ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.5355.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 5355/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Ing. M. B. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Blažkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Bojarova 21, proti žalované HOFFMANN a ŠULC spol. s r.o. , se sídlem v Praze 10-Hostivaři, Radiová 1, IČO 25075322, zastoupené JUDr. Václavem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 10, Gutova 3297/4, o zaplacení 850 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 137/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2008, č. j. 4 Cmo 47/2008-64, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2008, č. j. 4 Cmo 47/2008-64, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 19 Cm 137/2006-48, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 19 Cm 137/2006-48, zamítl žalobu na zaplacení částky 850 000 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 6. 1. 2003 uzavřena smlouva o dílo č. H-01-2003 týkající se výroby formy pro stavebnici tramvaje RINGHOFFER s termínem dodání v dubnu 2003 za cenu 190 000 Kč. S ohledem na to, že dílo nebylo ve lhůtě stanovené ve smlouvě dokončeno a předáno, účastníci se na jednání dne 29. 12. 2003 dohodli na změně termínu dokončení díla, a to do 15. 3. 2004. Ani poté k předání díla nedošlo, a proto si dne 30. 11. 2005 účastníci ujednali, že žalobce uhradí na cenu díla 160 000 Kč a žalovaná předá žalobci formy, výkresovou dokumentaci, elektrody a polotovary, k čemuž došlo.
Soud vzal za prokázané, že žalobce na dopracování předané formy vynaložil částku 23 800 Kč, kterou uhradil společnosti KP-KOPRO, s. r. o., Prostějov. Žalobce zažádal dopisem ze dne 19. 1. 2006 žalovanou o úhradu zvýšených nákladů spojených s výrobou formy ve výši 23 800 Kč. Tento nárok žalovaná dopisem ze dne 3. 3. 2006 částečně odmítla a navrhla částku 20 000 Kč. Následně žalobce uplatnil u žalované emailem ze dne 20. 3. 2006 adresovaným právnímu zástupci žalované náhradu skutečné škodu a ušlého zisku ve výši 851 880 Kč za prodlení s dodáním díla ve výši 943 dní.
Soud prvního stupně uzavřel, že zápisem ze dne 30. 11. 2005 došlo k uzavření dohody podle §570 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle níž původní závazek (dodat formu pro model tramvaje a uhradit 190 000 Kč) zanikl a byl nahrazen závazkem novým (dodat dvě formy hotové a třetí nedokončenou a uhradit 160 000 Kč). S ohledem na to, že tento nový závazek byl účastníky řádně splněn, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se nelze po žalované úspěšně domáhat náhrady (skutečné) škody a ušlého zisku, jelikož žalovaná svým jednáním neporušila žádnou povinnost týkající se splnění dohody ze dne 30. 11. 2005. S ohledem na uzavřenou dohodu mezi účastníky se nelze domáhat podle §570 obč. zák. ani nároků týkajících se již zaniklého závazku. Z toho důvodu soud prvního stupně podanou žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2008, č. j. 4 Cmo 47/2008-64, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které považoval za správné. Dovodil, že podstatou sporu je posouzení toho, zda dokument ze dne 30. 11. 2005 je privativní novací ve smyslu §570 obč. zák., či nikoli. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že z obsahu písemnosti ze dne 30. 11. 2005 vyplývá vůle stran ukončit původní smluvní vztah poté, kdy zhotovitel nebyl schopen svůj závazek ze smlouvy o dílo splnit ani v prodloužené lhůtě. Tento závazek byl současně nahrazen novým závazkem žalované jako zhotovitelky, a to předat žalobci jako objednateli to, co již měla z dohodnutého díla zhotoveno, a závazkem žalobce zaplatit za předanou část díla sníženou cenu díla. Původní závazek byl nahrazen novým závazkem. Ze strany žalované nemohlo dojít k jeho porušení a tím ke vzniku její odpovědnosti za žalobci případně vzniklou škodu. Odvolací soud nad rámec uvedeného podotkl, že škodu by mohl žalobce požadovat v situaci, kdy by pro porušení povinností žalovanou ze smlouvy o dílo odstoupil od této smlouvy a pokud by mu v důsledku prodlení na straně žalované vznikla škoda.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost zakládá na §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel se domnívá, že napadené rozhodnutí je založeno na posouzení následujících otázek zásadního právního významu:
1) Je předávací protokol o předání nedokončeného díla privativní novací, i když účastníci evidentně neměli zájem na uzavření nového závazku a žádný také nevznikl, anebo je jen zánikem závazku?
2) Může objednatel uplatnit smluvní nebo zákonné nároky jakožto důsledky porušení smlouvy o dílo po předání nedokončeného díla?
3) Musí objednatel, aby mohl uplatnit náhradu škody z titulu porušení smlouvy, nejprve od této smlouvy odstoupit?
4) Může být protokol o předání nedokončeného díla současně díky obsahu a zjevné vůli stran odstoupením od smlouvy?
Dovolatel namítá, že pokud přijme koncepci zániku závazku a jeho nahrazení novým závazkem, pak k zániku původního závazku došlo dne 30. 11. 2005, kdy byl zhotovitel 943 dní v prodlení. Podle dovolatele nebyl původní závazek nahrazen novým závazkem, co se týče termínu, předmětu a ceny. Nedošlo ke změně dodací lhůty ani předmětu, ale to, co mělo být podle smlouvy o dílo plněno, už plněno nebude. Prodlení z původní smlouvy nebylo anulováno, a tudíž práva z tohoto prodlení trvala.
Dovolatel dále namítá, že soud zcela vyloučil aplikaci §571 obč. zák. a opírá se pouze o §570 obč. zák.
Předávací protokol ohledně dokončeného nebo nedokončeného díla není dle dovolatele změnou závazku, resp. nezanikají jím práva a povinnosti účastníků z původní smlouvy o dílo. Tím, že zhotovitel předá dílo, se nezbavuje povinností a důsledků porušení svých povinností ze smlouvy o dílo. Dovolatel dále uvádí, že předávací protokol je podle §569 obč. zák. pouze písemným potvrzením o tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn, a nelze jej tedy zaměňovat za změnu závazku. Zápis ze dne 30. 11. 2005 neobsahuje vůli stran změnit stávající závazky, resp. v nějakých závazcích pokračovat.
K závěru odvolacího soudu, že nároky z nedodržení původního smluvního závazku co do času a předmětu by mohl žalobce uplatnit, jen kdyby odstoupil od smlouvy, dovolatel uvedl, že žalobce tím, že si od žalované odnesl nedokončené dílo, netrval na jeho dokončení. Odstoupil tedy od smlouvy. Podle dovolatele je předávací protokol současně i souhlasným prohlášením účastníků o provedeném odstoupení od smlouvy o dílo a akceptací tohoto odstoupení. Odvolací soud tedy pochybil, jestliže má za to, že nedošlo k odstoupení od smlouvy. Právní úkon je třeba vykládat podle smyslu a vůle, nikoli podle formálních náležitostí. Protokol ze dne 30. 11. 2005 splňuje obsahové i formální náležitosti odstoupení od smlouvy, proto k odstoupení od smlouvy došlo.
Dovolatel je rovněž toho názoru, že uplatnění náhrady škody z titulu nedodržení termínu dokončení díla nevyžaduje předchozí odstoupení od smlouvy. Žádný zákon neukládá jako podmínku náhrady škody odstoupení od smlouvy. Právo na náhradu škody za porušení závazku, který zanikl předáním nedokončeného díla, trvá, i když oprávněný nevyužil svého práva na odstoupení od smlouvy. Jestliže zhotovitel vydá nedokončené dílo a objednatel jej přijme (§566 obč. zák.), není třeba činit následně další úkon, a to odstoupení od smlouvy, protože ta už zanikla převzetím nedokončeného díla. Nezaniklo však právo na náhradu škody, i když smlouva zanikla částečným splněním.
Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná poukázala na to, že tvrzení žalobce neodpovídají skutečnostem uvedeným v rozhodnutích soudů obou stupňů. Odvolací soud řešil podstatu sporu spočívající v tom, že pokud dojde k zániku původního závazku a jeho nahrazení novým závazkem, nelze z původního závazku uplatňovat jakékoli sankce za jeho nesplnění. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením dovolatele, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu ukládá oprávněnému k uplatnění náhrady škody povinnost předchozího odstoupení od smlouvy. Dle žalované došlo dokumentem ze dne 30. 11. 2005 ke změně smlouvy, jelikož jím bylo dohodnuto, že namísto původních tří forem budou dodány jen dvě formy dokončené a jedna nedokončená a žalobce uhradí nově sjednanou cenu ve výši 160 000 Kč. Žalovaná dále uvádí, že žalobce až do podání odvolání nikdy netvrdil, že by odstoupil od smlouvy o dílo. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, tedy před nabytím účinnosti novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud nejprve posoudil přípustnost podaného dovolání. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na výkladu listiny ze dne 30. 11. 2005 a dopadu tohoto právního úkonu na možnost uplatňovat náhradu škody z porušení původního závazku založeného smlouvou o dílo ze dne 6. 1. 2003. Odvolací soud dospěl k závěru, že z obsahu listiny ze dne 30. 11. 2005 lze jednoznačně dovodit vůli stran ukončit stávající závazek a nahradit jej závazkem novým. Z toho důvodu nelze uplatňovat náhradu škody ze zaniklého původního závazku vzniklou prodlením s dodáním díla.
S tímto výkladem právního úkonu odvolacího soudu a jeho dopady na předmětný právní vztah se nelze ztotožnit. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem.
Ze skutkového zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že z důvodu prodlení s dodáním sjednaného díla se v listině ze dne 30. 11. 2005 účastníci dohodli, že žalobce uhradí na cenu díla částku 160 000 Kč a žalovaná předá žalobci formy (dvě hotové a třetí nedokončenou), výkresovou dokumentaci, elektrody a polotovary. Vůle účastníků projevená tímto právním úkonem směřuje k ukončení závazku ze smlouvy o dílo ze dne 6. 1. 2003 z důvodu dlouhotrvajícího prodlení žalované s dodáním díla tak, že žalovaná předá nedokončené dílo a žalobce jí uhradí poměrnou část původně sjednané ceny díla. Touto dohodou vzniklou za účelem ukončení trvání závazku ze smlouvy ze dne 6. 1. 2003 došlo ke změně předmětu a ceny díla oproti původnímu závazku.
Změna původního závazku podle smlouvy ze dne 6. 1. 2003 ale nemá vliv na povinnost žalované vyplývající z odpovědnosti za porušení původního závazku, ke které došlo před jeho zánikem. Odpovědnost za škodu vzniklou prodlením s dodáním díla podle smlouvy ze dne 6. 1. 2003, resp. jeho nedodáním podle původní smlouvy tedy nezanikla následnou změnou předmětu a ceny díla v důsledku dlouhotrvajícího prodlení žalované.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodů správný. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu