ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.87.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 87/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně L. G. , zast. Mgr. Alešem Dufkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Bartošova 4341, proti žalované FINPOMOC.CZ, s. r. o. , se sídlem v Praze, Opletalova 1417/25, IČ: 273 75 055, zast. Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 247/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2010, č. j. 15 Co 197/2009-64, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2010, č. j. 15 Co 197/2009-64, v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2009, č. j. 20 C 247/2008-21, o zastavení řízení, se zamítá .
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2010, č. j. 15 Co 197/2009-64, v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 23. září 2010, č. j. 15 Co 197/2009-64, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně (dále též jen „ soud prvního stupně “) ze dne 20. dubna 2009, č. j. 20 C 247/2008-21, jímž tento soud zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu částku 11.424,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že projednání věci samé brání existence překážky litispendence, neboť tomuto řízení ve věci týkající se zrušení rozhodčího nálezu předcházelo na základě podání žalobkyně zahájení řízení v téže věci u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 299/2007 dne 8. 10. 2007.
Z výše uvedeného důvodu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o zastavení řízení dle §104 odst. 1 o. s. ř. a jeho usnesení jako věcně správné potvrdil.
Dovoláním ze dne 18. 11. 2010, napadla žalobkyně (zastoupena advokátem) usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. též důvodné.
V odůvodnění dovolání žalobkyně dovolacímu soudu zejména vytkla, že řízení v této věci bylo zahájeno počátkem září 2007, a to podáním ze dne 31. 8. 2007 s tím, že následně došlo k doplnění tohoto návrhu a úpravě žalobního návrhu. Nesouhlasí proto se závěrem, že k zahájení řízení došlo až dne 13. 5. 2008, kdy došlo k upřesnění žalobního návrhu.
Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně závěrem požádala, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy obsahu spisu, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (účastníkem řízení - žalobkyní), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu sust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V souzené věci je dovolání dle ust. §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, poněvadž jím bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Podle §83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně přípisem ze dne 31. 8. 2007, daným k poštovní přepravě dne 3. 9. 2007, u Okresního soudu ve Zlíně podala „ stížnost na postup rozhodce Ing. P. H. na jím vyhotovený rozhodčí nález “ a požádala „ soud o ustanovení advokáta z důvodu podání žaloby “.
Okresní soud ve Zlíně následně v usnesení ze dne 29. 10. 2007, č. j. 28 Nc 701/2007-6, uvedl, že shora uvedené podání hodnotil podle svého obsahu jako návrh na ustanovení zástupce pro podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu a žalovanou vyzval, aby uvedla a doložila nutné skutečnosti pro ustanovení právního zástupce.
Podáním nazvaným „ žaloba o zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Ing. P. H., sp. zn. 1 R 1363/2006 “ ze dne 15. 5. 2008 se žalobkyně domáhala u téhož soudu zrušení rozhodčího nálezu vydaného Ing. P. H. pod sp. zn. 1 R 1363/2006 a závěrem navrhla, aby byl tento rozhodčí nález zrušen a žalovaná jí uhradila náklady řízení.
Po zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, č. j. 23 Cdo 5214/2009-58, se soudy obou stupňů v dalším řízení zabývali hodnocením podání ze dne 31. 8. 2007 a ztotožnily se se závěrem Okresního soudu ve Zlíně uvedeným v usnesení ze dne 29. 10. 2007, č. j. 28 Nc 701/2007-6,tj. že uvedené podání je podle svého obsahu návrhem na ustanovení zástupce pro podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu, a proto žalobou na zrušení rozhodčího nálezu bylo až podání ze dne 13. 5. 2008.
Podle §41 odst. 2 o. s. ř. platí, že každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
Pro posouzení procesních úkonů není významné, jak je účastník označil nebo že nebyly vůbec označeny či to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Uvedené ustanovení soudu neumožňuje, aby dovozoval obsah úkonu nebo z něj činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.
Dovodil-li odvolací soud, že uvedené podání je žádostí o ustanovení právního zástupce pro budoucí podání žaloby o zrušení rozhodčího nálezu, nelze tomuto závěru vytknout ničeho, neboť v podání ze dne 31. 8. 2007 žalobkyně (dovolatelka) výslovně formulovala žádost „ o ustanovení advokáta z důvodu podání žaloby “.
Tento úkon byl dostatečně určitý a srozumitelný a soud nemůže takovému úkonu přikládat jiný než účastníkem sledovaný smysl. Na tomto závěru nemůže změnit ničeho skutečnost, že – jak ostatně v dovolání uvádí sama žalobkyně – dříve podaná (identická) žaloba v řízení mezi stejnými účastníky vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 299/2007, což představuje pro tuto souzenou věc překážku litispendence, byla podána pozdě.
Z uvedeného je zřejmé, že žaloba ze dne 15. 5. 2008 byla podána (a tedy řízení zahájeno) později než žaloba mezi stejnými účastníky a v téže věci vedené pod sp. zn. 53 C 299/2007, a proto je závěr soudů o existenci překážky litispendence v tomto řízení správný.
Ze shora uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že podmínky pro zastavení řízení byly splněny, a proto dovolání proti napadenému usnesení v rozsahu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrzeno, podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Dovolatelka dále výslovně v dovolání napadla usnesení odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Dovolatelka však přehlíží, že přípustnost dovolání proti usnesení o náhradě nákladů řízení nezakládá žádné ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto není přípustné a dovolací soud dovolání v tomto rozsahu (směřující do nákladového výroku) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů dovolacího řízení nepřísluší a žalované v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu