ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.862.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 862/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně M. B. , zastoupené JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Jánská 864/4, proti žalované České pojišťovně a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo 452 72 956, o zaplacení 157 891 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 166/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2009, č. j. 11 Co 32/2009-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2009, č. j. 11 Co 32/2009-41, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. září 2008, č.j. 30 C 166/2007-28, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 157 891 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 1.4.2004 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo zákonné pojištění odpovědnosti provozovatele za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a havarijního pojištění vozidla značky Škoda Octavia 1,9 Elegance TDi, r. v. 2002, r.z. 2S1 01-39, jehož obsah se řídil Všeobecnými podmínkami pro pojištění vozidel a dopravovaných věcí VPP 2000 (dále jen „VPP“). Žalobkyně smlouvu uzavřela jako pojistník, přičemž vlastník vozidla byl uveden ŠKOFIN, s.r.o., a jako držitel J.S.. Ve smlouvě byla sjednána vinkulace pojistného plnění pro ŠKOFIN, s.r.o. Podle čl. 4 VPP je pojištěným osoba, která je vlastníkem pojištěné věci. Na základě čl. 5 VPP je oprávněnou osobou osoba, které vzniklo právo na plnění a podle čl. 11 odst. 1 VPP právo na plnění vzniká oprávněné osobě.
Po právní stránce oba soudy posoudily věc s ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy podle ustanovení občanského zákoníku účinného do 31.12.2004 (dále jen „obč. zák.“), neboť podle §72 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, se právní vztahy vzniklé z pojistných smluv uzavřených před datem účinnosti tohoto zákona (1.1.2005) řídí dosavadními právními předpisy.
Podle §797 odst. 1 obč. zák. v uvedeném znění, má právo na plnění, pokud není v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak, ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje (pojištěný).
Oba soudy ze skutkových zjištění, zejména z čl. 4 VPP, a podle uvedeného ustanovení §797 obč. zák. dospěly k závěru, že pojištěným je v dané věci vlastník pojištěné věci, tj. společnost ŠKOFIN, s.r.o., které jako oprávněné osobě vzniklo podle VPP (čl. 4, 5 a 11) právo na plnění. S ohledem na uvedený závěr odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně.
Pokud žalobkyně namítala, že ve prospěch společnosti ŠKOFIN, s.r.o. byla provedena pouze vinkulace platby a že jí již žalovaná částečně plnila jako pojistníkovi, což je možno považovat za uznání závazku, odvolací soud její námitky vyvrátil skutkovými zjištěními, podle nichž společnost ŠKOFIN, s.r.o. souhlasila s uvolněním pojistného plnění pro J. S. a pojistné plnění bylo uhrazeno na účet, který J. S. na základě výzvy pojišťovny sdělil pojišťovně, aniž měla pojišťovna v úmyslu plnit na účet žalobkyně. Odvolací soud vyvrátil i námitku žalobkyně, že částečné plnění mělo z následek uznání závazku žalovanou, když v dané věci se nejedná o obchodní závazkový vztah, ale jedná se o občanskoprávní vztah, kde žalobkyní uvedená fikce uznání závazku nemá oporu v občanském zákoníku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a písm. 2 odst. b) o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem, že není ve sporu aktivně legitimována. Je přesvědčena, že jako pojistník je podle uzavřené pojistné smlouvy oprávněnou osobou, která má právo na pojistné plnění. Připomíná, že ve smlouvě byla ve prospěch společnosti ŠKOFIN, s.r.o. sjednána pouze vinkulace pojistného plnění. Nesouhlasí ani se závěrem, že žalovaná neměla v úmyslu poskytnout pojistné plnění žalobkyni.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (6.5.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., jestliže odvolací soud s ohledem na skutková zjištění rozhodl v souladu s hmotným právem (§797 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2004).
Podle §797 odst. 1 obč. zák. v uvedeném znění, má právo na plnění, pokud není v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak, ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje (pojištěný).
V daném případě bylo Všeobecnými podmínkami pro pojištění vozidel a dopravovaných věcí VPP 2000, které byly součástí pojistné smlouvy uzavřené mezi účastnicemi, stanoveno, že pojištěným je osoba, která je vlastníkem pojištěné věci (čl. 4 VPP). Žalobkyně sice smlouvu uzavřela jako pojistník, ale jako vlastník vozidla byla uvedena v pojistné smlouvě společnost ŠKOFIN, s.r.o. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, tedy rozhodl o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně správně, když ve smyslu §797 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 ve spojení s pojistnými podmínkami má právo na plnění z pojistné smlouvy jen společnost ŠKOFIN, s.r.o., jako vlastník vozidla.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu