ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4940.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 4940/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně ASTR, spol. s r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Česká 1, IČ: 145 02 259, zast. JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1, proti žalovanému Ing. R. L. , zast. Mgr. Petrem Čubíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, ul. 28. října 3, o 11.876 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 60 Ro 1455/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. dubna 2010, č. j. 12 Co 103/2010-57, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 4. 2010, č. j. 12 Co 103/2010-57, potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2009, č. j. 60 Ro 1455/2005-47, jímž tento soud odmítl podání žalovaného ze dne 26. 6. 2009 ve znění doplnění ze dne 13. 9. 2009, kterým domáhal obnovy řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně na základě hodnocení podání ze dne 26. 6. 2009 a jeho doplnění ze dne 13. 9. 2009 správně dovodil, že vady návrhu na zahájení řízení nebyly ani po poučení o nutnosti opravy a doplnění podání dle §43 odst. 1 o. s. ř. odstraněny, návrh nebyl pro zmatečnost a nedostatek předpokladů projednatelný, a to ani v odvolacím řízení, a proto jej bylo nutno dle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout.
Podáním ze dne 4. 6. 2010, nazvaným „ dovolání “, napadl žalovaný (nezastoupen advokátem) usnesení soudů obou stupňů s tím, že v tomto blanketním dovolání žádá o přidělení advokáta pro dovolací řízení.
Usnesením soudu prvého stupně ze dne 20. 7. 2010, č. j. 60 Ro 1455/2005-77, byl žalovanému ustanoven k ochraně jeho zájmů v této věci pro dovolací řízení Mgr. Petr Čubík, advokát se sídlem v Olomouci, ul. 28. října 3 a následně byl právní zástupce dovolatele v usnesení ze dne 20. 8. 2010, č. j. 60 Ro 1455/2005-84, vyzván k doplnění dovolání o nutné, v předmětném usnesení konkretizované náležitosti.
Podáním ze dne 9. 9. 2010 žalovaný, zastoupený shora uvedeným advokátem, dovolání doplnil a zejména uvedl, že dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že je přesvědčen, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání žalovaný odvolacímu soudu vytkl závěr, že žaloba nebyla projednatelná. Je přesvědčen, že obsahovala veškeré podstatné náležitosti pro rozhodnutí o obnově řízení a odcitoval ust. §232 odst. 1 o. s. ř.
Vzhledem k výše uvedenému žalovaný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy a obsahu spisu, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovaným), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovolatel výslovně v dovolání napadl usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tzn. jak ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně o odmítnutí podání žalovaného ze dne 26. 6. 2009 ve znění doplnění ze dne 13. 9. 2009, kterým se domáhal obnovy řízení, tak též ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V souzené věci bylo napadeným usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení soudu prvého stupně o odmítnutí návrhu na obnovu řízení.
Z uvedeného je zřejmé, že v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně o odmítnutí návrhu (žaloby) dle 43 odst. 2 o. s. ř. tak, jak je tomu v souzené věci, přichází v úvahu přípustnost dovolání dle §239 odst. 3 věty před středníkem o. s. ř. V tomto případě však platí obdobně ust. §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., v dané věci je proto třeba, aby dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle ust. §232 o. s. ř. musí žaloba na obnovu řízení vedle obecných náležitostí uvedených v ust. §42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá, dále rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě.
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o.s.ř.).
V souzené věci žalovaný v podání nazvaném „ žaloba na obnovu řízení “ ze dne 16. 8. 2005 uvedl, že žádá o obnovu řízení, neboť jiná osoba za žalovaného neoprávněně jednala a žádal o posudek grafologa a odkázal na jiné soudní řízení ve věci vedené pod sp. zn. 22 C 204/2008.
Usnesením soudu prvého stupně ze dne 4. 9. 2009, č. j. 60 Ro 1455/2005-42, byl žalovaný vyzván, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení opravil své písemné podání ze dne 26. 6. 2009 tak, aby z něj bylo zřejmé, co jím sleduje, a mělo-li jít o žalobu na obnovu řízení, pak aby ji doplnil tak, aby obsahovala přesné označení účastníků řízení, rozhodnutí, proti němuž žaloba na obnovu řízení směřuje, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána a přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný žalobní petit a byl poučen o následcích nesplnění výzvy, tj. o odmítnutí podání.
Shora uvedené podání ze dne 16. 8. 2005 žalovaný doplnil přípisem ze dne 13. 9. 2009 a uvedl, že žaloba směřuje proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2005, č. j. 60 Ro 1455/2005-12, neboť zjistil, že zboží bylo objednáno jinou osobou než oprávněnou a že faktura č. 20400041 znějící na částku 11.876,- Kč, kterou byla vyúčtována cena za objednané dva počítačové monitory, „ nikdy nebyla zavedeno do mého účetnictví “.
Dovolací soud se – po zhodnocení obsahu citovaných podání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – ztotožňuje s názorem soudů obou stupňů, že z původního návrhu na zahájení řízení o obnovu řízení a jeho pozdějšího doplnění se nepodávají podstatné náležitosti žaloby na obnovu řízení dle shora uvedených ustanovení. Absentuje zejména vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení je podávána včas, tj. skutečnosti svědčící o zachování subjektivních lhůty uvedené v ust. §233 o. s. ř., vylíčení důvodu obnovy řízení podle ust. §228 odst. 1 o. s. ř. Vylíčil-li žalovaný důvod podání návrhu na obnovy řízení tak, že smlouvu na dodání předmětného zboží (počítačových monitorů) uzavřela osoba k tomuto jednání neoprávněná, a označil-li žalovaný jako důkaz grafologický posudek znalce, přes výzvu a poučení provedené soudem prvého stupně v usnesení soudu prvého stupně ze dne 4. 9. 2009, č. j. 60 Ro 1455/2005-42, neuvedl ani ve svém dalším podání a ani v odvolacím řízení, zda jde o skutečnosti a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, nebo o důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, a mimo jiné v důsledku tohoto zůstal jeho návrh neprodjednatelný.
Dovolatel v dovolání toliko odcitoval ustanovení §232 odst. 1 o. s. ř., aniž by namítal konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že jednotlivé, žalovaným v podáních ze dne 26. 6. 2009 a 13. 9. 2009, popř. v odvolacím řízení, vylíčené okolnosti, svědčí o splnění podmínek uvedených ve zmíněném ustanovení §232 odst. 1 a §228 o. s. ř.
Postup soudu, který uvedený návrh žalovaného jako neprojednatelný dle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, byl proto správný, byť pro úplnost dovolací soud dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu týkající se vysvětlení náležitostí návrhu na obnovy řízení, jež v daném návrhu žalovaného ze dne 26. 6. 2009, doplněném podáním ze dne 13. 9. 2009, absentovaly, je velmi kusé.
Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že podmínky pro odmítnutí podání žalovaného byly splněny. Dovolací soud s ohledem na uvedené nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam, a proto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. dubna 2010, č. j. 12 Co 103/2010-57, v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2009, č. j. 60 Ro 1455/2005-47, podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Dovolatel dále výslovně v dovolání napadl usnesení dovolacího soudu v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Dovolatel však přehlíží, že přípustnost dovolání proti usnesení o náhradě nákladů řízení nezakládá žádné ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto není přípustné a dovolací soud dovolání v tomto rozsahu odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně neúspěšnému žalovanému náhrada nákladů dovolacího řízení nepřísluší a žalobkyni v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. ledna 2011
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu