ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.784.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 784/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně PRESBETON Nova, s. r. o. , se sídlem U Panelárny 594, 772 00 Olomouc – Chválkovice, IČ 47152532, zastoupené JUDr. Martinem Slavíčkem, advokátem se sídlem Koněvova 2596/211, 130 00 Praha 3, proti žalované BAUHAUS, k. s. , se sídlem Strážní 7, 639 00 Brno, zastoupené JUDr. Ivanou Dreslerovou, advokátkou se sídlem Lidická 57, 602 00 Brno, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 84/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2009 č. j. 4 Cmo 267/2009-225 takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala ochrany proti jednání v nekalé soutěži žalobou, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost
- zdržet se při označování betonového zboží jiného výrobce, než žalobkyně PRESBETON Nova, s. r. o., v listinách nabízených nebo předávaných v souvislosti s reklamou, propagací či prodejem, označení FACEBLOK nebo označení shodného či zaměnitelného se slovním základem FACE BLOCK a nebo prodeje takového zboží pod těmito označeními,
- uveřejnit v oddíle „home“ v internetových stránkách na adrese www.bauhaus.cz a na straně 7 katalogu s nabídkou sortimentu s měsíční platností uveřejnění sdělení v rámečku o velikosti 9,3 x 8 cm ve specifikovaném znění, a to po dobu jednoho měsíce na svých internetových stránkách, a rovněž zpřístupnění ve svých provozovnách,
- zaplatit žalobkyni částku 2.000.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 20. 4. 2007 do zaplacení (tato částka dle žaloby v sobě zahrnuje nejen požadavek na náhradu škody, ale i vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění),
a dále, aby soud založil žalobkyni právo uveřejnit vyhlášený rozsudek na náklady žalované, a to v rozsahu záhlaví, výroku rozsudku a podstatných částí jeho odůvodnění v inzertních částech deníku Dnes a Právo v rozsahu jedné strany novinového formátu.
Podle žalobního tvrzení žalovaná tím, že koncem března 2003 ve svém jarním katalogu nabízela pohledově i rozměry zaměnitelnou betonovou tvárnici, kterou označovala názvem „FACEBLOK“, přičemž na str. 7 uvedeného katalogu byla uvedena fotografie s vyobrazením plotové zdi z betonových tvárnic, které nepocházely z produkce žalobkyně, navíc žalovaná stanovila nebývale podbízivou cenu této betonové tvárnice, dopustila se vůči žalobkyni porušení známkoprávní ochrany její zapsané slovní ochranné známky FACE BLOCK pod č. zápisu 197930 a rovněž se dopustila jednání nekalé soutěže. Podle žalobkyně tato inzerce a zobrazení betonové tvárnice navozují mylný dojem, že jde o zboží FACE BLOCK, které po dlouhou dobu vyráběl a vyrábí žalobkyně. Závažnost jednání žalované podle názoru žalobkyně podtrhuje ta skutečnost, že žalovaná provozuje síť čtyř hypermarketů a jarní katalog nabídky žalované byl distribuován po celém území republiky smluvně zajištěnými doručovateli a byl doručován prakticky do každé domácnosti, také na internetových stránkách žalované www.bauhaus.cz byl výše uvedený jarní katalog s nabídkou tvarovky „FACEBLOK“ přístupný široké veřejnosti.
Podle žalobního tvrzení žalovaná propagací a prezentací takto označeného zboží, pod zaměnitelným označením, porušila zásady poctivého obchodního styku, naplnila nejen generální klauzuli nekalé soutěže, ale i speciální skutkové podstaty nekalé soutěže (§45, §46, §47 a §48 obchodního zákoníku – dále jen obch. zák.), a dále porušila známkoprávní ochranu žalobkyně a zejména její práva vyplývající z §13 a 14 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. listopadu 2008 č. j. 41 Cm 84/2003-175 rozhodl tak, že
- žalobu na zaplacení částky 2.000.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení požadovaným ode dne 20. 4. 2007 do zaplacení z a m í t l (výrok I.),
- žalobu na založení práva žalobkyni uveřejnit v období do tří měsíců od právní moci rozsudek na náklady žalované, v rozsahu záhlaví, výroků rozsudku a podstatných částí jeho odůvodnění v inzertní části deníku Dnes a Právo v rozsahu nejvýše jedné strany novinového formátu z a m í t l (výrok II.),
- žalované uložil povinnost při označování betonového zboží jiného výrobce, než žalobkyně PRESBETON Nova, s. r. o., v listinách nabízených nebo předávaných v souvislosti s reklamou, propagací či prodejem, zdržet se označení FACEBLOK nebo označení shodného či zaměnitelného se slovním základem FACE BLOCK a nebo prodeje takového zboží pod těmito označeními, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.),
- žalované uložil povinnost po dobu jednoho měsíce uveřejnit v levé horní části domovské stránky svých internetových stránek na elektronické adrese www.bauhaus.cz a na straně 7 katalogu s nabídkou sortimentu s měsíční platností v rámečku o velikosti 9,3 x 8 cm text znění: „UPOZORNĚNÍ: V jarním katalogu 2003, platném od 20. 4. 2003 s nabídkou desetiletí prezentoval BAUHAUS betonové zboží pod označením FACEBLOK. Tím došlo ke klamání spotřebitele a k záměně nepůvodního betonového zboží za originální výrobky FACE BLOCK výrobce PRESBETON Nova, s. r. o. BAUHAUS upozorňuje, že toto nepůvodní betonové zboží není s originálním výrobkem FACE BLOCK výrobce PRESBETON Nova, s. r. o. shodné.“, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.),
- rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
K odvolání žalované i žalobkyně Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. září 2009 č. j. 4 Cmo 267/2009-225 rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích výroku III. a IV. potvrdil(I. výrok), ve zbylé napadené části, tj. v odstavcích výroku I., II. a V. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (II. výrok).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že předmětem odvolacího řízení je zamítavé rozhodnutí soudu o žalobkyní uplatněném nároku na zaplacení částky 2.000.000,- Kč s úrokem a o založení jejího práva na uveřejnění rozsudku na náklady žalované v žalobě uvedených denících (k odvolání žalobkyně proti výrokům I. a II.), dále rozhodnutí soudu o zdržení se závadného jednání žalované, o povinnosti žalované uveřejnit vysvětlující upozornění ve znění podle žaloby na internetové adrese žalované a v jejím nabídkovém katalogu a rozhodnutí soudu o nákladech řízení (k odvolání žalované proti výrokům III., IV. a V.).
Odvolací soud na základě správně zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně se ztotožnil i s jeho právním závěrem, že žalovaná se označováním betonového zboží nepocházejícího z produkce žalobkyně v souvislosti s reklamou, propagací a prodejem označením FACEBLOK a prodejem tohoto zboží pod tímto označením dopustila jednání nekalé soutěže ve smyslu §44 a násl. obch. zák. a dále zasáhla do práv žalobkyně coby majitele ochranné známky, pokud užívala označení FACEBLOK, jež je jednoznačně zaměnitelné se slovní ochrannou známkou žalobkyně FACE BLOCK, a to foneticky i vizuálně.
Pokud jde o jednotlivé žalobkyní uplatněné nároky, tak soud prvního stupně rovněž nepochybil, vyhověl-li žalobkyni v jejím požadavku, aby se žalovaná protiprávního jednání zdržela (argumentaci žalované, že se od poloviny dubna 2003 vytýkaného jednání již nedopouští a že není namístě jí takového jednání zakazovat, odmítl s ohledem na trvající předběžné opatření, které podle §77 odst. 1 písm. c) a d) o. s. ř. zaniká po právní moci tohoto rozsudku a které tak vlastně po celou dobu trvání spolu žalované v tomto jednání brání). Odvolací soud považuje za důvodný také požadavek žalobkyně na uveřejnění vysvětlujícího upozornění na internetových stránkách žalované, neboť se jedná o částečnou satisfakci a očištění pověsti žalobkyně a jejích výrobků. Odvolací soud proto v rozsahu odstavců III. a IV. výroku napadený rozsudek podle §219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
Odvolací soud však nesdílí závěry soudu prvního stupně, k nimž dospěl při posouzení žalovanou uplatněné námitky promlčení peněžitých nároků žalobkyně. Nekalosoutěžní jednání žalované spadá podle žalobních tvrzení do období březen až duben 2003 (do doby platnosti jarního katalogu žalované). Odvolací soud dovodil, že nekalosoutěžní zásah trval zhruba po dobu jednoho měsíce a škoda či újma vznikla teprve v důsledku tohoto zásahu (pokles tržeb, příp. nesplněné očekávání nárůstu tržeb mohla žalobkyně zjistit bezprostředně po skončení zásahu, tj. po skončení jarní prodejní akce žalované, ne však dříve než 21. 4. 2003, další škody či újmy jako je tvrzené narušení obchodních vztahů, poškození dobré pověsti výrobku, mající původ v prokázaném nekalosoutěžní jednání žalované se projevily až následně, kdy spotřebitelé a odběratelé, kteří zakoupili zboží žalované v domnění, že kupují originální výrobky žalobkyně, u ní toto zboží reklamovali). Konkrétní prodejní akce žalované skončila až 20. 4. 2003, proto se žalobkyně dříve nemohla dozvědět, že jí vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou by mohla objektivně vyčíslit a uplatnit u soudu, takže podle názoru odvolacího soudu žalobkyně uplatnila 20. 4. 2007 peněžité nároky v rámci čtyřleté promlčecí doby podle §398 obch. zák. včas. Odvolací soud tedy, na rozdíl od soudu prvního stupně, uzavřel, že nároky žalobkyně na náhradu škody a na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích nejsou promlčeny. Protože soud prvního stupně se pro odlišný právní názor těmito uplatněnými nároky nezabýval, odvolací soud napadený rozsudek podle §219a odst. 2 o. s. ř. v tomto rozsahu (v odstavcích I., II. a V. výroku) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I. napadla žalovaná v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, protože řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka se domnívá, že potvrzením výroků III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím došlo ze strany odvolacího soudu k nesprávnému právnímu posouzení věci. Dovolatelka především namítá, že jejím jednáním nedošlo k zásahu do práv žalobkyně a má za to, že se nedopustila nekalosoutěžního jednání.
Ve vztahu k výroku III. rozsudku soudu prvního stupně dovolatelka poznamenává, že označení FACEBLOK či označení shodného či zaměnitelného se slovním základem FACE BLOCK prokazatelně neužívá již od dubna 2003, proto se domnívá, mimo jiné ve vztahu k preventivní funkci žaloby na zdržení, že nebylo nutné popsaný dlouhodobě nezávadný skutkový stav upravovat rozhodnutím soudu.
Dovolatelka nesouhlasí také se závěry odvolacího soudu, pokud jde o rozsah známkoprávní ochrany výrobků žalobkyně, neboť se domnívá, že také v této problematice došlo ze strany odvolacího soudu k nesprávnému právnímu hodnocení věci. Podle dovolatelky je evidentní, že v době údajného nekalosoutěžního jednání žalované na jaře 2003 měla žalobkyně sice slovní ochrannou známku FACE BLOCK zapsanou pod č. 197930 (od 26. 2. 1997), a to pro třídu výrobků a služeb 19, avšak nikoliv pro dlažební prvky včetně tvarovaných dlaždic, dlažební kameny, dlažební panely a především tvarovky, jejichž ochranu do seznamu výrobků a služeb zahrnula žalobkyně až kombinovanou ochrannou známkou FACE BLOCK zapsanou pod č. 261532 (od 24. 2. 2004), která však byla podána až několik měsíců poté, kdy proběhlo sporné jednání s žalovanou. Dovolatelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že již první zápis ochranné známky FACE BLOCK v sobě zahrnoval mj. ochranu tvarovek FACE BLOCK, a domnívá se, že naopak žalobkyni v inkriminované době (jaro 2003) nemohla svědčit ochrana práva k této ochranné známce, neboť žalobkyně doplnila seznam výrobků a služeb v rámci třídy 19 až později. Dovolatelka k tomu odkazuje na rozsudek Nevyššího správního soudu sp. zn. 7 As 42/2007 z 6. 12. 2007 a na rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-155634-00 z 30. 7. 2001.
Ve vztahu k výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil. Dovolatelka rozporuje intenzitu údajného zásahu do práv žalobkyně ze strany žalované, neboť sporné označení FACEBLOK je pouze minimální částí celého letáku (zabírá plochu jen 0,002 % z celé plochy letáku). Dovolatelka je přesvědčena, že její jednání nebylo v rozporu s dobrými mravy soutěže a chybí mu také způsobilost přivodit újmu jinému soutěžiteli (zde žalobkyni), takže pro absenci dvou základních podmínek generální klauzule nelze jednání žalované shledat nekalosoutěžním.
Dovolatelka navíc poukazuje na to, že napadené rozhodnutí se v odůvodnění, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, ve vztahu k výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně omezuje na velmi stručné konstatování a odkaz na část rozsudku věnující se zdržovacímu nároku. Podle dovolatelky tato skutečnost zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť jeho odůvodnění v dané části nesplňuje požadavky §157 odst. 2 o. s. ř.
Dovolatelka na základě výše uvedeného navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu (ve výroku I.) zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že jednání žalované lze považovat za porušení práv z ochranných známek žalobkyně i za nekalosoutěžní (podle generální klauzule i podle zvláštních skutkových podstat), a proto lze přiznat žalobkyni nárok zdržovací a nárok na uveřejnění vysvětlujícího upozornění na internetových stránkách žalované.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dospěl k závěru, že odvolací soud ani soud prvního stupně nepochybily (pokud jde o dovoláním napadený I. výrok rozsudku odvolacího soudu a tedy výrok III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně), pokud posoudily žalobkyní uplatněný nárok zdržovací a nárok na uveřejnění vysvětlujícího upozornění (specifikovaného v žalobě) na internetových stránkách žalované, jako oprávněný. Dovolací soud dovodil, že jsou v daném případě dány důvody k poskytnutí ochrany práv žalobkyně k ochranné známce a proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované.
Dovolací soud, stejně jako soud odvolací i soud prvního stupně, dospěl k závěru, že v předmětné záležitosti se jedná o nekalé soutěžní jednání žalované (podle §44 a násl. obch. zák.) spočívající v označování betonového zboží nepocházejícího z produkce žalobkyně v souvislosti s reklamou, propagací a prodejem označením FACEBLOK a prodejem tohoto zboží pod tímto označením, jakož i porušení práv k ochranné známce žalobkyně FACE BLOCK, zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod č. 197930 pro třídu výrobků č. 19. Jednání žalované lze kvalifikovat podle generální klauzule nekalé soutěže (§44 odst. 1 obch. zák.) jako nekalosoutěžní, neboť jde o jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a které je způsobilé přivodit jinému soutěžiteli (zde žalobkyni) nebo spotřebitelům újmu. Při posuzování, zda jednání žalované (spočívající v označování betonového zboží nepocházejícího z produkce žalobkyně v souvislosti s reklamou, propagací a prodejem označením FACEBLOK a prodejem tohoto zboží pod tímto označením) mohlo přivodit újmu jinému soutěžiteli - zde žalobkyni - či spotřebitelům, je třeba vycházet z hlediska průměrného spotřebitele (spotřebitele nakupujícího betonové výrobky, resp. betonové tvarovky, a orientujícího se zejména podle kvality, ale i dalších vlastností zboží, jako např. cena). Hledisko průměrného spotřebitele bere v úvahu spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno Evropským soudním dvorem). Pokud žalovaná označovala betonové výrobky nepocházející z produkce žalobkyně v souvislosti s reklamou, propagací a prodejem označením FACEBLOK (což bylo v řízení prokázáno a není o tom sporu), pak průměrný spotřebitel ani při rozumné míře pozornosti a opatrnosti nemohl odlišit betonové tvárnice nabízené žalovanou a pocházející z produkce L. B. od originálních certifikovaných výrobků žalobkyně s označením FACE BLOCK.
K argumentaci dovolatelky, že označení FACEBLOK či označení shodného či zaměnitelného se slovním základem FACE BLOCK žalovaná prokazatelně neužívá již od dubna 2003, proto se dovolatelka domnívá, mimo jiné ve vztahu k preventivní funkci žaloby na zdržení, že nebylo nutné popsaný dlouhodobě nezávadný skutkový stav upravovat rozhodnutím soudu, dovolací soud uvádí, že se jedná o opakující se argumentaci, kterou uvedla žalovaná – odvolatelka a kterou správně vyřešil již odvolací soud (viz str. 7 rozsudku odvolacího soudu). Dovolací soud zcela souhlasí s názorem odvolacího soudu, uvedeným v jeho rozhodnutí, že s ohledem na trvající předběžné opatření, jímž byla žalované uložena povinnost zdržet se závadného jednání, které zanikne po právní moci tohoto rozsudku (§77 odst. 1 písm. c/ a d/ o. s. ř. ) a které tak vlastně po celou dobu trvání sporu žalované v tomto jednání brání, je třeba odmítnout odvolací argumentaci žalované, a proto uvedenou argumentaci dovolatelky jednoznačně odmítá.
Dovolací soud dospěl k závěru, že označení FACEBLOK, užité žalovanou pro betonové výrobky nepocházející z produkce žalobkyně v souvislosti s reklamou, propagací a prodejem a prodávané žalovanou pod tímto označením, je zcela jednoznačně označením zaměnitelným se slovní ochrannou známkou žalobkyně FACE BLOCK, zapsanou pod č. 197930 pro třídu výrobků č. 19, a to foneticky i vizuálně, jak správně posoudil ve svém rozhodnutí odvolací soud. Dovolací soud má za to, že známkoprávní ochrana slovní ochranné známky č. 197930 zapsané pro třídu 19 se již v roce 2003 týkala betonových tvarovek s označením FACE BLOCK, které jsou předmětem daného sporu, tudíž neobstojí argumentace dovolatelky, že žalobkyni nemohla svědčit ochrana práva k této ochranné známce, když žalobkyně doplnila seznam výrobků a služeb v rámci třídy 19 o betonové tvarovky až později. Dovolací soud k tomu dále uvádí, že ani rozsudek Nevyššího správního soudu sp. zn. 7 As 42/2007 z 6. 12. 2007 (řešící známkoprávní ochranu v rámci jedné třídy mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro niž má vlastník ochrannou známku zaregistrovanou), ani rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. O-155634-00 z 30. 7. 2001 (o nezaměnitelnosti označení „BENTONIT“ s ochrannou známkou „BETON“ z hlediska fonetického, vizuálního a významového), o které se dovolatelka opírá, nejsou v daném případě směrodatné. Dovolací soud, na rozdíl od dovolatelky, dovodil, že to bylo právě nekalosoutěžní jednání žalované v období jaro 2003 (březen až duben), které přimělo žalobkyni, ve snaze předejít dalším zásahům do svých práv vlastníka ochranné známky FACE BLOCK, k podání přihlášky (30. 6. 2003) ještě i kombinované ochranné známky FACE BLOCK, která byla zapsána v únoru 2004 pod č. 261532.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dospěl k závěru, že odvolací soud ani soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu posoudily oba žalobkyni uplatněné nároky z titulu nekalé soutěže, tj. konkrétně že lze žalované uložit, aby se tvrzeného závadného jednání (užívání označení FACEBLOK nebo označení shodného či zaměnitelného se slovním základem FACE BLOCK při označování betonového zboží jiného výrobce než žalobkyně v listinách nabízených nebo předávaných v souvislosti s reklamou, propagací či prodejem, a nebo prodej takového zboží pod těmito označeními) zdržela a dále aby uveřejnila vysvětlující upozornění ve znění podle žaloby na své internetové adrese www.bauhaus.cz a ve svém nabídkovém katalogu, v souladu s hmotným i procesním právem. Dovolací soud se rovněž ztotožňuje s právním závěrem, že jsou v daném případě dány důvody k poskytnutí ochrany práv žalobkyně k ochranné známce a proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované.
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud České republiky u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovolání namítány a ze spisu se nepodávají.
Na tomto základě lze uzavřít, že dovolatelce se uplatněným dovolacím důvodem správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo. Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením odmítl (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. ledna 2011
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu