ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.3562.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 3562/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Distinct s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Malé náměstí 144/1, PSČ 110 00, IČO 27074200, zastoupené Mgr. Ing. Jaroslavou Sodomkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 20, proti žalovanému S. K., zastoupenému JUDr. Davidem Uhlířem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o zaplacení částky 78 454,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 99/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 20 Co 376/2007-89, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2007,
č. j. 20 Co 376/2007-89, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. března 2007, č. j. 11 C 99/2006-66, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 735 Kč s 2,5% úrokem z prodlení
od 12. 3. 2005 do zaplacení, částku 11 471,60 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 25. 3. 2005
do zaplacení, částku 29 497,80 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 25. 3. 2005 do zaplacení
a částku 29 750 Kč s 2% úrokem z prodlení od 20. 4. 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně představujících úplatu za služby poskytnuté žalovanému spočívající
v provedení polygrafických prací pro inzertní časopisy (4x), výrobě vizitek Finishingpoint
v ceně 7 735 Kč, dále služeb spočívajících v grafickém zpracování, tiskové přípravě a výrobě letáků v ceně 11 471,60 Kč, v grafickém zpracování, tiskové přípravě, výrobě letáků v ceně
29 497,80 Kč a výrobě www stránek Finishingpoint v ceně 29 750 Kč.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky probíhala od listopadu 2004 spolupráce spočívající v provádění prací za účelem propagace povrchových úprav pod logem finishingpoint, a to na základě ústních jednání mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný sjednané dílo převzal včetně jednotlivých faktur. Soud uvěřil tvrzení, že si žalovaný práce objednal, jelikož v rozhodné době byl žalovaný osobou představující Finishingpoint,
bez ohledu na to, na jakou kontaktní společnost odkazovaly objednané letáky a vizitky
(zda Finishingpoint s. r. o., či Finishingpoint a. s.). Soud prvního stupně dovodil, že pokud žalovaný dodané zboží nevrátil, na faktury nereagoval ani poté, co mu byly doručeny výzvy k úhradě dluhu, pak minimálně dodáním díla s fakturami jej žalovaný akceptoval, a to včetně ceny. Žalovaný nárok proto posoudil podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jako důvodný.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 2007,
č. j. 20 Co 376/2007-89, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl
(výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok
pod bodem II).
Odvolací soud po zopakování některých listinných důkazů dospěl k závěru,
že předmětné reklamní produkty byly obsahově spojeny s právnickou osobou, která měla nově vzniknout (Finishingpoint a. s.), a že z pouhé skutečnosti, že žalovaný spolupracoval
na výrobě těchto produktů a že mu byly dodány, a bez dalšího důkazu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva v ústní formě, nelze dospět k závěru, že mezi účastníky skutečně došlo k uzavření smlouvy o dílo se všemi jejími náležitostmi. Za této situace nebylo možno uvažovat ani o bezdůvodném obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, neboť předmětné reklamní produkty nebyly obsahově spojeny s žalovaným, nýbrž s právnickou osobou, která měla být založena. Je proto zjevné, že žalovaný nemohl mít z uvedeného plnění žádný majetkový prospěch, když se uvedené reklamní produkty v důsledku neúspěšného pokusu o založení společnosti staly naprosto bezcennými.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít na následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Namítla, že došlo k porušení zásady předvídatelnosti rozhodnutí soudu vyjádřené
v ustanovení §118a o. s. ř. Pokud měl odvolací soud pochybnosti o úplnosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ohledně uzavření smlouvy mezi účastníky, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Pokud tak neučinil, došlo tím
k porušení zásady dvojinstančnosti řízení vyjádřené v §220 odst. 1 v návaznosti na §219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podle názoru žalobkyně nebyly v daném případě naplněny ani zákonné podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacím soudem dané §220 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž zopakoval příslušné důkazy, které hodnotil jinak než soud prvního stupně. Tím došlo m. j. k porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod v důsledku porušení zásady přímosti.
Odvolací soud dále dle dovolatelky učinil odlišný závěr od soudu prvního stupně
o neexistenci smlouvy o dílo založený na neunesení důkazního břemene žalobcem, který vedl ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž žalobkyni nepoučil podle §118a o. s. ř.
a tím ji zbavil možnosti doplnit skutková tvrzení a předložit příslušné důkazy k uzavření smlouvy o dílo.
Dovolatelka dále namítá, že při rozhodování vzal odvolací soud v rozporu s §120
o. s. ř. v úvahu neprokázané skutečnosti, které nevyplynuly z provedených důkazů, a současně pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, především propojení žalovaného s označením Finishingpoint, užívání loga Finishingpoint žalovaným, soud neučinil skutkový závěr o tom, kdo skutečně výrobu produktů propagujících Finishingpoint objednal. Odvolací soud tak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním,
na jejichž základě došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu také dle dovolatelky trpí nedostatkem řádného odůvodnění, neboť neobsahuje náležitosti stanovené v §157 odst. 2 o. s. ř.; v důsledku toho je rozhodnutí odvolacího soudu zmatečné a tudíž nepřezkoumatelné. Z výše uvedených důvodů navrhla dovolatelka zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a
o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné a současně podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. i důvodné.
Dovolatelka v řízení namítá porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení a zásady předvídatelnosti soudního řízení, jelikož odvolací soud neposkytl poučení podle §118a
o. s. ř., přestože rozhodl o zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí dovodil, že ústní smlouva mezi účastníky řízení nebyla uzavřena
a že „nelze bez dalšího jednoznačného důkazu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena v ústní formě smlouva, dospět k závěru, že tomu tak skutečně bylo“. Ačkoli tedy odvolací soud dovodil, že žalobkyní navržené důkazy nepostačují k prokázání sporného tvrzení, nevyzval žalobkyni podle §118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění návrhů na provedení dokazování ohledně prokázání existence smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným. Pokud soud zamítá žalobu pro neunesení důkazního břemene, jako tomu bylo v tomto případě, může tak učinit pouze v případě, že soud poskytne stranám poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. Nesplněním této poučovací povinnosti zatížil odvolací soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a proto je dovolání žalobkyně důvodné.
S ohledem na výše uvedené se dovolací soud již nezabýval dalšími námitkami uplatněnými v dovolání a podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu podle ustanovení §243b odst. 3 o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. ledna 2011
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu