ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.5448.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 5448/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Jiřina Valentová a partneři, spol. s r.o. , se sídlem v Šumperku, Sady 1. máje, Dům kultury, PSČ 787 01, IČO 25396722, proti žalované LUCKY BONUS s.r.o. „v likvidaci“, se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Nádražní 4, IČO 25756974, zastoupené Mgr. Vratislavem Vlčkem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Běluňská 258/68, o zaplacení částky 512 085 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 411/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 453/2007-163, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 453/2007-163,
se v měnícím výroku, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 512 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky ročně od 1. 8. 2001 do zaplacení, a dále v obou výrocích o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 14. června 2007, č. j. 23 Cm 411/2001-139, vydaným poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 14. prosince 2004, č. j. 23 Cm 411/2001-62, zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2006, č. j. 3 Cmo 214/2005-105, opětovně zamítl žalobu na zaplacení částky 512 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 % od 1. 8. 2001 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III).
Soud prvního stupně zjistil, že ve smlouvě o spolupráci při provozování výherních hracích přístrojů č. 111 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 16. 3. 2001 se účastnice dohodly mimo jiné na tom, že žalovaná dodá a instaluje žalobkyni v její provozovně v Šumperku výherní hrací přístroje a žalobkyně za úplatu poskytne žalované služby směřující k zajištění jejich provozu v podobě mj. jejich ochrany před poškozením, udržování přístrojů v herní pohotovosti, zajištění osoby pro kreditování, kontrolu a výplatu sázek hráčům, inkasování v zastoupení žalované tržeb z provozu hracích přístrojů, vedení písemné evidence peněžní hotovosti z průběhu kreditovaných a vyplacených sázek, oznamování peněžních a jiných nesrovnalostí, hlášení závad na hracích přístrojích, zajištění obsluhy výherních hracích přístrojů vkládáním a vyplácením kreditu hráčům, kontroly hry atd. V citované smlouvě se žalobkyně a žalovaná dohodly, že provozní obsluha nese odpovědnost za zajištění obsluhy a dozoru nad výherními hracími přístroji v provozovně, jakož i za případné rozdíly mezi tržbou vypočtenou a tržbou skutečnou s výjimkou prokázané a doložené technické poruchy výherního hracího přístroje a počítadel. Žalobou uplatněný nárok se týká provozu čtyřmístné elektromechanické rulety v. č. 110 040 ev. č. 9909/1-4 (dále jako „hrací přístroj“ nebo „VHP“).
Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutkových zjištění, že hrací přístroj byl do provozu uveden dne 16. 4. 2001, kdy stavy na všech jeho počítadlech byly nulové, a provoz hracího přístroje byl ukončen a od žalobkyně převzat dne 11. 6. 2001 bez zjevných závad. Z protokolu o kontrole předmětného stroje ze dne 7. 5. 2001 vyplynulo, že hrubá tržba z jeho provozu dle stavu počítadel činila minus 38 269 Kč. Z protokolu o kontrole a ukončení provozu hracího přístroje ze dne 11. 6. 2001 vyplývá, že hrubá tržba činila za předmětné období minus 512 085 Kč. Z výpovědi svědka P. M., který zajišťoval servis předmětné rulety v danou dobu, soud zjistil, že není běžné, aby provoz hracích přístrojů tohoto druhu skončil v rozmezí jednoho měsíce v minusu o takovou částku. Dále z ní zjistil, že chod rulety je možné zmanipulovat tak, aby nedošlo k jejímu zjevnému poškození. Z vyjádření společnosti EVONA electronic, s. r. o., které se týkalo kontroly centrální počítačové jednotky předmětné rulety ze dne 18. 6. 2001, soud prvního stupně zjistil, že v době od dubna 2001 do června 2001 byl oběh kuličky v talíři předmětného stroje ovlivňován stláčením vyfukovací hadice a docházelo ke zpomalení otáček kola rotoru s tím důsledkem, že kulička dopadla na určitou výseč kola. Kombinací těchto okolností došlo k ovlivnění hry na ruletě a ke zmanipulování stavů počítadel rulety (IN a OUT).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že k rozdílu mezi vklady a výhrami zaznamenanému počítadly výherního stroje došlo v důsledku technické poruchy. Současně nebylo prokázáno, že by žalobkyně požadovanou částku v podobě výher zaznamenaných na předmětném stroji skutečně vyplatila, přičemž skutečnost, že stavy na počítadlech hracího přístroje vypovídaly o ztrátě 512 085 Kč, k prokázání vyplacení výher nepostačuje.
Při právním posouzení věci soud prvního stupně vztah mezi účastníky hodnotil podle ustanovení §642 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) jako smlouvu o zprostředkování uzavírání smluv o hře ve smyslu §845 a §846 občanského zákoníku a §1 a 2 písm. e) zákona č. 202/1990 Sb. Pokud jde o uplatněný nárok, pak žalovaná zmocnila žalobkyni ve smyslu §566 odst. 1 obch. zák. mimo jiné k tomu, aby v zastoupení žalované (jako neprofesionální mandatář s odlišným předmětem podnikání) účastníkům hry provozované žalovanou pomocí předmětného výherního přístroje vyplácela výhry a inkasovala tržby z provozu tohoto přístroje s tím, že náklady v podobě vyplacených výher nebyly zahrnuty v úplatě (příloha č. 1 smlouvy).
Podle §572 obch. zák. je mandant povinen mandatáři uhradit náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku. Žalobkyni se však nepovedlo prokázat, že by jí v souvislosti s vyplacenými výhrami vznikly ve smyslu tohoto ustanovení náklady v žalované výši a že by žalovaná byla v prodlení s jejich úhradou žalobkyni. Z toho důvodu, soud prvního stupně podanou žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 Cmo 453/2007-163, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve výroku I tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 512 085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky ročně od 1. 8. 2001 do zaplacení; potvrdil zamítnutí žaloby ohledně úroku z prodlení ve výši 2,5 % ročně z částky 512 085 Kč od 1. 8. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.
Odvolací soud při svém rozhodování vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, zopakoval pouze dokazování smlouvou o spolupráci při provozování výherních hracích přístrojů č. 111 včetně přílohy č. 1 a dospěl k závěru, že žalovaný nárok je ve skutečnosti nárokem žalobkyně (označené ve smlouvě jako provozní obsluha) na úhradu nákladů, které vynaložila namísto žalované (označené ve smlouvě jako provozovatel) na provoz VHP, a proto bylo třeba uplatněný nárok posoudit z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Ze smlouvy o spolupráci při provozování VHP totiž vyplývá, že se v ní smluvní strany sice dohodly na způsobu rozdělení zisku, úprava však postrádá dohodu stran i o způsobu podílení se na ztrátách, dojde-li k nim.
Odvolací soud považoval v dané věci za rozhodující skutečnost to, že stav počitadel předmětného VHP ukazoval v době ukončení provozu VHP v prostorách žalobkyně rozdíl mezi vklady a výplatami výher vyplacených výhercům ve výši 512 085 Kč. Přihlédl k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k technické poruše těchto počítadel a dospěl k závěru, že žalobkyně vyplatila za žalovanou jako provozovatele VHP sázky úspěšným výhercům, a má proto nárok na vrácení uvedené částky.
Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná, odkazujíc co do jeho důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.
Podle obsahu dovolání dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně změněn. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se právní povahou smluvního vztahu účastníků dostatečně nezabýval, předmětnou smlouvu o spolupráci při provozování výherních hracích přístrojů č. 111 měl posoudit jako smlouvu mandátní, neboť mezi stranami dohodnutý obsah smlouvy zahrnuje podstatné části mandátní smlouvy stanovené pro tuto smlouvu v obchodním zákoníku (žalobkyně se zavázala, že na účet žalované za úplatu zařídí určitou obchodní záležitost uskutečněním jiné činnosti spočívající v umístění předmětného VHP v provozovně žalobkyně a jeho obsluze spočívající mimo jiné ve vyplácení výher a inkasu tržeb z provozu tohoto VHP). Pokud by žalobkyně skutečně vynaložila při plnění svého závazku náklady, jejich režim by se řídil ustanovením §572 obch. zák., podle něhož je mandant povinen mandatáři uhradit náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, ledaže z povahy věci vyplývá, že jsou tyto již zahrnuty v úplatě. Žalobkyně navíc neunesla důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že jí vznikly náklady v podobě vyplacených výher v žalované výši.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu §17 odst. 5 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, podle něhož platí, že provozovány mohou být pouze výherní hrací přístroje, jejichž konstrukce neumožňuje nastavení výherního podílu nižšího než 75 % a vyššího než 100 %, tedy vyplacení méně než 75 % a více než 100 % do přístroje vsazených prostředků.
Dovolatelka má za to, že v řízení prokázala, že předmětný VHP byl odzkoušen státní zkušebnou a že na něj byla vydána všechna potřebná osvědčení, což mimo jiné znamená, že se jednalo o VHP, který odpovídal požadavkům zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Z důkazů (výslechu svědka M. a N. a z vyjádření společnosti EVONA electronic, s. r. o.) vyplývá, že není běžné, aby stroj za provoz v rozmezí jednoho měsíce skončil v mínusu o takovou částku, dále že chod rulety lze zmanipulovat bez zjevného vnějšího poškození a že přístrojem zaznamenané výhry byly zaznamenány neoprávněnými zásahy do chodu stroje formou stlačování vyfukovací hadice. Tohoto jednání se přitom mohla dle dovolatelky dopustit jak žalobkyně, tak i třetí osoba, pokud by žalobkyně závažným způsobem porušila své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy (povinnost pověřit odpovědnou osobu mimo jiné ke kontrole hry, oznámit peněžní a jiné nesrovnalosti bezodkladně dovolatelce, bezodkladně ohlásit závadu na VHP) a ze zákona (§567 odst. 1 obch. zák.).
Dovolatelka dále poukazuje na skutková zjištění odvolacího soudu, týkající se možného zmanipulování hracího přístroje a dovozuje, že pokud by žalobkyně vyplatila za žalovanou sázky úspěšným výhercům podle stavu počítadla na hracím přístroji v době ukončení provozu VHP, muselo by to nutně znamenat, že se jednalo o VHP, který byl konstruován a provozován v rozporu s platnými právními předpisy, a to ve výsledku v neprospěch jeho provozovatele, žalobkyně by měla ze svých vlastních prostředků po dobu necelých dvou měsíců vyplácet peněžní hotovost do částky 512 085 Kč, aniž by proti tomu vznesla jakoukoli námitku, ačkoli její provize byla stanovena procentem z realizovaného výnosu VHP a ačkoli podle smlouvy měla vyplácet výhry hráčům výlučně z prostředků vsazených do hry na tomto VHP. Za situace, kdy na VHP nebyla zjištěna zjevná technická závada a kdy VHP již nelze podrobit znaleckému zkoumání pro jeho neexistenci, nemají však takové závěry podle dovolatelky oporu v provedeném dokazování.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12 čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo v napadeném rozsahu změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Nejvyšší soud posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1 a §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. , popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z obsahu spisu se takové vady nepodávají.
Dovolací soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jsa vázán dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením ( §242 odst. 3 o. s. ř.)
Dovolatelka uplatnila nejprve dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Posoudil-li odvolací soud uplatněný nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, které jí mělo vzniknout na základě smlouvy o spolupráci při provozování VHP tím, že žalobkyně jako provozní obsluha vynaložila za žalovanou jako provozovatele VHP náklady na provoz tohoto VHP, je tento právní závěr nesprávný. Podle ustanovení §269 odst. 1 obch. zák. obsah smlouvy dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části mandátní smlouvy stanovené v jejím základním ustanovení §566 obch. zák., tedy úplatnost (odměna určená podílem na zisku), obchodní povahu záležitosti, kterou se mandatář zavazuje zařídit (oba účastníci jsou podnikatelé, smluvní vztah se týkal jejich podnikatelské činnosti podle §261 odst. 1 obch. zák) a dále to, že mandatář jedná jménem mandanta (žalobkyně ve vztahu k účastníkům hry vystupovala jménem žalované, jako mandantky). Podle ustanovení §571 obch. zák. vzniká mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, či nikoli. Podle §572 obch zák. je mandant povinen uhradit mandatáři náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, ledaže z jejich povahy vyplývá, že jsou již zahrnuty v úplatě.
I v případě tohoto odlišného právního hodnocení (tedy, zda se v daném případě jednalo o náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s plněním povinností z mandátní smlouvy, či zda úhrada těchto nákladů šla nad rámec mandátní smlouvy a je nutné ji posuzovat jako bezdůvodné obohacení) je pro posouzení věci rozhodující skutkové zjištění, zdali žalobkyně žalobou uplatněné náklady skutečně vynaložila.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně vyplatila za žalovanou jako provozovatelku VHP sázky úspěšným výhercům. Tato skutková zjištění však nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování provedené před odvolacím soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 5141/2007).
Odvolací soud svůj skutkový závěr o tom, že žalobkyně vyplatila plnění výhercům opřel toliko o stav počítadel předmětného VHP s přihlédnutím k tomu, že nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by došlo k jejich technické poruše. Odvolací soud však takto pominul rozhodné skutečnosti, které vyšly za řízení najevo, a jedná se přitom o skutečnosti rozhodné pro přijetí právního závěru, zda žalobkyně skutečně vynaložila při plnění svých závazků z předmětné mandátní smlouvy náklady v žalovaném rozsahu, či nikoliv.
Odvolací soud především nevzal v úvahu skutečnosti, které zjistil soud prvního stupně z provedeného listinného důkazu, a sice z vyjádření společnosti EVONA electronic, s. r. o., že v době od dubna 2001 do června 2001 bylo s VHP manipulováno tak, že byl oběh kuličky v talíři předmětného stroje ovlivňován stláčením vyfukovací hadice a docházelo ke zpomalení otáček kola rotoru s tím důsledkem, že kulička dopadla na určitou výseč kola. Kombinací těchto okolností došlo k ovlivnění hry na ruletě a ke zmanipulování stavů počítadel rulety (IN a OUT).
Odvolací soud dále pominul výpovědi svědků P. M. a P. N., které korespondují s uvedeným vyjádřením společnosti EVONA electronic, s. r. o. Z těchto výpovědí vyplývá, že není běžné, aby provoz hracích přístrojů tohoto druhu skončil v rozmezí jednoho měsíce v minusu o více než 50 000 Kč, a také že do hracího přístroje lze zasahovat, aniž by tento zásah byl vidět.
Přestože odvolací soud zopakoval důkaz předmětnou smlouvou účastníků o spolupráci při provozování VHP, pominul rozhodné skutečnosti, které z této smlouvy vyplývaly. Nezabýval se např. článkem 3 písm. f), v němž se žalobkyně zavázala vést písemnou evidenci peněžní hotovosti z průběhu kreditovaných a vyplacených sázek, a nepřihlédl ani k článku 3 písm. g) této smlouvy, v němž se žalobkyni ukládala povinnost bezodkladně oznámit peněžní a jiné nesrovnalosti provozovateli, tj. žalované. Odvolací soud se nezabýval zjištěním, zda žalobkyně tyto své smluvní povinnosti plnila, ani nezohlednil při přijímání skutkových závěrů jiná ustanovení smlouvy, která by mohla souviset s tvrzením žalobkyně, že vyplatila výhry odpovídající žalované částce, např. ujednáním stran v článku VIII. 3 smlouvy, v němž se strany dohodly, že požadovaný měsíční výnos VHP činí 50 000 Kč.
Za situace, kdy byla prokázána manipulace s předmětným hracím přístrojem, a bylo také prokázáno, že výhry nad 50 000 Kč měsíčně nebyly běžné a kdy se odvolací soud nezabýval tím, zda dovolatelka vůbec vedla nějakou evidenci o stavu a pohybu svého majetku, je zřejmé, že pro přijetí závěru o tom, že žalobkyně vyplatila hráčům na VHP během dvou měsíců jeho provozu výhry ve výši 512 085 Kč z vlastních prostředků, není rozhodující jen zjištěný stav počitadel VHP. Odvolací soud měl přihlížet i k dalším rozhodným skutečnostem, které vyšly za řízení najevo a s těmito skutečnostmi se vypořádat. Rozhodnutí odvolacího soudu tak vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. je tudíž naplněn a dovolání je opodstatněné.
Nejvyššímu soudu proto podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek
V Brně 28. února 2011
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu