ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.3557.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3557/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph. D., ve věci žalobkyně RWE Energie, a.s., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940, PSČ 401 17, IČO 49903209, zastoupené Mgr. Martinem Jasenským, advokátem, se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, za účasti PILSEN STEEL s.r.o., se sídlem v Plzni, Tylova 1/57, PSČ 316 00, IČ 47718706, zastoupené JUDr. Františkem Honsou, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 16. června 2006, č. j. P/11379/2005/2000, ve spojení s rozhodnutím předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 12. září 2006, č. j. 03223/2006-ERU, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 13 C 103/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. dubna 2008, č. j. 25 Co 291/2007-134, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. dubna 2008, č. j. 25 Co 291/2007-134, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město mezitímním rozsudkem ze dne 24. dubna 2007, č. j. 13 C 103/2006-106, rozhodl, že „mezi žalobkyní a právním předchůdcem společnosti ŠKODA STEEL, s. r. o., společností ŠKODA KOVÁRNY Plzeň, s. r. o. měl být uzavřen dodatek ke Smlouvě o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne 21. 2. 2005, v němž pro období od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2005 komoditní složka ceny zemního plynu měla být stanovena ve výši obvyklé v době uzavření smlouvy, tj. 21. 2. 2005 za smluvních podmínek obdobných obsahu Smlouvy s tím, že v konečném rozsudku bude rozhodnuto o konkrétní výši komoditní složky ceny zemního plynu za období od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2005 a současně bude vysloveno, že rozhodnutí soudu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu a dále bude v konečném rozsudku rozhodnuto o nákladech řízení“.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že mezi žalobkyní a společností ŠKODA, KOVÁRNY, Plzeň, s. r. o., byla dne 21. 2. 2005 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu (dále též jen „Smlouva“) na dobu neurčitou s účinností od ledna 2005. Na základě této Smlouvy se žalobkyně jako prodávající zavázala dodávat odběrateli jako kupující (ŠKODA, KOVÁRNY, Plzeň, s.r.o.) plyn s tím, že cena dodaného zemního plynu bude účtována ve dvou složkách, a to v měsíční paušální sazbě za denní maximum plynu a dále v platbě za odebrané množství plynu (tzv. komoditní složce ceny plynu). Ve Smlouvě bylo výslovně sjednáno, že ujednání o stanovení komoditní složky ceny plynu platí na první pololetí roku 2005 a cena na druhé pololetí a způsob jejího zjištění bude dojednána dohodou obou stran na podkladě zkušeností z prvého pololetí. Dále bylo soudem prvního stupně zjištěno, že smluvní strany uzavřely dne 13. 7. 2005 dodatek č. 2 k uvedené smlouvě, v němž se dohodly na ceně dodaného zemního plynu pro období od 1. 7. 2005 do 31. 7. 2005, a to o výši obou složek ceny.
Soud prvního stupně dále zjistil, že mezi smluvními stranami nedošlo k uzavření dohody o výši komoditní složky ceny plynu pro období 1. 8. 2005 do 31. 8. 2005, a proto se žalobkyně domáhala u Energetického regulačního úřadu vydání rozhodnutí, kterým by byla smluvním stranám uložena povinnost uzavřít dodatek ke Smlouvě týkající se komoditní složky ceny zemního plynu pro období od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2005 dle nového vzorce uvedeného v návrhu na zahájení správního řízení, přičemž v žalobním návrhu konkrétně stanovená výše komoditní složky ceny plynu v jednotlivých měsících srpen 2005 až prosinec 2005 je vypočtena právě podle vzorce obsaženého v návrhu na zahájení správního řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě se mezi účastníky jedná o obchodní vztah ve smyslu §261 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a Smlouva, kterou účastníci (nebo jejich právní předchůdci) uzavřeli, je zvláštním typem kupní smlouvy uzavřené podle §409 a násl. obch. zák. Smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu byla uzavřena na dobu neurčitou, ale na všech náležitostech smlouvy, tzn. i na kupní ceně, se účastníci shodli jen pro první pololetí roku 2005. Pokud jde o druhé pololetí roku 2005, při uzavření smlouvy nedošlo k dohodě o druhé složce ceny dodaného zemního plynu, a to platbě za odebraný plyn, tzv. komoditní složce plynu, přičemž ale ve smlouvě bylo výslovně sjednáno, že cena na druhé pololetí a způsob jejího zjištění bude dojednán dohodou obou stran na podkladě zkušeností z prvého pololetí.
Soud prvního stupně dospěl ve shodě s Energetickým regulačním úřadem k závěru, že byla dána pravomoc Energetického regulačního úřadu dle §17 odst. 8 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) k rozhodnutí sporu o obsahu dodatku ke Smlouvě pro období srpna až prosince 2005. Pokud pro období srpna až prosince 2005 nedošlo k dohodě stran o stanovení výše komoditní složky ceny plynu, byla přesto i pro toto období smlouva platná. Sporná výše komoditní složky ceny plynu pro toto období měla být v souladu s §409 odst. 2 obch. zák. stanovena podle §448 obch. zák. S odkazem na hospodárnost řízení soud prvního stupně rozhodl mezitímním rozsudkem s tím, že pokud tento rozsudek nabude právní moci, ustanoví soud znalce za účelem zjištění obvyklé ceny komoditní složky ceny zemního plynu.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. dubna 2008, č. j. 25 Co 291/2007-134, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II).Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že právo žalobkyně na přezkoumání správního rozhodnutí soudem nezaniklo. Odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na něž v odůvodnění rozsudku plně odkázal. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky i odvolací soud hodnotil jako smlouvu kupní uzavřenou podle §409 obch. zák.
Odvolací soud však nesouhlasil se soudem prvního stupně v tom, jak vyložil ujednání o ceně obsažené ve Smlouvě, že cena na druhé pololetí a způsob jejího zajištění bude dojednána dohodou obou stran na podkladě zkušeností z prvního pololetí. Podle ustanovení §409 odst. 2 obch. zák. musí ve smlouvě být kupní cena dohodnuta nebo musí být stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. To podle odvolacího soudu platí pouze pro případ, kdy smluvní strany chtějí smlouvu uzavřít bez přímého určení ceny nebo způsobu určení ceny ve smlouvě. Tím vlastně smluvní strany vyjadřují, že má být zaplacena cena běžná v době uzavření smlouvy, jak ji specifikuje ustanovení §448 obch. zák., určují tedy cenu nepřímo. Takový závěr však z písemného projevu účastníků ve smlouvě podle odvolacího soudu nevyplývá.
Vzhledem k tomu, že cena dohodou určena nebyla a smluvní strany nevyjádřily vůli uzavřít smlouvu bez dohody o ceně, nelze podle odvolacího soudu dovodit jinak, než že na druhé pololetí, resp. na dobu od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2005 byla shoda jen o předmětu plnění a nikoliv o ceně. Nelze potom aplikovat ustanovení §448 obch. zák. o ceně obvyklé. Proto odvolací soud dovodil, že žalobkyni náleží pouze právo na plnění z titulu bezdůvodného obohacení, které není možné vydat v naturální podobě, ale pouze v penězích. Tuto výši bezdůvodného obohacení určil orgán k tomu vybavený odbornými znalostmi v rámci takzvané „nulové varianty“, tedy hodnoty plnění bez nároku žalobkyně na zisk, tak jak je vyjádřena vzorcem uvedeným ve výroku jeho rozhodnutí z 16. 6. 2006. Část výroku Energetického regulačního úřadu o tom, že smluvní strany byly povinny uzavřít dodatek ke smlouvě o sdružených službách dodávky plynu týkající se komoditní složky ceny zemního plynu, je pouhým konstatováním skutečnosti. Tento výrok je proto nadbytečný. Neukládá však žádné ze smluvních stran konkrétní povinnost. Podle odvolacího soudu tak „tato část výroku správního orgánu není na překážku věci, neboť nezakládá ani nemění žádná práva či povinnosti smluvních stran“.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí Energetického regulačního úřadu řeší v souladu se zákonem vztah mezi účastníky, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně (byť jde o vydaný mezitímní rozsudek) změnil podle §220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) tak, že žalobu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu a jeho nahrazení rozhodnutím soudu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, že na daný případ nelze použít ustanovení §448 obch. zák. o ceně obvyklé. Pokud obě strany v únoru 2005 vědomě vstupovaly do smluvního vztahu na dobu neurčitou a přesto cenu za komoditu konkrétně stanovily jen pro první pololetí 2005 a cenu pro druhé pololetí roku 2005 se zavázaly dojednat dohodou později na podkladě zkušeností z prvního pololetí, je z jejich projevů jednoznačně zřejmé, že tím vyjádřily vůli uzavřít platnou smlouvu i pro druhé pololetí bez výslovného určení kupní ceny. Dosažení předpokládané dohody je však věcí nejistou a závislou na vůli stran (disponujících v této věci odlišnými zájmy) konsenzu skutečně dosáhnout. Není možné chápat ustanovení o dodatečném sjednání ceny dohodou i jako způsob dodatečného určení kupní ceny, a nedošlo-li poté k dohodě, konstatovat, že smlouva přestala existovat. Takový výklad by odporoval jak vůli stran existující v době uzavření smlouvy, tak i v době mezi 1. 8. 2005 a 31. 12. 2005, kdy strany považovaly smlouvu za platný právní důvod svého plnění, i vůli zachycené v písemném znění smlouvy.
Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud postupoval vnitřně rozporně, když žalobu zamítl, protože dospěl k závěru, že rozhodnutí Energetického regulačního úřadu je správné (§250i o. s. ř.). Jestliže odvolací soud založil své rozhodnutí na úvaze, že smlouva neexistovala a na straně druhého účastníka řízení vzniklo bezdůvodné obohacení, potom nemůže současně tvrdit, že je rozhodnutí Energetického regulačního úřadu správné. Ten totiž dospěl k jiným závěrům než odvolací soud a o bezdůvodném obohacení vůbec neuvažoval. Dovolatelka se dále domnívá, že Energetickému regulačnímu úřadu nepřísluší, aby rozhodoval o výši bezdůvodného obohacení, případně o určení povinnosti je vydat. Pokud byl soud jiného názoru, měl lépe odůvodnit, na základě jakého právního předpisu může Energetický regulační úřad rozhodovat o výši bezdůvodného obohacení. Odvolací soud navíc nijak nezdůvodnil, proč by výše bezdůvodného obohacení měla být určena právě tzv. „nulovou variantou“. Pokud se soud rozhodl právě pro tento názor, měl rozhodnutí Energetického regulačního úřadu změnit, neboť cena uvedená ve výroku Energetického regulačního úřadu nemá s „nulovou variantou“ nic společného. Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu je nezákonné mimo jiné i v tom smyslu, že určuje cenu pro sporné období roku 2005 na úrovni tzv. podnákladových cen ve smyslu §2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, tzn. cen nezahrnujících přiměřený zisk ani náklady.
Dovolatelka je toho názoru, že odvolací soud pochybil, když rozhodl o odvolání žalobkyně proti mezitímnímu rozsudku zamítnutím celé jeho žaloby. Odvolací soud svým rozhodnutím porušil zásadu dvojinstančnosti občanského soudního řízení a funkční příslušnosti soudů. Jednal totiž o celém žalobním návrhu žalobkyně, jako by byl soudem prvního a jediného stupně. Pokud odvolací soud zaujal odlišný právní názor od soudu prvního stupně, tedy že smlouva bez dohody o ceně neexistovala, měl odvolací soud dovolatelce umožnit, aby se alespoň vyjádřila k novému a zcela odlišnému právnímu posouzení skutkových okolností. Pokud odvolací soud zaujal odlišný právní názor než soud prvního stupně, měl rozhodnutí soud prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení s poučením, na co se má v řízení soustředit. Pokud tak nepostupoval, opět porušil zásadu dvojinstančnosti občanského soudního řízení.
Společnost PILSEN STEEL s.r.o. se k dovolání vyjádřila tak, že je nepovažuje za důvodné, plně se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. V řízení byla porušena zásada dvojinstančnosti, jelikož mezitímní rozsudek představuje rozhodnutí ve věci samé. Postup odvolacího soudu byl v souladu s principem neúplné apelace. Skutečnost, že odvolací soud nedal možnost žalobkyni vyjádřit se ke změně právní kvalifikace věci, nelze považovat za porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení, jelikož soud není vázán právním názorem stran. Strany nezamýšlely dohodnout Smlouvu bez určení kupní ceny za dodávky v druhé polovině roku, jednání účastníků tedy nelze vykládat tak, že pro případ nedostatku konsensu o ceně plynu si strany sjednaly určení ceny ve výši obvyklé. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni může náležet pouze vydání plnění z titulu bezdůvodného obohacení, nemohl postupovat jinak, než žalobu zamítnout. Není současně důvodná námitka žalobkyně, že odvolací soud nezrušil údajně nicotné rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Předmětem řízení dle části páté o. s. ř. není revizní přezkum věcné a formální správnosti správního aktu obdobně jako v řízení před správními soudy.
V průběhu dovolacího řízení původní žalobkyně Západočeská plynárenská, a. s. ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Podle §107 o. s. ř. dovolací soud usnesením ze dne 8. února 2011, č. j. 23 Cdo 3557/2008-194, rozhodl o tom, že v řízení bude jako s žalobkyní pokračováno se společností RWE Energie, a. s., která po zániku původní žalobkyně vstoupila do jejích práv a povinností.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12 čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1 a §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z obsahu spisu se takové vady nepodávají.
Dovolací soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jsa vázán dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením ( §242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka uplatnila nejprve dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že pro druhé pololetí roku 2005 nebyla účastníky ve Smlouvě platně dohodnuta kupní cena podle ustanovení §448 obch. zák. Podle názoru dovolatelky smluvní strany uzavřely Smlouvu na dobu neurčitou, cenu za druhé pololetí roku 2005 se zavázaly dojednat později dohodou na základě zkušeností z prvního pololetí. Z projevů vůle je tak zřejmé, že vyjádřily vůli uzavřít platnou smlouvu i pro druhé pololetí bez výslovného určení kupní ceny. Pokud odvolací soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, je vnitřně rozporný jeho současný závěr o správnosti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu.
Odvolací soud správně posoudil uzavřenou Smlouvu jako smlouvu kupní podle ustanovení §261 odst. 1 obch. zák. ve spojení s §409 a násl. obch. zák. Podle ustanovení §409 odst. 2 obch. zák. ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle §448 obch. zák.
Kupující je povinen zaplatit dohodnutou kupní cenu (§448 odst. 1 obch. zák.). Není-li cena ve smlouvě dohodnuta a není-li stanoven ani způsob jejího určení a je-li smlouva platná s přihlédnutím k §409 odst. 2, může prodávající požadovat zaplacení kupní ceny, za kterou se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy (§448 odst. 2 obch. zák.).
Kupní cena je zpravidla dohodnuta smlouvou přímo, dále může být určena tak, že je uveden způsob jejího stanovení, který umožňuje, aby v době, kdy je kupující povinen zaplatit, byla kupní cena objektivně určena (vypočtena). Lze přisvědčit závěrům odvolacího soudu, že smluvní strany pro druhé pololetí roku 2005 si kupní cenu dodávaného plynu nedohodly, neurčily ani objektivní způsob jejího dodatečného určení. Současně však ani neprojevily svou vůli uzavřít kupní smlouvu bez tohoto určení ceny. Strany se dohodly, že budou o ceně teprve jednat a určí ji podle zkušeností z prvního pololetí roku 2005. O tom, že strany Smlouvy neměly vůli uzavřít smlouvu, jejíž cena bude odpovídat ceně obvyklé, ale po uplynutí smluvené doby plnění vstoupit nově do jednání o obsahu smlouvy svědčí i samotné vyjádření v dovolání, kdy dovolatelka uvádí, že „dosažení předpokládané dohody je věcí nejistou a závislou na vůli stran (disponujících v této věci odlišnými zájmy) konsenzu skutečně dosáhnout“. Nenastaly proto podmínky aplikace ustanovení §448 odst. 2 obch. zák. a Smlouva pro období od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2005 2005 nebyla platně uzavřena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 298/2009).
Další právní závěry odvolacího soudu ve vztahu k rozhodnutí Energetického regulačního úřadu jsou však nesprávné.
Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (§44 odst. 1 o. s. ř.). Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby – bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu – požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 33 Cdo 415/2008).
Z povahy této žaloby vyplývá, že žalobce může soudu toliko navrhnout, jak má být ve sporu nebo jiné právní věci soudem rozhodnuto. Podává-li žalobu ten, na jehož návrh bylo zahájeno řízení před správním orgánem, kterým uplatnil svůj hmotněprávní nárok, činí tak z důvodu, že mu nebylo pravomocným rozhodnutím správního orgánu zcela (v rozsahu, v jakém se domáhá projednání sporu nebo jiné právní věci soudem) vyhověno; logicky může v žalobě navrhovat, aby soud ve sporu nebo jiné právní věci rozhodl tak, že jeho požadavkům bude plně vyhověno. V případě, že žalobu podává někdo, komu byla pravomocným rozhodnutím správního orgánu uložena povinnost, má zájem na tom, aby bylo soudem ve sporu nebo jiné právní věci rozhodnuto tak, že návrh na uložení takové povinnosti bude zamítnut.
Soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně (§250i o. s. ř.) V řízení podle části páté ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, je věcí samou nárok, který byl uplatněn u správního orgánu a o němž rozhodl správní orgán. Při novém projednání a rozhodování věci soud v občanském soudním řízení zjišťuje ve vztahu k uplatněnému nároku v návaznosti na výsledky správního řízení skutkový stav věci a provádí právní posouzení věci. Pro rozhodnutí ve sporu nebo jiné právní věci je též významné, k jakým závěrům dospěl ve srovnání se správním orgánem. Rozhodnutí správního orgánu je z pohledu §250i o. s. ř. věcně správné, dospěl-li soud v občanském soudním řízení ke shodnému závěru jako správní orgán. Při posuzování věci samé soud zkoumá, jaká mají účastníci řízení na základě zjištěného skutkového stavu podle hmotného práva ve svých právních vztazích práva a povinnosti a zda, popřípadě v jakém rozsahu, práva a povinnosti v právních vztazích účastníků odůvodňují vyhovění návrhu, podanému před správním orgánem. Dospěje-li soud ke stejnému závěru jako správní orgán o tom, jak má být rozhodnuto o návrhu nebo jak má být jinak rozhodnuto ve věci samé, je rozhodnutí správního orgánu věcně správné a soud žalobu podanou podle §246 odst. 2 zamítne. Pro závěr o věcné správnosti rozhodnutí správního orgánu samo o sobě není významné, zda a do jaké míry soud učinil shodná zjištění nebo závěry o skutkovém stavu věci jako správní orgán, popř. zda a do jaké míry shodně aplikoval hmotné právo. Podstatné je jen to, zda rozhodnutí správního orgánu ve svém výroku zcela odpovídá tomu, jak mělo být rozhodnuto podle závěrů soudu; tam, kde nastala „shoda výroků“, jde o věcně správné rozhodnutí správního orgánu, i když soud ke „shodě výroků“ vedly „odlišné důvody“ než správní orgán. Shodnost rozhodnutí správního orgánu se závěry soudu je samozřejmě třeba posuzovat po obsahové stránce. Rozhodnutí správního orgánu je věcně správné i tehdy, má-li soud za to, že mělo být formulačně vyjádřeno jinak, nemůže-li mít odlišná formulace vliv na obsah výrokové části rozhodnutí správního orgánu (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2054).
Dospěje-li soud k závěru, že ve věci samé má být zcela nebo zčásti rozhodnuto jinak, než jak rozhodl správní orgán, je zřejmé, že rozhodnutí správního orgánu nemůže obstát. Soud proto o sporu nebo jiné právní věci rozhodne rozsudkem, přičemž ve výroku vymezí práva a povinnosti účastníků, které vyplývají z nároku, jenž tvoří předmět řízení; svůj výrok v této části formuluje obdobně, jako kdyby ve věci nebylo správním orgánem vůbec rozhodnuto (§250j odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku (§250j odst. 2 o. s. ř.).
Žalobkyně se svou žalobou (stejně jako před správním orgánem) domáhá uložení povinnosti právnímu předchůdci společnosti PILSEN STEEL, s. r.o. ve lhůtě 5 dnů od právní moci rozhodnutí uzavřít dodatek ke Smlouvě, v němž je určitým způsobem specifikovaná výše komoditní složky ceny zemního plynu pro období od 1. 8. do 31. 12. 2005, stejně jako se toho žalobkyně domáhala návrhem podaným u Energetického regulačního úřadu. Smlouva byla platně uzavřena mezi stranami o dodávkách plynu pro období prvního pololetí roku 2005. Pro období od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2005 smlouva mezi stranami platně uzavřena nebyla. Ze Smlouvy uzavřené mezi stranami nelze proto dovodit žádná povinnost právního předchůdce společnosti PILSEN STEEL s. r. o. uzavřít dodatek ke Smlouvě, v němž by byla žalobkyní požadovaným způsobem určena výše komoditní ceny dodávaného zemního plynu.
Dospěl-li proto Energetický regulační úřad o uplatněném nároku žalobkyně na uložení povinnosti uzavřít dodatek k předmětné Smlouvě, že strany Smlouvy byly povinny uzavřít dodatek ke Smlouvě pro období od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2005 s výší ceny dodávaného zemního plynu určenou v tomto rozhodnutí správního orgánu, je toto rozhodnutí věcně nesprávné.
Nesprávným je proto i závěr odvolacího soudu, který za situace, kdy dovodil, že nebyla platně uzavřena Smlouva pro období od 1. 8. 2005 do 31. 12. 2005, nerozhodl o nahrazení věcně nesprávného rozhodnutí správního orgánu svým rozhodnutím, kterým by rozhodl o zamítnutí žaloby, jíž se žalobkyně domáhala, aby „soud znovu rozhodl o jejím návrhu, kterým se žalobkyně domáhala toho, aby právnímu předchůdci společnosti PILSEN STEEL s. r. o. byla uložena povinnost uzavřít dodatek ke smlouvě o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne 21. 2. 2005, týkající se komoditní složky zemního plynu pro období od 1. 8. 2005 do 31.12. 2005 pro odběrné místo 8000002, a to tak, že komoditní složka zemního plynu, kterou je společnost PILSEN STEEL s. r. o. povinna zaplatit žalobkyni dle předmětného dodatku, činí pro období měsíce srpna 2005 565 Kč/MWh, pro období září 2005 615,10 Kč/MWh, pro období října 2005 621,60 Kč/MWh, pro období listopadu 2005 646,90 Kč/MWh a pro období prosince 2005 687,- Kč/MWh, s tím, že výše uvedená cena v sobě neobsahuje daň z přidané hodnoty“. Současně tento následek o nahrazení rozhodnutí správního orgánu měl být podle ustanovení §250j odst. 2 o. s. ř. uveden ve výroku rozsudku.
Z těchto důvodů se již dovolací soud dále nezabýval ostatními námitkami dovolatelky uplatněnými v dovolání směřujícími do vad řízení, kterými měl odvolací soud řízení zatížit a dovolacímu nezbylo než napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, část věty před středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2011
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu