ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4112.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 4112/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně H. K., zast. Mgr. Liborem Rojárem, advokátem, se sídlem Uherský Ostrov, Veselská 710, proti žalovanému MAXI market, s. r. o., se sídlem v Praze, Dobronická 1256, IČ 26827344, zast. Mgr. Martinem Grepem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Sokolská 3, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 226/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2009, č. j. 4 Cmo 481/2008-111, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2009, č. j. 4 Cmo 481/2008-111 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 9. 2008, č.j. 15 Cm 226/2007-78 zrušil rozhodčí nález ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. ROZ-1-2007 vydaný rozhodcem JUDr. Leošem Vyhránkem, advokátem, v Olomouci, Na Bystřičce 4, dále zamítl návrh na odložení vykonatelnosti uvedeného rozhodčího nálezu a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 2. 2009, č. j. 4 Cmo 481/2008-111 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na zrušení shora uvedeného rozhodčího nálezu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobou ze dne 29. 11. 2007 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. ROZ-1-2007, vydaného JUDr. Leošem Vyhnálkem, rozhodcem jmenovaným společností Arbitr, s.r. o. Rozhodčím nálezem byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 1,662.992,- Kč s přísl. a náklady řízení (137.680,- Kč).
Dále odvolací soud uvedl, že zopakoval dokazování Rozhodčím jednacím řádem o rozhodčích řízeních vedených rozhodci zapsaných v seznamu rozhodců společnosti Arbitr, s. r. o.. Tento řád upravuje postup rozhodců v rozhodčích řízení, pokud je sjednána rozhodčí doložka, jíž strany svěří rozhodnutí sporu rozhodci zapsanému v Seznamu rozhodců společnosti Arbitr, s. r. o., kterého tato společnost jmenuje.
Podle odvolacího soudu bylo soudem prvního stupně správně zjištěno, že smlouvou o půjčce a o podmínkách budoucích kupních smluv ze dne 8. 6. 2004, jejím čl. XIX, se strany zavázaly, že „řešení sporů a nároků z této smlouvy uplatní u společnosti Arbitr, s. r. o.“, podrobí se „procesním pravidlům Rozhodčího a jednacího řádu této společnosti, jakož i rozhodnutím jmenovaného rozhodce, který bude jmenován touto společností podle tohoto řádu“.
Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka je platná a za správný nepokládá názor žalobkyně, že společnost Arbitr, s. r. o., není stálým rozhodčím soudem, není oprávněna vydat rozhodčí jednací řád, a proto nebyl dohodnut způsob jmenování rozhodce a vzhledem k tomu je rozhodčí doložka neplatná. Odvolací soud odkázal na ust. §7 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“) s tím, že si strany sjednaly způsob určení rozhodce i procesní postup vedení rozhodčího řízení. Taktéž uvedl, že judikatura Nejvyššího soudu připouští, že i jiné soukromé subjekty než stálé rozhodčí soudy zřízené podle ust. §13 ZRŘ mohou vést seznamy rozhodců a vydávat pro účastníky rozhodčího řízení pravidla (srov. např. sp. zn. 32 Cdo 1452/2007, 32 Cdo 3186/2007 a 32 Cdo 2697/2007).
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku nedospěl k názoru, že by byl dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu proto, že žalobkyni nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat. V rozhodčí doložce si strany sjednaly, že rozhodčí řízení bude podléhat Rozhodčímu jednacímu řádu společnosti Arbitr, s. r. o., z něhož (§1 bod 7) vyplývá písemné vedení sporu. Žalobkyně také netvrdila a ani neprokázala, že by rozhodci navrhla, aby bylo ve věci nařízeno ústní jednání.
Vzhledem k uvedenému odvolácí soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny důvody podle ust. §31 písm. b) a c) ZRŘ, pro než by bylo možné předmětný rozhodčí nález zrušit, a proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 1. 6. 2009 napadla žalobkyně uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že namítla nesprávné právní posouzení věci, pokud se týká platnosti rozhodčí doložky, dále že se ve věci účastnil rozhodce, který nebyl podle rozhodčí smlouvy a ani jinak povolán k rozhodování a žalobkyni nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat.
V podrobnostech pak žalobkyně v dovolání uvedla, že vydávat statuty a řády, které mohou určit způsob jmenování rozhodců a jejich počet mohou pouze stálé rozhodčí soudy, které musí být publikovány v Obchodním věštníku. Dále dovolatelka namítá, že rozhodčí řád nebyl součástí smlouvy s rozhodčí doložkou, a i proto je doložka neplatná. Odvolací soud dále provedl důkaz rozhodčím řádem účinným ke dni 1. 4. 2007, nikoliv účinným v roce 2005, tj. v době uzavírání rozhodčí doložky. Podle dovolatelky musí být v době podání žaloby známa osoba rozhodce (§14 odst. 2 ZRŘ) a aktivita třetího subjektu nemůže určovat okamžik, kdy bude zahájeno rozhodčí řízení, a proto je formulace v doložce uplatní u společnosti Arbitr, s. r. o.“, neurčité a způsobuje neplatnost rozhodčí doložky.
Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že ve svém prvním podání namítla nedostatek pravomoci rozhodce a navrhovala postup dle §7 odst. 2 ZRŘ.
Pro případ, že by byla shledána rozhodčí doložka platnou, dovolatelka namítá, že nebylo správné posouzení důvodnosti vyloučení ústního jednání. Formulace použitá v Rozhodčím a jednacím řádu, a to že „spory v rozhodčím řízení se projednají výhradně na podkladě písemných podkladů“, podle dovolatelky neznamená, že bylo vyloučeno ústní jednání. Taktéž dovolatelka namítá, že v případě jiného procesněprávního názoru na danou věc bylo povinností postupovat podle §118a odst. 2 o. s. ř. a touto námitkou se soudy nezabývaly.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z obsahu spisu a ani z předkládací zprávy nevyplývá, že by se žalovaný k dovolání vyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009 se projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“) a poté shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, dovolání obsahuje stanovené náležitosti a dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci spočívající zejména v tom, že podle dovolatelky byla nesprávně posouzena platnost rozhodčí smlouvy, jako důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. §31 písm. b) ZRŘ . Námitky dovolatelky spočívají na argumentaci, že statuty a řády určující způsob jmenování rozhodců mohou vydávat pouze stále rozhodčí soudy. Rozhodčí a jednací řád společnosti Arbitr, s. r. o., nebyl součástí rozhodčí smlouvy a dále že v době podání žaloby nebyla známa osoba rozhodce, protože žalobu bylo třeba uplatnit u společnost Arbitr, s. r. o..
Podle ust. §7 odst. 1 ZRŘ rozhodčí smlouva zpravidla určuje počet a osoby rozhodců a nebo stanoví způsob, jak počet a osoby rozhodců mají být určeny. Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení o určení osob rozhodců ani ujednání o způsobu jejich určení, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci zvolí předsedajícího rozhodce.
Toto ustanovení dává stranám mj. možnost, namísto určení osoby (osoby rozhodců v rozhodčí smlouvě, dohodnout způsob určení osoby rozhodce, popř. způsob určení jejich počtu.
Strany se tak mohou zásadně shodnout, že rozhodce může být vybrán sjednaným, způsobem ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem, např. zájmovým sdružením a že použijí v rozhodčím řízení pravidla vydaná tímto subjektem (§19 odst. 1 ZRŘ – strany jsou oprávněny dohodnout se na postupu vedení řízení). Jinak řečeno není v rozporu s uvedenými ustanoveními ZRŘ, aby si strany sjednaly a součástí rozhodčí smlouvy učinily ujednání, že výběr rozhodce bude proveden z takto vedeného seznamu rozhodců stranami sporu, nebo pověřenou osobou (viz též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 2282/2008).
V takovémto případě půjde o rozhodčí řízení ad hoc, nikoliv o rozhodování stálým rozhodčím soudem dle §13 ZRŘ.
V posuzovaném případě je však třeba dále posoudit, zda v dané věci lze uvedené závěry aplikovat, popř. zda se nejedná o skutkově jinou situaci.
Podle §13 ZRŘ mohou být stále rozhodčí soudy zřízeny pouze na základě zákona. Stále rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věštníku. Statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců.
Stále rozhodčí soudy mohou tedy vydávat svá vlastní pravidla, která mohou určit jmenování rozhodců i jejich počet a dále mohou stanovit způsob vedení rozhodčího řízení, náklady rozhodčího řízení atd.
Pravidla (statuty a řády) musí být publikovány v Obchodním věštníku a nedohodnou-li se účastníci jinak, postupuje se podle těchto pravidel.
V posuzovaném případě byla ve smlouvě o půjčce a o ujednání podmínek budoucích kupních smluv z 8. 6. 2004 sjednána v čl. XVIII. rozhodčí doložka ve znění:
„1) Pro případ, že se spory či nesrovnalosti z této smlouvy a v souvislosti s ní nepodaří přes veškeré vynaložené úsilí smluvních stran vyřešit smírnou cestou, sjednávají strany použití rozhodčího řízení dle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, namísto řízení soudního. Smluvní strany sjednávají, že řešení sporů a nároků uplatní u společnosti Arbitr, s. r. o., se sídlem Bezručova 582/95, Kravaře, PSČ 747 21, IČO 26833450, že se podrobí procesním pravidlům podle Rozhodčího jednacího řádu společností Arbitr, s. r. o., jakož i rozhodnutím jmenovaného rozhodce a toto rozhodnutí se zavazují bez odkladu vykonat.
2) Rozhodce bude jmenován podle citovaného rozhodčího jednacího řádu. Smluvní strany s tímto postupem výslovně souhlasí a prohlašují, že s uvedenými pravidly byly seznámeny.“
Rozhodčí doložku stejného znění obsahuje v čl. XIX i smlouva o půjčce a ujednání podmínek budoucích kupních smluv ze dne 7. 3. 2005.
Na základě návrhu žalobce ve sporu o zaplacení 1,662.992,60 Kč s přísl. společnost Arbitr, s.r.o. jmenovací Listinou rozhodce ze dne 13. 4. 2007 jmenovala rozhodcem JUDr. Leoše Vyhnánka, advokáta, se sídlem v Olomouci, Na Bystřičce 4.
Rozhodčím nálezem ze dne 15. 8. 2007 jmenovaný rozhodce uložil žalované povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci nálezu „k rukám právního zástupce žalobce částku 1,662.992,60 Kč a dále úrok z prodlení v částce 743,- Kč a dále úrok z prodlení.“ Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve výši 137.680,- Kč, které bylo žalované uloženo zaplatit „k rukám právního zástupce žalobce.“ Přičemž náklady řízení sestávaly v poplatku společnosti Arbitr, s. r. o., ve výši 66.520,- Kč, náklady právního zastoupení žalobce ve výši 70.560,- Kč a 2krát režijního paušálu dle vyhl. č. 484/2000 Sb., (600,- Kč).
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že Rozhodčí jednací řád o rozhodčích řízeních vedených rozhodci zapsanými v Seznamu rozhodců společnosti Arbitr, s. r. o., vydaný touto společností dne 1. 4. 2007 (dále jen „Rozhodčí řád“) upravuje postup v rozhodčích řízeních, jmenování rozhodce (ů) touto společností (§3) a projednávání sporů výhradně na podkladě písemných podkladů (§1 odst. 7).
Z Rozhodčího řádu (§49) dále vyplývá, že rozhodčí řízení je úplatné a výše úplat, poplatků, příplatků a náhrad je stanovena Sazebníkem rozhodčích poplatků a náhrad Arbitra.
Z rozhodčí doložky, popř. z uvedených i dalších pasáží Rozhodčího řádu je zřejmé, že spory s předmětných smluv měly být uplatněny u společnosti Arbitr, s. r. o.,u níž měla být podána žaloba, popř. učiněna veškerá další podání (§11 odst. 1 Rozhodčího řádu). Tato společnost byla dále oprávněna jmenovat rozhodce postupem upraveným v Rozhodčím řádu (§3) ze Seznamu rozhodců jí vedeného.
V posuzovaném případě je proto namístě posoudit, zde společnost Arbitr, s. r. o., byla oprávněna vydat Rozhodčí řád, popř. Sazebník rozhodčích poplatků a náhrad Arbitr s takovýmto obsahem a rozsahem a zda nejde o překročení ust. §13, popř. 7 ZRŘ.
Vydání vlastních pravidel (řádů) je podle §13 zák. č. 216/1994 Sb., svěřeno pouze stálým rozhodčím soudům, které jsou zřízeny na základě zákona. V řádech pak mohou tyto rozhodčí soudy určovat způsoby jmenování rozhodců, jejich počtu, pravidla řízení, pravidla o nákladech řízení a odměňování rozhodců, popř. upravovat i jiné otázky související s činností rozhodčího soudu. Nezbytnou podmínkou dále je publikace pravidel v Obchodním věštníku.
Z povahy společnosti Arbitr, s. r. o., je zřejmé, že tato společnost není stálým rozhodčím soudem zřízeným podle §13 zák. č. 216/1994 Sb. Vzhledem k tomu není oprávněna, aby vydala svůj Rozhodčí řád, popř. Sazebník rozhodčích poplatků a náhrad, podle nichž by měla vykonávat takové činnosti, které jsou zákonem svěřeny do působnosti stálých rozhodčích soudů (viz uvedené shora např. uplatnění žaloby a podání u společnosti Arbitr, s. r. o., jmenování rozhodce touto společností, stanovení náhrad, odměn atd.).
Dovolací soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že předmětné rozhodčí doložky neobsahují určení rozhodce ad hoc. popř. způsob jeho určení ve smyslu §7 ZRŘ. V rozhodčích doložkách se odkazuje pouze na to, že případné spory je nutné uplatnit u společnosti Arbitr, s. r.o., s tím, že se řízení podrobí Rozhodčímu řádu vydanému této společnosti, v němž je upraveno jmenování rozhodce(ů) a pravidla řízení, popř. další otázky. Z toho vyplývá, že je v rozhodčí doložce odkazováno na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem a která nebyla oprávněna vydat Rozhodčí řád a Sazebník rozhodčích poplatků a náhrad, což má za důsledek, že takovéto rozhodčí doložky jsou podle §39 obč. zák. neplatné pro obcházení ust. §13 zák. č. 216/1999 Sb.. (viz též rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 45/2010).
Nejvyšší soud proto s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že předmětné rozhodčí doložky jsou neplatné a je zde dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle ust. §31 písm. b) zák. č. 216/1994 Sb. V zhledem k tomu rozhodl podle ust. §243b odst. 2 o. s. ř. tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ust. §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu