ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4573.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 4573/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce GARANCE Plzeň, společnost s ručením omezeným, se sídlem Plzeň, Božkovské nám. 4, IČ 47715405, zastoupeného JUDr. Josefem Hlaváčem, advokátem se sídlem Plzeň, Martinská 8, proti žalovanému Silnice Horšovský Týn a. s., se sídlem Horšovský Týn, Nad Rybníčkem 40, IČ 45359164, zastoupenému Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem Domažlice, Npor. O. Bartoška 15, o zaplacení 296.289,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 137/2001, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2009, č. j. 1 Cmo 105/2008-355, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2009, č. j. 1 Cmo 105/2005-355 se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 18. 12. 2007, č. j. 43 Cm 137/2001-290, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 269.289,- Kč s 8% úrokem z prodlení p. a. od 8. 12. 2000 do zaplacení (výrok I.) a že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení vůči 161.712,- Kč (výrok II.).
Doplňujícím rozsudkem ze dne 29. 1. 2008, č. j. 43 Cm 137/2001-300 Krajský soud v Plzni rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 27.000,- Kč s 8% úrokem z prodlení p. a. od 8. 12. 2000 do zaplacení (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně konstatoval, že žalobcův nárok na doplatek ceny díla podle smlouvy o dílo č. G-47/00 z 2. 10. 2000 na provedení jednovrstvé izolace novostavby, proti němuž se žalovaný brání zadržením části ceny do doby odstranění vad díla ve smyslu §439 odst. 4 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) je závislý na tom, zda vady díla nebyly na straně žalobce jako zhotovitele, ale na straně dalších zúčastněných subjektů. Z provedeného dokazování podle soudu vyplynulo, že příčin zatékání vody do konstrukce je několik a podíl na vadách má jak žalobce jako zhotovitel izolace, tak i zhotovitel elastických mostních závěrů (ASFALTELAST s. r.o.), též zpracovatel projektové dokumentace Ing. R.. Ve znaleckém posudku prof. Tomáše Vaňka a doc. Hrdouška se uvádí, že příčin zatéhání je několik, a to i na straně žalovaného jako zhotovitele podkladové vrstvy pro izolaci. Za této situace soud dovodil, že nelze uložit žalobci jako zhotoviteli izolace, aby bezplatně ostranil vady a tím odpadl důvod pro zadržování vymáhané částky žalovaným. Žalovaný, ač byl v průběhu řízení poučen k doplnění tvrzení o důkazu o důvodnosti zadržování nedoplatku ceny díla, již ničeho na svou obranu neuvedl a soud proto uzavřel, že žalovaný je povinen vymáhanou částku žalobci zaplatit. Soud vedle toho přiznal žalobci i odpovídající úroky z prodlení (§369 odst. 1 obch. zák.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že výrok I. rozsudku soudu prvního stupně z 18. 12. 2007 ve znění doplňujícího rozsudku z 29. 1. 2008 ohledně zaplacení částky 186.034,- Kč s 8% úrokem z této částky od 8. 12. 2000 do zaplacení se potvrzuje a ohledně zaplacení částky 110.255,- Kč s příslušenstvím se výrok I. rozsudku soudu prvního stupně mění tak že se žaloba zamítá a konečně že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v obou stupních 61.724,- Kč.
Odvolací soud nepřisvědčil závěrům soudu prvního stupně. Nárok na odstranění vad díla uplatnil žalovaný podle odvolacího soudu vzájemným návrhem, který však soud prvního stupně vyloučil k samostatnému řízení a v tomto řízení proto nárok žalovaného na odstranění vad díla není předmětem řízení. Jakékoliv úvahy o dělené odpovědnosti žalobce k odstranění vad díla jsou tedy bezpředmětné. Ani další závěr soudu prvního stupně o prokazování důvodnosti zadržování nedoplatku ceny díla odvolací soud neakceptoval.
Podle odvolacího soudu napadený rozsudek důsledně nerozlišuje mezi vadami díla, zhotoveného žalobcem (tedy zvláště izolace novostavby a utěsnění spár) a vadností mostu, jehož oprava byla souhrnem díla tří zhotovitelů. Znalec doc. Ing. Zdeněk Kutnar, CSc. v prvním posudku (zpracovaném před soudním řízením), ale i znalci prof. Ing. Tomáš Vaněk, DrSc. a Doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc. v posudku pro soud dospěli k závěrům, že žalobce své dílo provedl vadně. Znalec doc. Kutnar přesvědčivě zdůvodnil, že hlavní příčinou průsaku srážkové vody skrz izolaci je vadně navržený a vadně provedený detail napojení povlakové hydroizolace na atikový prvek, provedený žalobcem. Znalci prof. Vaněk a doc. Hrdoušek uzavřeli, že podíl na výsledném zatékání vody do konstrukce mostu má jak zhotovitel izolace, tak zhotovitel elastických mostních závěrů a že na výsledném stavu se podílí též projektant i dozor investora. Znalci odhadli podíl žalobce na výsledném stavu na 50% a s ohledem na odstup času jejich prohlídky mostu od provedení opravy připustili snížení podílu žalobce na 40%.
Vrchní soud tudíž ve shodě se znalci uzavřel, že žalobce provedl izolaci mostovky vadně a při stanovení jeho podílu vyšel z odhadu znalců. Soud však připomněl, že žalobce uvedl sjednanou cenu díla ve výši 591.769,50 Kč a potvrdil úhradu zálohy žalovaným ve výši 317.735,- Kč a měl by tedy mít nárok na doplatek ceny díla ve výši 274.034,50 Kč (za předpokladu řádně provedeného díla) a nikoliv na částku 296.289,- Kč. Teprve v odvolacím řízení žalobce uvedl, že v žalobním požadavku je zahrnuta i cena tzv. víceprací (zvýšení ceny v důsledku rozšíření předmětu díla). Nárokované vícepráce však žalobce neprokázal a nárok na zvýšení ceny díla o 22.254,50 Kč tak rovněž neprokázal. Při úvaze o výši slevy, na kterou má žalovaný nárok, nevyšel odvolací soud ze skutečných nákladů na odstranění vad díla, provedeného žalobcem, ale z toho, oč žalovaný obdržel méně na ceně díla od investora, což činí o částku 220.000,- Kč méně. Podíl 40% na této částce pak představuje 88.000,- Kč.
Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobce má jednak nárok na doplatek ceny díla o 22.254,50 Kč menší a jednak též menší o částku odpovídající nároku žalovaného na slevu z ceny díla ve výši nároku žalované na slevu z ceny díla ve výši 88.000,- Kč. Proto rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.
Dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu jak žalobcem, tak i žalovaným.
Žalobce dovoláním ze dne 3. 9. 2009 napadl výrok II. rozsudku odvolacího soudu tedy měnící výrok ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 110.255,- Kč s přísl. a dále napadl související výrok III. o nákladech řízení.
Dovolatel v dovolání namítá, že sám odvolací soud v odůvodnění konstatoval, že v průběhu řízení došlo k odstranění vad. Proto podle žalobce odpadá možnost aplikace ust. §439 odst. 4 obch. zák. Žalovaný proto měl objektivní nemožnost domáhat se nepeněžitého plnění a měl uplatnit nárok na slevu a učinit hmotněprávní úkon směřující k započtení. V tomto směru závěry odvolacího soudu vycházejí ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Nárok na slevu a možnost započtení ve smyslu §564 s odkazem na §436 odst. 3 nebo §437 odst. 5 obch. zák. je podle názoru dovolatele vždy podmíněn hmotněprávním úkonem žalovaného, který však žalovaný neučinil a ani jej netvrdil. Pokud za této situace odvolací soud snížil žalovanou částku, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Dovolatel dále vytýká, že závěry odvolacího soudu o neprokázání tzv. víceprací nemají oporu v provedeném dokazování, když žalobce při jednání před odvolacím soudem prokázal předávacím protokolem s akceptací žalovaného, že došlo k dohodě o konečné ceně díla a tu žalovaný nikdy nezpochybňoval.
Dovolatel rovněž opakovaně – jako v odvolacím řízení – namítal, že nebyli zjištění všichni dodavatelé díla, kteří se na něm podíleli (provedení říms), znalci nevzali v úvahu námitku žalobce ohledně nekvalitního provedení betonového klínu žalovaným na kvalitu díla žalobce, znalci nekvalifikovaně posuzovali podíl dalších subjektů (dozor investora, projektová dokumentace) na vadě díla, vč. prořezání díla jiným dodavatelem a měnící se nekvalifikovaný odhad znalců o procentním podílu na slevě během soudního jednání. Z tohoto vyplývá, že nebylo prokázáno, že žalobce provedl dílo vadně. Dovolatel rovněž v této souvislosti uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř..
Na základě uvedeného dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud v rozsahu výroku II. a III. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný dovoláním ze dne 10. 9. 2009 napadl rozsudek odvolacího soudu které směřuje proti potvrzujícímu výroku (v rozhodnutí odvolacího soudu, ukládajícího žalovanému zaplatit žalobci 186.034,- Kč s 8% úrokem od 8. 12. 2000 do zaplacení a má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že toto rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam.
Žalovaný v dovolání zejména uvedl, že odvolací soud mu částečně vyhověl, ale ani s tímto rozhodnutím se nemůže smířit. Odvolací soud sice správně určil, že žalobce provedl dílo vadně, ale nevypořádal se s tím, jakým způsobem budou vady odstraněny. Částečná oprava v podstatě není možná, i sami znalci uvedli, že žalobce by musel provést celou izolaci mostovky znovu. Žalobní návrh měl být tudíž zamítnut v plném rozsahu, neboť vady díla způsobují nefunkčnost díla provedeného žalobcem a žalobce neměl dostat zaplaceno vůbec, popř. až v okamžiku, kdy jeho dílo bude perfektní.
Dovolatel nesouhlasí ani s tím, že by měl žalobci hradit úrok z prodlení a náklady řízení, to považuje za rozhodnutí v rozporu s dobrými mravy.
Žalovaný jako dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že se podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění o. s. ř. účinného před 1. 7. 2009. Tak je tomu i v daném případě.
Nejvyšší soud poté, po zjištění že obě podaná dovolání splňují podmínky a obsahují náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se postupně zabýval na prvním místě přípustností podaných dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalobce směřující proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť v tomto rozsahu odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu ohledně zaplacení částky 110.255,- Kč s příslušenstvím zamítl.
Žalobce v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §241a odst. 3 a podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř, které v dovolání obsahově vymezil tak, jak je uvedeno dále.
Důvod dovolání podle §241a odst. 3 o. s. ř., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, spatřuje dovolatel v tom, že k námitkám žalobce nebyli zjištěni všichni dodavatelé, znalci nezvali v úvahu nekvalitní provedení betonového klínu, prořezání díla žalobce jiným dodavatelem, doplňování dalších subjektů (dozoru investora, projektové dokumentace) spoluodpovědných za vadu díla a měnící se názor znalců na podíl žalobce na slevě a dále žalobce namítl, že nebylo jednoznačně prokázáno, že jeho dílo bylo vadné.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly v řízení najevo, nebo v hodnocení účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně, jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř.. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popř. procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí.) Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištění nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutkové zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.
Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř.. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá za zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení provedl. Nelze-li soudu v tomto směru, vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.
V posuzované věci odvolací soud při závěru o vadnosti díla provedeného žalobcem vycházel ze znaleckých posudků znalců doc. Ing. Kutara, CSc., prof. Ing. Vaňka, DrSc. s tím, že podíl na výsledném zatékání do mostu má i žalobce, kromě dalších dodavatelů, projektanta a dozoru investora) a po výhradách žalobce při jednání dne 11. 12. 2007 setrvali znalci na svých závěrech s tím, že podíl žalobce na výsledném stavu je 50%, a připustili, s ohledem na časový odstup jejich přehlídky, snížení podílu žalobce na 40% na výsledné vadě díla.
Pokud odvolací soud uzavřel, že žalobce provedl dílo vadně a vycházel přitom ze znaleckých posudků, nelze tomuto hodnocení důkazů vytknout žádné pochybení; vadnost díla provedeného žalobcem z těchto důkazů vyplývá. Pro závěr, že dílo provedené žalobci bylo vadné není z hlediska posuzované věci významné, že se na výsledné vadě díla podílely další subjekty.
Dovolatel dále za nedostatek ve skutkových zjištěních označil to, že žalovaný zmiňoval pouze právo zadržet část kupní ceny (§439 odst. 4 obch. zák.) s ohledem na vadu díla a po odstranění vad vůči žalobci včas neuplatnil nárok na slevu, ani neprovedl hmotněprávní úkon započtení (§564 ve spojení s §436 odst. 3, nebo §437 odst. 5 obch. zák.).
Dovolatel ve skutečnosti nenapadá skutkové zjištění (skutkový závěr), nýbrž nesprávné právní posouzení (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), a to při aplikaci ustanovení §439 odst. 4 obch. zák. (v návaznosti na §564 obch. zák.).
Podle ustanovení §439 odst. 4 obch. zák. do doby odstranění vad není kupující (tj. zde objednatel) povinen platit část kupní ceny, jež by odpovídala jeho nároku na slevu, jestliže by vady nebyly odstraněny.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce jako zhotovitel vady svých prací (díla) neodstranil, tj. byly posléze odstraněny při generální opravě mostu.
Nárok na odstranění vad uplatnil žalovaný vzájemným návrhem, který soud prvního stupně vyloučil k samostatnému řízení.
V dané věci jde tedy o posouzení toho, zda žalobci vzniklo právo na doplacení ceny díla, za situace, kdy žalobce reklamované vady svého díla neodstranil, vady díla již odstranit nemůže, neboť byly odstraněny v rámci generální opravy mostu a žalovaná odmítá z důvodu vadnosti díla uhradit zbytek ceny díla ve výši 274.034,50 Kč s odkazem na ust. §439 odst. 4 obch. zák.. Dovolatel je toho názoru, že za této situace nelze uvedené ustanovení aplikovat.
Dovolateli je nutné přisvědčit, že ze situace, kdy vady díla byly odstraněny (třetí osobou), není aplikace ust. §439 odst. 4 obch. zák. namístě. Rozhodnutí odvolacího soudu však nespočívá na aplikaci tohoto ustanovení, ale v rozhodnutí byla přiznána sleva z ceny díla.
Kupující může podle §439 odst. 2 obch. zák. mj snížit kupní cenu placenou prodávajícímu a toto ustanovení platí podle §564 obch. zák. i jde-li o smlouvu o dílo.
Pokud nebyla vada oznámena včas (§428 odst. 1 a §435 odst. 1 obch. zák.), může kupující pouze se souhlasem prodávajícího vykonat práva podle §439 odst. 2 obch. zák. nebo použít právo na slevu k započtení s pohledávkou prodávajícího, což však neplatí, jestliže prodávající o vadách věděl v době dodání zboží (převzetí díla) - §439 odst. 3 obch. zák..
V posuzovaném případě dovolatel mj. namítá, že nárok na slevu a možnost započtení je podmíněn projevem vůle žalovaného a tento úkon nebyl podle dovolatele žalovaným učiněn.
V oznámení vad ze dne 1. 2. 2001 (č. l. 32) žalovaný uvedl, že zbytek ceny díla bude zaplacen po odstranění reklamovaných vad díla a žalovaný ve vyjádření ze dne 4. 7. 2001 k žalobě namítal vadnost díla (zatékání do konstrukce mostu dle oznámení z 1. 2. 2001) a s odvoláním na ust. §439 odst. 4 obch. zák. odmítl do doby odstranění vad doplatit cenu díla. Z obsahu uvedených listin je zřejmé, že žalovaný neuplatnil nárok na slevu z ceny díla, a to ani po poučení dle ust. §119a o. s. ř. Pokud odvolací soud za uvedeného skutkového stavu rozhodoval o slevě z ceny díla, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
Žalobce v dovolání dále napadl závěr odvolacího soudu o neprokázání víceprací v částce 22.254,50 Kč (změna smlouvy o dílo) je třeba odvolacímu soudu přisvědčit, že žalobce v žalobě potvrdil sjednanou cenu prací ve výši 591.769,50 Kč, v níž není zahrnuta cena víceprací. V řízení před soudem prvního stupně a ani před soudem odvolacím netvrdil a ani neprokázal nárok na zaplacení předmětné částky (viz protokol o jednání před odvolacím soudem dne 13. 1. 2009, čl. 327), tedy zvýšení ceny díla o tuto částku. Dovolací soud proto shledal tuto námitku nedůvodnou.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je v rozsahu, v němž bylo rozhodnutí odvolacího soudu napadeno, důvodné.
Dovolání žalovaného směřuje do potvrzujícího výroku I. rozsudku odvolacího soudu (povinnost žalovaného zaplatit žalobci 186.034,- Kč s přísl.) a přípustnost dovolání lze opřít jen o ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. odst. 3 cit. ustanovení).
Z obsahu dovolání žalovaného vyplývá, že nesouhlasí s částkou, kterou je povinen zaplatit žalobci a je toho názoru, že s ohledem na vady díla měla být žaloba zamítnuta v plném rozsahu. Jinak řečeno žalovaný nesouhlasí s výší slevy, která byla odvolacím soudem stanovena.
Dovolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je taktéž přípustné a důvodné, neboť odvolací soud věc posoudil v rozporu s hmotným právem, neboť rozhodoval o slevě z ceny díla, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady.
Dovolací soud dále pokládá za vhodné doplnit, že podle §439 odst. 1 obch. zák. nárok na slevu z ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo v daném případě dílo bez vad a hodnotou, kterou mělo dílo předané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění.
Pokud odvolací soud vycházel při stanovení výše slevy z ceny díla z toho, o co obdržel žalovaný méně od svého objednatele a z podílu žalobce na vadě díla zatékání do konstrukce mostu a způsobené i dalšími subjekty, je tento jeho postup v rozporu s ust. §439 odst. 1 obch.zák., tedy v rozporu s hmotným právem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3244/2007).
Nejvyšší soud na základě uvedeného proto rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu k dalšímu řízení.
V dalším řízení je soud prvního stupně (odvolací soud) vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu