ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.102.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 102/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. J. , zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická 14/16, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic, a.s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 858/20, IČO 64948242, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 323/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2010, č. j. 20 Co 232/2010-33, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2010, č. j. 20 Co 232/2010-33, potvrdil usnesení ze dne 10. 3. 2010, č. j. 39 C 323/2009-12, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 odmítl žalobu ze dne 26. 11. 2009 ve spojení s podáním ze dne 5. 1. 2010 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba, doplněná k výzvě soudu ze dne 2. 12. 2009 podáním ze dne 5. 1. 2010, je neprojednatelná, neboť žalobce neuvedl, čeho se domáhá, tj. jakou finanční částku požaduje. Přestože byl soudem prvního stupně podle §43 odst. 1 o.s.ř. vyzván k upřesnění neurčitého žalobního návrhu na ochranu osobních údajů, poškození jména a náhradu škody, a poučen o procesních důsledcích nesplnění výzvy, žalobce nespecifikoval řádně žalobní petit na peněžité plnění (ačkoli dostatečně vylíčil skutkové okolnosti případu). Podání žaloby bez dostatečně formulovaného žalobního nároku přitom nezabrání případnému promlčení nároku, proto nebylo důvodu přerušovat řízení nebo vydávat mezitímní rozsudek, jak požadoval žalobce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že bylo nepřípustně zasaženo do běhu promlčecích lhůt, pokud soudy odmítly žalobu a nezabývaly se jeho návrhy na přerušení řízení, popřípadě vydání mezitímního rozsudku. Soudu bylo opakovaně avizováno, že žaloba byla podána pouze z procesní opatrnosti pro stavení běhu promlčecí lhůty. Žalobce nejenže v průběhu odvolacího řízení vylíčil skutkový stav, ale specifikoval i předpoklady odpovědnosti za škodu, pro odůvodnění požadované výše ušlého zisku předložil v průběhu odvolacího řízení znalecký posudek. Vzhledem k tomu, že výše nároku je v uvedeném případě zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi, byla na místě i aplikace §136 o.s.ř. Dále dovolatel shrnul a doplnil skutkové okolnosti případu, konkretizoval žalobní nárok a jeho výši. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, č. j. 25 Cdo 2131/2002, uvedl, že svůj peněžitý nárok specifikoval alespoň v přibližné výši, neboť jej nebyl schopen vyčíslit. Navrhl, aby dovolací soud obě napadená usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o.s.ř., je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., avšak není důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. musí obsahovat označení účastníků řízení [jménem, příjmením a bydlištěm fyzických osob, popřípadě rodným číslem účastníků, respektive názvem (firmou) a sídlem právnických osob, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje], popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném ke dni podání žaloby).
Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí povinnost (tak, aby ji bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit), která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být ze žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o.s.ř. - překročit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 231, ročník 2002, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2131/2002).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o.s.ř.).
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že podání žalobce ani po doplnění neobsahovalo řádně formulovaný návrh, čeho se žalobce domáhá. Žalobní petit obsahuje požadavek k „uložení povinnosti náhrady škody souvisejícími s nepravdivými údaji o ručení žalobce za hypoteční úvěr G. W. a dalšími nepravdivými informacemi a následnou opravou této informace“; částka tedy není uvedena žalobcem vůbec, není uvedena ani její přibližná výše ani způsob jejího určení. Výši žalobního nároku nelze určit z textu žaloby, a to ani v přibližné výši, žalobce teprve v odvolání uvedl, že má jít o újmu materiální i imateriální, aniž by jednotlivé dílčí nároky jakkoliv specifikoval a vyčíslil alespoň odhadem či přibližně částky k nim se vztahující; ostatně sám uvedl, že výši náhrady ponechává na úvaze soudu. Jestliže tedy ani v době, kdy rozhodoval odvolací soud, neobsahovala žaloba jasný, určitý, srozumitelný a materiálně vykonatelný žalobní petit, nebyla projednatelná a odvolací soud nepochybil, jestliže usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Přisvědčit nelze ani námitce, že soudy obou stupňů zatížily řízení vadou ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. tím, že se nezabývaly návrhy na přerušení řízení a vydání mezitímního rozsudku. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že žalobci byla poskytnuta lhůta více než třiceti dnů, o které žádal v podání ze dne 5. 1. 2010, k odstranění vad žaloby, avšak ani v této lhůtě ani později (do doby rozhodování odvolacího soudu) žalobní petit potřebným způsobem neformuloval. Vzhledem k neexistenci zákonných předpokladů pro přerušení řízení a k nemožnosti vydat mezitímní rozsudek na základě neprojednatelné žaloby nebylo namístě rozhodovat o uvedených procesních návrzích, a to ani z hlediska zásady procesní ekonomie. Dovolací soud dále doplňuje, že rozsáhlý popis skutkových okolností případu a formulace žalobního návrhu v průběhu dovolacího řízení již nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu, neboť úkolem dovolacího soudu je zásadně přezkum správnosti napadeného rozhodnutí na základě opravného prostředku. Jestliže se tedy žalobce do doby rozhodnutí odvolacího soudu omezil na návrhy procesního charakteru, kterými však neodvrátil následky spojené s neodstraněním vad žaloby, tj. s odmítnutím žaloby tak, jak o tom byl soudem prvního stupně poučen (§43 odst. 2 o.s.ř.), lze uzavřít, že jeho žaloba neobsahuje řádný žalobní návrh, a proto nelze přisvědčit názoru žalobce, že žaloba byla dostatečně určitá a srozumitelná, aby ji bylo možno projednat.
Protože tedy podmínky pro odmítnutí žaloby byly v posuzovaném případě splněny, shledal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu správným, a proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu