ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4864.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 4864/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně INTERBASE CZECH, spol. s r. o ., se sídlem v Liberci, Polní 359, IČ: 261 86 250, zast. Mgr. Petrem Pazderou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované Bestes, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Plzeňská 233/8, IČ: 257 50 844, zast. Mgr. Romanem Pečenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 7-9, o zaplacení 4.002.547,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 331/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2010, č. j. 17 Co 200/2010-174, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. srpna 2010, č. j. 17 Co 200/2010-174, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „ soud prvního stupně “) ze dne 9. února 2010, č. j. 7 C 331/2009-153, ve znění opravného usnesení soudu prvého stupně ze dne 18. února 2010, č. j. 7 C 331/2009-159, jímž bylo řízení zastaveno a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit na jejich náhradu žalované částku 18.720,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího advokáta; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu částku 9.360,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Romana Pečenky, advokáta.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 35. 5. 2009, doručenou soudu prvého stupně dne 15. 5. 2009, domáhala po žalované zaplacení v záhlaví usnesení uvedené částky z titulu náhrady škody dle §373 a násl. obchod. zák., vzniklé jí zmařením podnikatelské investice do provozovny „ KODAK EXPRESS “ v nebytových prostorách č. 28 obchodního centra „ Novodvorská Plaza “ v Praze 4, Novodvorská 994, a to v důsledku jednání žalované jako pronajímatelky, jež porušila své povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy ze dne 10. 2. 2006 ve znění dodatku č. 1 a nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2007.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že za situace, kdy v čl. 32 nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2007 byla obsažena dostatečně určitá a platná rozhodčí doložka, žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody je majetkové povahy, lze o něm uzavřít smír a žalovaná při svém prvním úkonu ve věci (vyjádření k žalobě ze dne 5. 2. 2001) uplatnila námitku, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, je nutno postupovat dle §106 odst. 1 o. s. ř, a řízení proto zastavil.
Dovoláním ze dne 2. 11. 2010 napadla žalobkyně usnesení odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. „ ve spojení s ust. §239 odst. 3 OSŘ “ a své dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že z jiného soudního řízení vedeného u Obvodního osudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 246/2008 dovozuje projev vůle žalované řešit sporné záležitosti mezi účastníky před obecnými soudy a nikoli v rozhodčím řízení. Dovolatelka dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o určitosti rozhodčí doložky a poukázala na to, že žalovanou předložené návrhy předmětné nájemní smlouvy, dodatku č. 1 k ní a dohody o narovnání byly jednatelkou žalobkyně akceptovány v časové tísni a bez řádného prostudování uvedených dokumentů. Odvolacímu soudu dále vytkla, že v dané věci nejde o majetkový spor vzniklý z předmětného nájemního vztahu. V dovolání dále uvedla, že vyjádření žalované ze dne 5. 2. 2010 bylo jejím prvním úkonem provedeným ve věci, avšak nešlo o její první projev vůle týkající se předmětné smlouvy.
Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvého stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovolatel se mýlí, dovozuje-li přípustnost dovolání z ust. §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ust. §239 odst. 3 o. s. ř.
Jak Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl (viz např. rozhodnutí ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 1051/2004), publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2006), dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §106 odst. 1 o. s. ř., jak je tomu v souzené věci, je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Z výše uvedeného je zřejmé, že podané dovolání je dle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, a dovolací soud proto ve smyslu ust. §242 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
V daném případě odvolací soud posuzoval projednávanou právní věc podle ustanovení §106 odst. 1 věta prvá o.s.ř. s ohledem na zjištění, že účastníci jsou vázáni smlouvou o rozhodčí doložce, podle níž veškeré nároky ze smlouvy podrobili účastníci rozhodčímu řízení. Bylo proto třeba posoudit, zda si odvolací soud uvedené ustanovení také správně vyložil.
Podle ustanovení §7 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 2).
Ustanovení §106 odst. 1 o.s.ř. pak vyplývá, že jakmile soud k námitce odpůrce uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl se věcí zabývat.
Ustanovení §106 o.s.ř. je věnováno úpravě postupu soudu v případě konfliktu soudní pravomoci s pravomocí rozhodců. Překážku rozhodčí smlouvy v řízení před soudem nezkoumá soud z úřední povinnosti, nýbrž pouze k námitce účastníka, který je ve sporu žalovaným; takovou námitku však žalovaný může uplatnit – stejně jako námitku místní nepříslušnosti – nejpozději při svém prvním úkonu ve věci samé. Stane-li se tak, a jde-li o námitku důvodnou (potud, že rozhodčí smlouva byla stranami sjednána v souladu se zákonem), soud přichází o kompetenci o věci jednat a rozhodnout ji (jinak obecně platná zásada “ perpetuatio jurisdictionis ” se v takovém případě neprosadí).
Z obsahu spisu je patrno a dovolatelka uvedené v dovolání rovněž nezpochybnila, že prvním úkonem žalované bylo podání došlé soudu prvého stupně dne 5. 2. 2010, kterým vznesla námitku, že projednání věci před soudem brání rozhodčí smlouva a současně se vyjádřila k žalobě.
Na základě výše uvedeného se dovolací soud ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že v projednávané věci byly splněny podmínky ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 o. s. ř., neboť námitka žalované o projednání věci podle smluvního ujednání v rozhodčím řízení je námitkou včasnou a jde o spor, jehož řešení mohli účastníci svěřit rozhodci.
K tomu je nutné dodat, že dovolatelka nepřípustným způsobem směšuje hodnocení obsahu samotné smlouvy nájemní uzavřené mezi účastníky a smlouvy o rozhodčí doložce. V tomto řízení je předmětem dovolacího přezkumu posouzení pouze procesních důsledků plynoucích ze smluvního ujednání. Smlouva o rozhodčí doložce je totiž smlouvou samostatnou, čemuž odpovídá i samostatné posuzování její platnosti a účinnosti. Jak opakovaně Nejvyšší soud již ve své judikatuře uvedl, nelze z uvedených důvodů hodnotit otázky hmotněprávní, vyplývající z nájemní smlouvy, nýbrž otázky pravomoci soudu, případně příslušnosti ve smlouvě o rozhodčí doložce uvedeného rozhodčího orgánu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 28 Cdo 3107/2005).
Za uvedené situace dovolací soud nemohl dospět k jinému závěru, než učinil odvolací soud. Rozhodčí doložka, připojená k nájemní smlouvě, splňuje podmínky platnosti vzhledem k písemné formě a požadavku určitosti. Z jejího znění vyplývá srozumitelný závěr o dohodě stran o tom, že veškeré spory ze smlouvy budou rozhodovány Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.
Existence rozhodčí doložky a v ní obsažená dohoda stran o rozhodování sporu v rozhodčím řízení vzhledem k ustanovení §106 odst. 1 o. s. ř. brání možnosti projednání nároku žalobce u soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu je proto třeba v mezích dovolacího přezkumu považovat za správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, poněvadž procesně neúspěšné dovolatelce (žalobkyni) náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu