ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4392.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 4392/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Bison & Rose s.r.o. , se sídlem Praze 6 - Břevnově, Bělohorská 33, IČO 25660004, zastoupené JUDr. Janem Onheiserem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Betlémské nám. 251/2, proti žalované Unii malých a středních podniků ČR , se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, Michnův palác, IČO 27024687, zastoupené Mgr. Robertem Nešpůrkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, o zdržení se jednání nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 30/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 448/2007-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. července 2007, č. j. 32 Cm 30/2007-129, zamítl žalobu s návrhem, že žalovaná je povinna zdržet se užívání označení Firma roku (výrok pod bodem I), že žalovaná je povinna zdržet se realizace soutěže a poskytování služeb, které budou mít v názvu spojení Firma roku (výrok pod bodem II), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně zjistil, že souběžně probíhají soutěže pořádané žalobkyní a žalovanou, které ve svém názvu obsahují mimo jiné i slovní spojení firma roku.
Dospěl k závěru, že účastníci jsou soutěžitelé, a to proto, že se oba na trhu zaměřují na pořádání popsaných soutěží, zaměřených na podnikatele.
Jednání žalované soud prvního stupně neposoudil jako nekalosoutěžní, jelikož žalobkyně ani netvrdila, že by žalovaná postupovala nedovolenými prostředky, ale pouze že načasovala reklamu shodně se žalobkyní, což je v konkurenčním prostředí zcela běžné. Jednání žalované nelze podřadit pod žádnou skutkovou postatu uvedenou v §45-52 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), proto se žalobkyně nemůže domáhat použití čl. 53 obch. zák. Žalobkyně neprokázala, že je pořadatelem soutěže, jejíž název by nebylo možné odlišit od názvu soutěže, kterou pořádá žalovaná. Samo označení „firma roku“ je natolik povšechné a obecné, že jeho užití kýmkoli k uspořádání soutěže pro určitý druh podnikatelů nelze považovat za rozporné s dobrými mravy soutěže.
Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 448/2007-155, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod bodem I a II, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud doplnil dokazování o rozhodné důkazy o obou soutěžích účastníků, o jejich prezentaci na webových stránkách a o stavu zápisu dle veřejně přístupných registrů. Zjistil, že žalobkyně je vlastníkem ochranné známky kombinované č. 293096, zapsané dne 3. 10. 2007, s právem přednosti od 27. 6. 2007, mj. i pro soutěže v oblasti podnikání, v níž je vedle grafických prvků obsaženo i slovní spojení FIRMA ROKU. Slovní spojení FIRMA ROKU přihlásila žalobkyně k ochraně jako slovní ochrannou známku dne 3. 11. 2005 mj. i pro soutěže v oblasti podnikání, označení však zapsáno nebylo. Zamítavé rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví bylo napadeno rozkladem, o němž do vydání rozsudku odvolacího soudu nebylo rozhodnuto. Není sporné, že se žalobkyně podílela na uspořádání a propagaci soutěží pro podnikatele, a to pro rok 2006 pod názvem Poštovní spořitelna Firma roku 2006, pro rok 2007 pod názvem PX Firma roku 2007 a že i žalovaná pro rok 2007 na webových stránkách vyhlásila motivační soutěž „Firma roku v oblasti malého a středního podnikání“ a dále že pro rok 2008 žalobkyně vyhlásila novou soutěž Vodafone Firma roku 2008.
Odvolací soud dospěl k závěru, že jednání žalované spočívající v užívání označení Firma roku pro jí organizovanou soutěž Firma roku v oblasti malého a středního podnikání nesplňuje dva ze základních předpokladů podle ustanovení §44 odst. 1 obch. zák., a to rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. To také vylučuje aplikaci některé ze speciálních skutkových podstat nekalé soutěže podle ustanovení §45-52 obch. zák.
Slovní spojení „firma roku“ je dle odvolacího soudu tvořeno spojením slov obecného významu a v povědomí veřejnosti značí vítěze určité soutěže, a to jakékoli co do území a regionu, co do „síly“ a „kvality“ soutěžících subjektů, tj. co do dalších znaků a kritérií. Jedná se o označení obecné a povšechné, proto je vyloučeno, aby používání tohoto slovního spojení bylo vyhrazeno jen jednomu subjektu.
Pokud žalobkyně tvrdila, že označení obou soutěží jsou zaměnitelná a že žalovaná parazituje na příznačnosti názvu soutěže žalobkyně, je rozhodným hlediskem pro posouzení zaměnitelnosti názvů (označení) obou soutěží hledisko průběrného spotřebitele. Odvolací soud naznal, že z hlediska průměrného adresáta nabídek účastníků je zřejmé, že oba názvy soutěží (pokud tyto probíhaly paralelně) jsou dostatečně rozdílné, podstatné ovšem přitom pro soutěžící i potenciální zájemce o účast či sponzorství jsou další údaje, které je rozlišují vedle názvu, tj. např. osoba pořadatele či vyhlašovatele, osoby hlavních sponzorů, mediální propagace, vlastní i předpokládaná prestiž soutěže, a další okolnosti vylučující záměnu, klamavost názvů obou soutěží v okruhu případných adresátů výzev účastníků řízení k účasti v soutěži.
Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že jednání žalované schází naplnění znaku rozporu s dobrými mravy soutěže. Dle odvolacího soudu nelze dovodit, že by soutěž žalované „Firma roku v oblasti malého a středního podnikání“ se mohla jakkoli dotknout soutěže žalobkyně, pro rok 2007 označené jako „PX Firma roku 2007“, pro rok 2008 „Vodafone Firma roku 2008“. Chybí zde tedy i způsobilost jednání žalované způsobit jakoukoli újmu žalobkyni či jiným soutěžitelům či spotřebitelům.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání.
Dovolatelka zakládá přípustnost dovolání na §237 odst. 1 písm. c) tr. ř. (správně o. s. ř. ve smyslu občanského soudního řádu), jelikož se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. V dovolání uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu označuje dovolatelka to, zda se soud mohl při znalosti skutkových tvrzení žalobkyně a navržených důkazů omezit na posuzování jednání jen v intencích právního názoru žalobkyně na to, které ze zjištěných a tvrzených okolností jsou relevantní a které nikoli. Toto žalobkyně také považuje za vadu řízení.
Dovolatelka v dovolání dále namítla, že odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně právně posoudily otázku nekalosoutěžního jednání žalované. Soudy se zaměřily na právní posouzení užití slovního spojení firma roku z hlediska jeho užití v rozporu s dobrými mravy a možnosti způsobení újmy. Podle názoru dovolatelky odvolací soud v souvislosti s tím nesprávně vyložil §44 odst. 1 a 2 obch. zák. Při jeho aplikaci se odvolací soud podle dovolatelky spokojil s právními názory žalobkyně v otázce označení a souběžnosti působení. Dospěl k závěru, že působit na klienty lze souběžně a samo označení firma roku je obecné a tudíž obecně použitelné. Tím zúžil výklad obsahu uvedeného ustanovení při jeho aplikaci na daná skutková zjištění v otázce dobrých mravů a i v otázce možné újmy.
Žalobkyně má zato, že prokázala, že žalovaná kopírovala soutěž pořádanou žalobkyní. Jedná se nejen o zaměnitelnost názvů obou soutěží, která je pro běžného spotřebitele v podstatě k nerozeznání, ale i časový harmonogram reklamní kampaně a obsah obou soutěží je totožný.
Parazitování na pověsti se může projevit také tak, že soutěžitel se chová stejným způsobem a ve stejném čase, používá stejný název s dovětkem, který navozuje dojem, že jde o nějaký dílčí nebo navazující segment soutěže již pořádané. Může také vzniknout dojem, že soutěžitelé jsou v nějakém spojení. Na žalovanou tak mohl dopadnout pozitivní dojem soutěžících o kvalitě a úrovni soutěže, který si vybudovala dovolatelka.
Dovolatelka dále namítá, že běžný spotřebitel by tak mohl nabýt dojmu, že je jedno, které soutěže se účastní. Tím mohla být způsobena újma dovolatelce, neboť ta se nemohla úvahám spotřebitele tomto směru nijak bránit.
Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci přichází v úvahu posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí v napadené části po právní stránce zásadní význam má.
Odvolací soud v dané věci posuzoval, zda jednání žalované naplnilo znaky nekalé soutěže. Předpokladem pro posouzení určitého jednání jako jednání v nekalé soutěži je naplnění podmínek §44 odst. 1 obch. zák., tedy že jde o jednání v hospodářské soutěži, takové jednání je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům. Pouze pokud jednání soutěžitele tyto podmínky splňuje, je možné posuzovat je jako nekalosoutěžní i podle zvláštních skutkových podstat. Odvolací soud dospěl k závěru, že jednání žalované nesplňovalo dva z výše uvedených předpokladů, a to porušování dobrých mravů soutěže a že jednání žalované nebylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Uzavřel, že užití spojení „firma roku“ žalovanou nebylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, jelikož se jedná o spojení slov obecného významu, a proto je vyloučeno, aby užívání předmětného slovního spojení bylo vyhrazeno jen jednomu subjektu. Tento závěr, ke kterému dospěl odvolací soud, není v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka dále namítá, že soudy obou stupňů se zaměřily pouze na právní posouzení užití slovního spojení firma roku z hlediska jeho užití v rozporu s dobrými mravy soutěže a možnosti způsobení újmy a pominuly, že žalovaná kopírovala soutěž pořádanou žalobkyní, když podle dovolatelky se jedná nejen o zaměnitelnost názvu obou soutěží, která je pro běžného spotřebitele v podstatě k nerozeznání, ale i časový harmonogram reklamní kampaně i obsah obou soutěží jsou totožné. Tato námitka dovolatelky není opodstatněná. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zdržovacích nároků podle §53 obch. zák. z titulu ochrany nekalé soutěže, jež spočívá podle žalobkyně v užití slovního spojení firma roku jako takového a dále v pořádání soutěže a poskytování služby, které budou mít v názvu slovní spojení firma roku. Takto byl žalobkyní vymezen předmět řízení a o těchto nárocích též správně soudy obou stupňů rozhodovaly.
Jestliže tedy odvolací soud zkoumal tvrzení žalobkyně ohledně jednání žalované v nekalé soutěži a posuzoval k prokázání tohoto tvrzení jí navržené důkazy, přičemž dospěl k závěru, že jednáním žalované nebyly naplněny podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák., není jeho rozhodnutí v rozporu s hmotným právem.
Protože rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, a tudíž proti němu není dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu