ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4025.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 4025/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Alfa – COM, s. r. o., se sídlem Brno, Moravské nám. 12/733, IČ 25325451, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, PSČ 602 00, proti žalovanému Česká republika – Ministerstvo obrany, se sídlem Praha 6, Tychonova 1, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, se sídlem Praha 6, nám. Svobody 471, PSČ 160 00, o zaplacení 257.297,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 43/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2009, č. j. 69 Co 115/2009-67, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2009, č. j. 69 Co 115/2009-67, s výjimkou o zamítnutí výroku o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,25% a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 12. 2008, č. j. 6 C 43/2008-49, ve výrocích II. a III. se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
II. Dovolání směřující proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2009, č. j. 69 Co 115/2009-67 o zamítnutí žaloby o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,25% z částky 257.297,- Kč za období od 27. 12. 2005 do 31. 12. 2005 se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl rozsudkem ze dne 17. prosince 2008, č. j. 6 C 43/2008-49, že řízení se co do 9% úroků p. a. z prodlení z částky 257.297,- Kč od 22. 12. 2005 do 26. 12. 2005 zastavuje (výrok I.), dále žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 257.297,- Kč s 9% úrokem p. a. z prodlení od 27. 12. 205 do 31. 12. 2005 s 9% úrokem p. a. z prodlení od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006, s 9% úrokem p. a. z prodlení od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2006, s 9,5% úrokem p. a. z prodlení od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 s 9,75% úrokem p. a. z prodlení od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, s 10,5% p. a. úrokem z prodlení od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 s 10,75% p. a. úrokem z prodlení od 1. 7. 2008 do 17. 12. 2008 a dále od 18. 12. 2008 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repooperace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí (výrok II.) a konečně uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 73.251,24 Kč (výrok III.).
Soud prvního stupně vyšel především ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zajištění a provádění obsluhy tepelného zařízení VUSS České Budějovice, posádka Jihlava, Dobrava č. 0206/2005 ze dne 29. 6. 2005 (dále jen „Smlouva“) s odkazem na §262 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně jako dodavatele zajistit a provádět pro žalovanou jako odběratele kvalifikovanou obsluhu a údržbu ve smlouvě specifikovaných tepelných zdrojů včetně souvisejících zařízení ve stanoveném rozsahu a za stanovených podmínek. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005. Žalobkyně vyfakturovala žalovaná za období červenec 2005 částku 87.651,- Kč (faktura č. 050181), za srpen 2005 částku 84.823,- Kč (faktura č. 050313) a za září 2005 částku 84.823,- Kč (faktura č. 050314), každá se splatností do 21.12.2005.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva byla řádně uzavřena, smluvené práce žalobkyně vykonala a žádné vady u ní nebyly reklamovány ze strany žalované. Žalovaná akceptovala celkovou dohodnutou cenu 1,616.214,- Kč a nemůže ji dodatečně zpochybňovat. Nerozhodné jsou i námitky ohledně vystavení předmětných 3 faktur s tříměsíčním zpožděním a údajné nedoručení těchto faktur žalované. Soud proto shledal žalobu důvodnou a přiznal žalobkyni i právem požadované příslušenství pohledávky v souladu s ust. §369 odst. 2 obch. zák. ve výši podle nař. vl. č. 142/1994 Sb. ve znění nař. vl. č. 163/2005 Sb. a v souladu se sjednanými fakturačními podmínkami.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem v záhlaví označeným tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé II. změnil jen tak, že ohledně 0,25 % úroku z prodlení od 27. 12. 2005 od 31. 12. 2005 žalobu zamítl, jinak tento výrok potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení III. rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že výše nákladů činí 74.064,24 Kč, jinak tento výrok potvrdil (výrok I.) Ve výroku II. odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 54.770,46 Kč.
Odvolací soud shledal odvolání žalované důvodným pouze v nepatrné části, a to ve věci samé jen co do nepatrné části úroku z prodlení jako příslušenství pohledávky.
V souvislosti s vymezeným předmětem činnosti ve smlouvě odvolací soud nesdílel názor odvolatele, že závazek žalobkyně provádět obsluhu určených tepelných zařízení je ve smlouvě vymezen neurčitě a že by z toho důvodu byla smlouva absolutně neplatná, když z čl. III. odst. 1 smlouvy, z harmonogramu i z odkazu na vyhl. č. 152/2001 Sb. je dostatečně určité vymezení činností žalobkyně. To platí i pro vymezení ceny za práce a činnosti ve smlouvě ujednané. Žalovaná v průběhu plnění smlouvy žádné vady nereklamovala. Z obsahu smlouvy je také zřejmé, že účastníci si dohodli za činnosti, uvedené v čl. III. smlouvy, odměnu v celkové výši 1,616.214,- Kč, aniž bylo současně dohodnuto, že tato odměna bude poskytnuta pouze tehdy, bude-li žalobkyně provádět v každém jednotlivém měsíci kromě zajištění ohřevu vody a běžné údržby též obsluhu topného zařízení. Navíc, jak správně uvedl soud prvního stupně, žalovaná si musela být při podpisu smlouvy vědoma toho, že v měsících červenec, srpen a září není topná sezóna, čili že ne všechny činnosti uvedené v čl. III. smlouvy bude muset žalobkyně v tomto období vykonávat. Okolnost, že žalovaná odmítla podepsat protokoly o předání a převzetí prací spojených s obsluhou topného zařízení, které měly být přílohou předmětných faktur, neměla vliv na oprávnění fakturovat vymáhané částky, protože ve smlouvě žádné sankční důsledky v tomto směru sjednány nebyly.
Odvolací soud dále dovodil, že pokud žalovaná teprve v odvolacím řízení tvrdila, že ohřev teplé vody pro ni v období červenec – září 2005 zajišťoval jiný dodavatel, šlo o nové tvrzení, k němuž nemohl odvolací soud přihlédnout, neboť účastníkům se dostalo od soudu prvního stupně řádného poučení dle §119a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) a žalovaná tuto skutečnost před soudem prvního stupně ani netvrdila, ani neprokazovala.
Odvolací soud rovněž shledal nedůvodnou námitku odvolatelky, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže přistoupil k dokazování, aniž by vymezil jeho předmět. Žalovaná měla možnost v průběhu řízení doplňovat svá skutková tvrzení a navrhovat k nim důkazy. Smyslem §118a o. s. ř. je situace, že účastník neuvedl úplná skutková tvrzení nebo neoznačil potřebné důkazy, popř. že soud hodlá věc po právní stránce posoudit jinak, než podle účastníkova právního poučení. Teprve v takovém případě nastupuje poučení dle cit. ustanovení, v daném případě však o to nešlo.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v názoru, že skutečnost, že žalobkyně vystavila předmětné faktury s časovým zpožděním, nemůže mít vliv na povinnost žalované tyto faktury žalobkyni uhradit a nemůže to být ani důvodem, pro který by neměl být nárok z nich plynoucí žalobkyni přiznán. Důvodná nebyla ani námitka žalované, že jí nebyly předmětné faktury doručeny. Ze spisu vyplývá, že tyto faktury byly přílohou dopisu ze dne 2. 12. 2005, který žalobkyně zaslala žalované a jenž žalovaná obdržela. Poněvadž běžně lze usuzovat, že zásilky listin jsou doručovány adresátovi do tří dnů a s přihlédnutím ke sjednané splatnosti u faktur (21 dnů od jejich doručení), byl shledán správným odvolacím soudem i počátek lhůty pro úrok z prodlení, kterým je den 27. 12. 2005. Odvolací soud pouze k důvodné námitce žalované snížil roční zákonný úrok z prodlení k 27. 12. 2005 z požadovaných 9 % na 8,75 %.
Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se příslušenství pohledávky a ve stanoveném rozdílu úroků za dobu od 27. 12. do 31. 12. 2005 žalobu zamítl, jinak rozsudek v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§220 odst. 1 písm. a), §219 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání ze dne 18. 8. 2009, a to proti oběma výrokům I. a II., s tím, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem a že je důvodné, podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., když spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka v dovolání uvedl, a že otázka, zda je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni pouze vykázané, ale neprovedené práce, tedy zda, jíž nebylo plněno to, co ze smlouvy plněno být mělo, povinna za toto plnění zaplatit, jako za plnění bezvadné, je právní otázkou, která byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s hmotným právem a tato otázka má zásadní právní význam i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Kdyby měla mít žalobkyně nárok na zaplacení žalované částky, tedy částky za provádění obsluhy a drobné údržby tepelných zdrojů v období červenec až září 2005, tj. vytápění objektů, ohřev teplé užitkové vody a drobnou údržbu tepelného zařízení, vedení provozního deníku kotelny a kotlů a provozní evidenci jednotlivých kotlů, pak měla podle názoru žalované prokázat, že všechny tyto práce (resp. některé z nich vzhledem k tomu, že v létě není topná sezóna) v uvedeném období skutečně provedla, resp. poskytla řádně. O tom svědčí i „protokol o předání a převzetí prací spojených s obsluhou tepelného zařízení“ jako příloha smlouvy, který byl podkladem k fakturaci.
Dovolatelka namítá, že ve smlouvě v čl. II. odst. 2 je uvedeno, že žalovaná se zavazuje žalobkyni zaplatit ve smlouvě sjednanou cenu pouze za řádně poskytnuté činnosti, čímž se rozumí činnosti nejen sjednané ve smlouvě, ale i v příloze – harmonogramu prací, v němž v jednotlivých měsících byl naplánován na obsluhu uvedený počet hodin v pracovních dnech i v ostatních dnech. Smlouva rozlišuje tudíž mezi obsluhou tepleného zařízení, k tomu mj. patří i vytápění objektů a ohřev teplé užitkové vody a drobná údržba a opravy, přičemž cena za opravy není součástí celkové ceny uvedené v čl. VIII. smlouvy.
Dovolatelka dovozuje, že pokud odvolací soud v napadeném rozhodnutí uvádí, že ve smlouvě nebylo dohodnuto, že odměna bude poskytnuta pouze tehdy, bude-li žalobkyně provádět v každém jednotlivém měsíci kromě zajištění ohřevu vody a běžné údržby též obsluhu topného zařízení, pak odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, neboť zajištění ohřevu teplé vody je obsluhou tepelného zařízení a žalobkyně se v příloze smlouvy, tj. harmonogramu prací, zavázala provádět obsluhu tepelného zařízení ve formě ohřevu teplé vody 24 hodin denně, a to i v letních měsících. Sama žalobkyně před soudem prvního stupně přiznala, že předmětné tři faktury jsou pouze vyúčtováním podle ke smlouvě připojeného harmonogramu prací, aniž by byly podloženy fakticky vykonanou prací.
Podle názoru dovolatelky odvolací soud též nesprávně právně posoudil, resp. řešil věc v rozporu s hmotným právem, pokud uzavřel, že smlouva mezi účastníky ze dne 29. 6. 2005 není neplatná. Poukazuje na to, že v čl. VIII. smlouvy je uvedena celková cena za smluvní období bez DPH ve výši 1,358.163,- Kč, ale u ceny včetně DPH ve výši 1,616.214,- Kč je uvedeno, že jde o cenu nejvýše přípustnou za rok. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena na půl roku (července až prosince 2005), není určitě smluveno, zda cena v čl. VIII. smlouvy je cena za roční plnění smlouvy nebo cena za půlroční smluvní období. Tento nedostatek je podle dovolatelky důvodem absolutní neplatnosti celé smlouvy podle §37 odst. 1 obč. zák.
Podle dovolatelky rovněž odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když měl za to, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení prací i neprovedených, protože žalovaná vady spočívající v absenci prací, u žalobkyně nereklamovala. Odvolací soud právně nezdůvodnil, jak k tomuto závěru dospěl a – stejně jako v případě nezdůvodněného posouzení (ne)platnosti smlouvy – jde v tomto směru o rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Dovolatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolán navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto jako zjevně bezdůvodné, popř. zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12 čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění o. s. ř. účinného přede dnem 1. 7. 2009. Tak je tomu i v daném případě.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti podle zákona (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se musel na prvním místě zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je dovolání ve věci samé s výjimkou výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,25% v období od 27. 12. 2005 do 31. 12. 2005 z částky 257.297,- Kč, přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které také dovolatelka poukazuje, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto ustanovení dovolání v tomto případě přípustné není], pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí má po právní stránce, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř. ).
V případě výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,25% z částky 257.297,- Kč z období od 27. 12. 2005 do 31. 12. 2005 není dovolání subjektivně přípustné, neboť žalovanému bylo vyhověno; dovolání bude proto v této části odmítnuto.
Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zvláště tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).Takovou právní otázku, která by měla judikatorní přesah, však dovolatelka neformuluje.
Jediným způsobilým dovolacím důvodem v případě přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že žalovaný „nereklamoval u žalobce vady plnění ze smlouvy“, tj. neprovádění smluvených prací v období od 1. 7. 2005 do 30. 9. 2005, zejména ohřevu teplé vody a provádění běžné údržby a i když „žalobce přímo neprokázal, že by pro žalovaného prováděl v uvedeném období konkrétní činnosti“ vznikl „žalobci nárok na proplácení faktur v částkách, které odpovídají měsíční výši z celkové dohodnuté odměny dle čl. VIII smlouvy ……..a dle harmonogramu vztahujícího se k provozu kotelny vojsko Rančířov“.
Ze skutkových zjištění provedených zejména soudem prvního stupně vyplývá, že smlouvou o zajištění a provádění obsluhy tepelného zařízení VUSS České Budějovice č. 0206/2005 ze dne 29. 6. 2005 vč. příloh především harmonogramu provozu a kalkulace (dále též jen „smlouva“) se žalobce zavázal pro žalovaného zajistit a provádět obsluhu a údržbu ve smlouvě specifikovaných tepelných zařízení (čl. II a III. smlouvy). Strany se dále dohodly, že jejich vztah se bude řídit obchodním zákoníkem (§262 obch. zák.) a smlouvu uzavřely dle ust. §269 obch. zák.
Smlouva č. 0206/2005 byla uzavřena na dobu určitou (od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005), cena byla smluvena ve výši 1,616.214,- Kč, včetně DPH, jako „cena nejvýše přípustná za rok“.
V čl. III smlouvy bylo dále sjednáno, že „Fakturace za provádění obsluhy a drobné údržby tepelného zařízení bude prováděna měsíčně ve výši stanovené přílohou na základě dodavatelem vystavovaných faktur“.
Fakturami č. 050181, 050313 a 05014, všechny vystaveny dne 30. 11. 2005 žalobce vyúčtoval žalovanému částky 87.651,- Kč, 84.823,- Kč a 84.823,- Kč (celkem 257.297,- Kč) v souladu s harmonogramem provozu a kalkulace za činnosti, které měly být prováděny v měsících červenci až září 2005 v rozsahu 744 hodin a 2x 720 hodin po 99,- Kč/hod.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku mj. uvedl, že „nynější argument žalovaného, že žalovaný (správně žalobce) pro něj na základě smlouvy nevykonával žádné práce za období od 1. 7. 2005 do 30. 9. 2005“, pokládá za účelové. Odvolací soud pak v odůvodnění rozsudku uvedl, že tvrzení žalovaného o tom, že ohřev vody v předmětném období pro něho zajišťoval subjekt odlišný od žalobce, je tvrzením novým, k němuž nemůže být přihlédnuto a po poučení dle §119a odst. 1 o. s. ř. žalovaný v řízení před soudem prvního stupně netvrdil ani neprokazoval.
Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně dále vyplývá, že žalobce v předmětném období zaměstnával pro obsluhu a údržbu hotelu, v Rančířově na základě dohody o pracovní činnosti p. Dubu, a to až od 19. 9. 2005.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že právní posouzení věci je neúplné a tedy nesprávné. Soudy obou stupňů z uvedeného skutkového stavu uzavřel, že žalobci vzniklo právo na fakturaci činností, které měly být prováděny v předmětném období, ačkoli z učiněného skutkového zjištění (viz zejména zaměstnání p. D.) nevyplývá, že žalobce smluvené činnosti vykonal a především na něm spočívá břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V tomto případě se tedy jedná o to, zda bylo plněno a tím vzniklo právo fakturovat (na plnění) nikoliv o vadné plnění a reklamaci takového plnění.
Podle dovolacího soudu je též nesprávný závěr, že žalovaný musel počítat v daném období s tím, že není topná sezóna a nebudou tedy vykonávány všechny činnosti dle čl. III smlouvy. Nahlednutím do harmonogramu provozu a kalkulace je zřejmé, že v tomto období měl být zajišťován ohřev teplé vody (TUV) a teprve v následujícím období (říjen – prosinec) též vytápění.
Dovolací soud byl proto nucen konstatovat, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť právní posouzení věci je v rozporu s hmotným právem. V dalším řízení bude nezbytné pro úplné právní posouzení věci doplnit i dokazování ohledně toho, zda žalobce v daném období skutečně smluvené činnosti prováděl a zda mu vzniklo právo požadovat jejich zaplacení.
Dovolací soud pokládá na nedůvodnou námitku dovolatelky, kterou uplatnila absolutní neplatnost smlouvy č. 0206/2005 z důvodu neurčitosti ceny uvedené v čl. VIII smlouvy, kde je cena označena jako nejvýše přípustná za rok, ačkoli smlouva byla sjednána na půl roku (od 1. 7. do 31. 12. 2005). Tato nepřesnost však nezpůsobuje neplatnost smlouvy, neboť zejména z přílohy ke smlouvě (harmonogram provozu a kalkulace) je zřejmé, že sjednaná cena ve výši 1,616.214,- Kč se týká pouze smluveného období.
Ostatními námitkami dovolatelky směřujícími k vadám řízení se dovolací soud s ohledem na uvedené závěry již nezabýval.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl, s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,25% z částky 257.297,- Kč za období od 27. 12. 2005 do 31. 12. 2005, kde bude dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, neboť shledal, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je rovněž důvodné. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně a jeho výroky II. a III. dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí v uvedeném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu