto se jedná občanskoprávní spor, spadající do působnosti obecného soudu žalované. Zdůrazňuje, že jde o nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi účastníky, založeného smlouvou o poskytnutí akčního balíčku ze dne 4.10.2006 a na této povaze soukromoprávního vztahu účastníků nemůže změnit nic ani skutečnost, že tato smlouva byla uzavřena v souvislosti s uzavření smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb.
Dovolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo řízení zastaveno, a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, tj. účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.)
Dovolací soud se nejprve zabýval přípustností dovolání v této věci. Jelikož přípustnost dovolání podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dána není, zkoumal Nejvyšší soud, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř., tedy pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.
K podmínkách řízení, jejichž absence má za následek zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř., patří i nedostatek pravomoci soudu.
V rovině uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] podrobil Nejvyšší soud dovolacímu přezkumu – v hranicích právních otázek formulovaných dovoláním – správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil rozhodné skutečnosti podle právní normy, jež na danou situaci nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud při právním posouzení aplikoval zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, podle jehož §129 odst. 1, věty první, Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Podle §7 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. jsou komunikačními činnostmi
a) zajišťování sítí elektronických komunikací,
b) poskytování služeb elektronických komunikací,
c) provozování přístrojů (§73).
Dále odkázal na §7 odst. 1 o. s. ř., podle něhož, v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Z uvedených ustanovení odvolací soud dovodil, že k rozhodování daného sporu je podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu v Praze a pravomoc soudů v posuzované věci ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř. dána není, jestliže předmětem řízení je nárok vyplývající z povinností při užívání služeb elektronických komunikací, které žalobkyně, resp. její smluvní partner poskytoval žalované na základě smlouvy uzavřené podle uvedeného zákona.
Při přezkoumání právního posouzení učiněného odvolacím soudem je třeba vzít v úvahu skutkové zjištění, že žalobkyně zprostředkovala mezi žalovanou a mobilním operátorem uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, a v přímé závislosti na této smlouvě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o akčním balíčku, která obsahuje ujednání o smluvní pokutě pro případ, že žalovaná způsobí zánik smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací.
Dovolací soud považuje za potřebné v této souvislosti poukázat na rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, v platném znění, č.j. Konf 27/2008-7 ze dne 9. září 2008, v němž byla řešena pravomoc soudů, vycházející z obdobné situace při uplatnění nároku na smluvní pokutu. Podle uvedeného rozhodnutí o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.
Citované rozhodnutí vycházelo z toho, že při rozhodování o smluvní pokutě je třeba vždy zapotřebí rozlišovat charakter porušené povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Pokud byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu podle smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, zvláštní senát dovodil, že k rozhodování o smluvní pokutě je příslušný v souladu s §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, Český telekomunikační úřad. Jestliže by se však jednalo o smluvní pokutu sjednanou v další smlouvě, byť se odvíjející od prvotní smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, je v takovém případě dána rozhodovací pravomoc soudu.
S ohledem na uvedené rozhodnutí odvolací soud tedy v daném případě nesprávně dovodil, že v posuzované věci není dána pravomoc soudů ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř., jednalo-li se v žalobě o nárok na zaplacení smluvní pokuty ze smlouvy o akčním balíčku, kde smluvní strany byly účastníky soukromoprávního vztahu, jak dovolatelka správně poukazuje.
S ohledem na nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že není v dané věci dána pravomoc soudu, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. usnesení odvolacího soudu, bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu