ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.581.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 581/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph. D. ve věci žalobkyně ČAS Znojmo s. r. o., se sídlem ve Znojmě, Dobšická č.p. 2295, č. orientační 2, IČO 41609891, zastoupené Mgr. Jarmilou Janků, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 25, proti žalovaným 1. Ing. Z. Ch., , 2. L. V. , zastoupenému JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, o zaplacení částky 1 804 431 Kč s příslušenstvím, o obnovu řízení ve věci vedené Okresním soudem ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 502/94, ve věci vedené Okresním soudem ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 707/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 1998, č. j. 27 Co 261/2008-291, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 460 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. května 2003, č. j. 28 Co 328/2000, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. února 2000, č. j. 7 C 502/94-301, kterým byla oběma žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 1 290 077 Kč s úroky z prodlení ve výši 18 % od 31. listopadu 1993 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Oba soudy dospěly k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, která před dokončením díla zanikla. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni plnění, o které při vypořádání práv a povinností ze zaniklé smlouvy obdrželi žalovaní více, než jim náleželo.
Oba žalovaní se svými návrhy (první žalovaný ze dne 2. června 2005, druhý žalovaný ze dne 18. května 2005) domáhali obnovy předmětného řízení. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 25. září 2006, č. j. 7 C 707/2005-82, návrhy obou žalovaných na obnovu řízení zamítl. K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 10. srpna 2007, č. j. 27 Co 884/2006-143 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud ve Znojmě poté usnesením ze dne 28. dubna 2008, č. j. 7 C 707/2005-254, návrhy žalovaných na obnovu řízení opět zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně, usnesením v záhlaví označeným, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věcném výroku (výrok I) a změnil usnesení v části, v níž soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalovaných nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Současně odvolací soud připustil podání dovolání k posouzení otázky, zda formální důvody zamítnutí návrhu na obnovu řízení mohou převážit nad principem materiální spravedlnosti (výrok IV).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právním závěry soudu prvního stupně, který návrhy žalovaných na obnovu řízení jako nedůvodné zamítl. Žalovanými v řízení o obnově uplatněné skutečnosti a důkazy jsou skutečnostmi a důkazy, které žalovaní mohli uplatnit již v předcházejícím řízení. Uvedené platí jak pro tvrzení o vrácené dani z přidané hodnoty žalobkyni, tak pro označené důkazy fakturami č. 276/93, č. 3493 a č. 3793. Odvolací soud neshledal proto důvody pro povolení obnovy §228 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění do 31. prosince 2000.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání.
Oba žalovaní shodně co přípustnosti dovolání poukazují na výrok odvolacího soudu, který připustil dovolání k posouzení otázky, zda formální důvody zamítnutí návrhu na obnovu řízení mohou převážit nad principem materiální spravedlnosti. Žalovaní jsou toho názoru, že jsou zde důkazy, jejichž provedení při nečinnosti žalobkyně žalovaní opakovaně navrhovali v průběhu předchozích řízení (faktury č. 3493 a č. 3793) a nově předložené důkazy, o jejichž existenci žalovaní v průběhu předchozích řízení nevěděli (faktura č. 276/93). Splněním uložené povinnosti žalovanými plnit žalobkyni by žalobkyně obdržela bezdůvodné obohacení ve výši 407 032,- Kč, s příslušenstvím.
Žalobkyně se k dovolání žalovaných vyjádřila tak, že je jako nedůvodné navrhuje zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) se při svém rozhodování nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení Části dvanácté, Hlavy I bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb. návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Žalovaní napadli návrhy na obnovu řízení rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. února 2000, č. j. 7 C 502/94-301, který byl vydán přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (přede dnem 1. 1. 2001), a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2003, č. j. 28 Co 328/2000, který byl sice vydán po nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., ale (srov. Část dvanáctou, Hlavu I bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.) po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Návrhy žalovaných na obnovu řízení proto byly projednány a rozhodnuty - jak také vyplývá z odůvodnění usnesení odvolacího soudu - podle dosavadních předpisů a podle těchto předpisů (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000) musí být ve smyslu ustanovení Části dvanácté, Hlavy I bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. též projednáno a rozhodnuto dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst.1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není (§237 odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §238a odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 písm.a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.). Podle §239 odst. 3 o. s. ř. dovolání není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
V posuzovaném případě žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající jejich návrh na obnovu řízení.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o. s. ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 odst. 1 či odst. 2 o. s. ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu tím, že jde o usnesení ve věci samé, není dovolání v dané věci z hledisek uvedeného zákonného ustanovení přípustné, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V tzv. řízením sporném, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (§79 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je „věcí samou“ nárok na zaplacení částky 1 290 077 Kč s příslušenstvím, o kterém bylo rozhodnuto Krajským soudem v Brně rozsudkem ze dne 29. května 2003, č. j. 28 Co 328/2000, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. února 2000, č. j. 7 C 502/94-301. Rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení je naproti tomu rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože neřeší věc samu, ale pouze jedinou - a to procesní - otázku, zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu. Dovoláním napadané usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh na obnovu řízení, proto není usnesením ve věci samé, jak to požaduje ustanovení §239 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Na tomto závěru nic nemůže změnit ani skutečnost, že odvolací soud v usnesení (výrok IV) nesprávně uvedl, že dovolání se připouští k posouzení otázky, zda formální důvody zamítnutí návrhu na obnovu řízení mohou převážit nad principem materiální spravedlnosti.
Vzhledem k tomu, že dovolatelé netvrdí (a nevyplývá to ani z obsahu spisu), že by řízení před soudy o návrhu na obnovu řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1 750 Kč (srov. §10 odst.1 a 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.), v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení ve výši 410 Kč, celkem ve výši 2 460 Kč; Protože dovolání žalovaných byla odmítnuta, dovolací soud jim podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni náklady v celkové výši 2 460 Kč nahradili. Žalovaní jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2011
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu