ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1047.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1047/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně OMEGA SERVIS HOLDING, a.s. , IČO: 25824686, se sídlem Želatovice 147, zastoupeného JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, proti žalované FOX CARGO, společnost s ručením omezeným , IČO: 41636538, se sídlem v Praze 5 – Stodůlky, Bavorská 856, zastoupené JUDr. Danielem Volopichem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 23, o zaplacení 15.128,51 DM a 109.942,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 30 C 73/99-454, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. prosince 2007, č.j. 56 Co 572/2006-522, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. prosince 2007, č.j. 56 Co 572/2006-522, se v zamítavém výroku co do částky 354.319,-Kč a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 24. dubna 2006, č.j. 30 C 73/99-454, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 28. července 2006, č.j. 30 C 73/99-472, uložil žalované zaplatit žalobci 18.607,133 EUR a 73.294,70 Kč, žalobu na zaplacení 9.303,57 EUR a 36.647,30 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně byl vlastníkem a provozovatelem tahače, jenž na základě rámcové smlouvy se společností Deza a.s. přepravoval cisternovým návěsem žhavý asfalt, a na dálnici v SRN došlo dne 18. 3. 1998 k jeho střetu s tahačem žalované. Při střetu došlo k převrácení a poškození cisternového návěsu, z nějž na vozovku vytekl horký dehet. Dne 28. 12. 1998 uzavřely společnosti Omega servis spol. s r.o., IČO: 47678968, a žalující obchodní společnost OMEGA SERVIS HOLDING, a.s., IČO: 258245686, smlouvu o prodeji části podniku dle §476 a násl. obch. zák., jež nabyla účinnosti dne 1. 1. 1999, přičemž mezi smluvní závazky, jež byly dle Přílohy č. 7 předmětem prodeje, patřily i smlouvy o přepravě mezi Omega servis spol. s r.o. a obchodní společností Deza a.s., a to na základě smlouvy ze dne 30. 6. 1998, jejímž předmětem je zajištění přeprav produktů společnosti Deza a.s., cisternovými návěsy, předanými k užívání dopravci výhradně k realizaci obchodních záměrů přepravce. Soud dospěl k závěru, že součástí prodeje podniku byly i závazky a pohledávky vztahující se k provozování silniční motorové dopravy, a dovodil, že řidič žalobkyně se na způsobené nehodě podílel jednou třetinou a řidič žalované dvěma třetinami, žalobkyni proto přiznal dvě třetiny částky požadované na náhradě škody, jež jí vznikla v souvislosti s odstraněním následků této nehody, ošetřením řidiče a spolujezdce, úhradou poskytnuté právní pomoci a dalších nákladů.
Krajský soud v Plzni k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 11. prosince 2007, č.j. 56 co 572/2006-522, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 22.196,- Kč a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 354.319,- Kč žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež částečně doplnil, na rozdíl od něj však dospěl k závěru, že s výjimkou náhrady ušlého zisku za nezrealizovanou přepravu pro společnost Deza a.s., není dána aktivní věcná legitimace žalobkyně. Ze Smlouvy o prodeji části podniku (dále jako „Smlouva“) nevyplývá, že by žalobkyně převzala pohledávku právního předchůdce týkající se škodné události, neboť smlouvou na žalobkyni přešla toliko práva a povinnosti ze Smlouvy o přepravě věcí uzavřené mezi Omega servis s r.o. a společností Deza a.s.; nelze proto na jejím základě požadovat náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s dopravní nehodou. Ohledně míry odpovědnosti za škodu z dopravní nehody odvolací soud podle §431 obč. zák. dovodil, že s ohledem na pochybení řidičů obou vozidel se každý z účastníků na vzniku škody podílel jednou polovinou.
Proti zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení její aktivní věcné legitimace [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který je v rozporu s §476 a násl. obchod. zák. i se zněním Smlouvy. Namítá, že společnost OMEGA servis spol. s r.o převedla Smlouvou na žalobkyni smluvně vymezenou samostatnou část podniku a spolu s ní i veškeré věci, práva a majetkové hodnoty s převáděnou částí související. Ve Smlouvě je negativně vymezena část podniku, která není převáděna, a touto samostatnou organizační jednotkou je část podniku, v níž prodávající provozuje zasilatelství, tedy v podstatě celní operace, zatímco pozitivně je předmět převodu ve Smlouvě vymezen tak, že provozování silniční motorové dopravy nákladní je v rámci převáděné části podniku. Nárok na náhradu škody vzniklý v souvislosti s dopravní nehodou bezprostředně souvisí s hlavní činnosti prodávajícího a vyplývá z ní a ani zákon nevyžaduje, aby jednotlivé věci, práva a závazky byly výslovně ve smlouvě specifikovány. Za nesprávný dovolatelka považuje též závěr odvolacího soudu o podílu na vzniku škody a dovozuje, že řidič žalované měl dostatečnou dobu, aby zareagoval na vybočovaní manévr řidiče právního předchůdce žalobkyně. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se závěrem odvolacího soudu ohledně aktivní věcné legitimace žalobkyně i s posouzením míry odpovědnosti. Uvedla, že smlouvou o prodeji části podniku dochází k přechodu pouze přesně specifikovaných práv a povinností a smlouva o přepravě věci nemůže prokázat přechod pohledávky na náhradu skutečné škody, neboť z ní vyplývají pouze vzájemná práva a povinnosti z obchodnězávazkového vztahu mezi dopravcem, tj. žalobkyní a objednatelem přepravy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 11. prosince 2007. Dovolání proti zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozsahu, v jakém byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a v rozsahu, v jakém byl v tomto výroku potvrzen, je přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro zásadní právní význam rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k věcem, jiná práva a jiné majetkové hodnoty, jež slouží provozování podniku, a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. (§476, 477 obch. zák.)
Dle úvodního ustanovení bodu 2 Smlouvy o prodeji části podniku uzavřené dne 28. 12. 1998 společností OMEGA servis spol. s r.o. a OMEGA SERVIS HOLDING, a.s. prodávající převádí na kupujícího vlastnická práva k veškerým věcem, právům a majetkovým hodnotám sloužícím provozování dále uvedené části podniku bez ohledu na to, zda jsou či nejsou výslovně v této smlouvě uvedeny. Dle článku 1 bodu 1.1. odst. 3 písm. f) Smlouvy převádí prodávající na kupujícího mimo jiných vypočtených práv a závazků rovněž veškeré ostatní nároky a závazky prodávajícího související s převáděným soborem majetku kromě práv a povinností, které na kupujícího výslovně nepřecházejí. Dle článku 2 bodu 2.1. nepřechází na kupujícího práva a povinnosti spojené s částí podniku, v jejímž rámci prodávající provozuje předmět podnikání zasilatelství, tedy celní operace v režimu vývozu, ve společném režimu tranzitu a všechny další činnosti vztahující se k ekonomickým režimům vyplývajícím z celního zákona.
Jak dovodil Nejvyšší soud např. v rozsudku velkého senátu ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 35 Odo 653/2004, uveřejněném pod číslem 84/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na základě smlouvy o prodeji podniku dochází k přechodu závazků souvisejících s prodávaným podnikem z prodávajícího na kupujícího ze zákona, i když tyto závazky nejsou ve smlouvě identifikovány.
Obdobně to platí i pro případ prodeje části podniku. Jak již Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 7. září 1999, sp. zn. 33 Cdo 1199/98, od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci, v případě prodeje části podniku (§487 obch. zák.) je nezbytné, aby předmětem smlouvy o prodeji byla taková část podniku, která tvoří jeho samostatnou organizační složku. Za samostatnou organizační složku lze pokládat takovou součást podniku, u níž je vedeno samostatně (odděleně) účetnictví, týkající se této organizační složky, z něhož především vyplývá, které věci, jiná práva, popřípadě jiné majetkové hodnoty slouží k provozování této části podniku (samostatné organizační složky) a vymezuje tím předmět smlouvy o prodeji části podniku. V uvedeném smyslu proto bude samostatnou organizační složkou podniku zejména odštěpný závod, popřípadě jiná organizační složka, která se zapisuje do obchodního rejstříku. Předmětem smlouvy o prodeji podniku však mohou být i jiné organizační složky podniku, které se nezapisují do obchodního rejstříku a které mohou být různě nazvány, např. závod, provoz apod., podmínkou však je, aby šlo o složku samostatnou ve výše uvedeném smyslu, přičemž nemusí jít o složku oprávněnou svým vedoucím jednat navenek ve věcech jí se týkajících, jako je tomu v případě odštěpného závodu (srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2004, sp. zn. 32 Odo 957/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4/2004 pod číslem 77.
Předmětem smlouvy o prodeji části podniku tedy nejsou jednotlivé věci, ale podnik, resp. část podniku, jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. Přecházejí tedy práva a povinnosti z těch závazkových vztahů, které se týkají převáděné části a souvisejí s hospodářskou činností této části podniku. Takovým právem je i pohledávka z titulu náhrady škody způsobené provozovateli nákladní přepravy v souvislosti s výkonem jeho hospodářské činnosti. Tato pohledávka vyplývá z vlastnictví a provozování předmětu převedené části podniku a souvisí s převáděným souborem majetku dle ustanovení čl. I bodu 1.1. odst. 3 písm. f) Smlouvy.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu na otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně není správný. Z toho důvodu nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání bylo tudíž uplatněno důvodně.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 2, části věty za středníkem, a odst. 3, věty první, o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž odvolací soud zváží i okolnosti nehodového děje, na něž poukazuje dovolatel.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu