ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1117.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1117/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) I. K., a b) K. K , obou zastoupených JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, proti žalovanému J. V. , za účasti České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 109.010,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 214/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 5 Co 2399/2007-134, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 5 Co 2399/2007-134, a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 8. 2007, č. j. 2 C 214/2006-109, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 10. 8. 2007, č. j. 2 C 214/2006-109, zamítl žalobu na zaplacení částky 109.010,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaný je provozovatelem autokempu ATC Olšina Černá v Pošumaví, jehož pozemky spolu s veškerým zařízením má pronajaté od obce Černá v Pošumaví. Žalobci se dne 12. 8. 2004 v kempu ubytovali a své uzavřené obytné vozidlo typu karavan VW Westfalia umístili podle svého výběru v neoploceném areálu kempu u elektrické přípojky. Vozidlo bylo v noci na 13. 8. 2004 poškozeno částí kmenu olše spadlé v důsledku náporu větru při bouři, a žalobcům tak vznikla škoda ve výši žalobou uplatněné částky. Soud prvního stupně neshledal nárok žalobců na náhradu škody důvodným. Dospěl k závěru, že žalovaný sice uzavřel se žalobci smlouvu o ubytování podle §754 obč. zák. (žalobci zaplatili poplatek za umístění malého stanu a obytného auta, v němž spali, včetně poplatku za připojení k elektrické síti), měli však své věci v bezprostřední dispozici, a proto nešlo o věci odložené v souvislosti s využitím služeb nabízených žalovaným ve smyslu §433 odst. 2 obč. zák. Soud nepovažoval autokemp za hlídané parkoviště ani za jiný podnik podobného druhu podle §435 obč. zák., neboť žalovaný zákazníkům nabízel pouze umístění vozidla a stanu v prostoru kempu, nikoliv službu spočívající v zabezpečení vozidla před ztrátou či poškozením; není proto dána jeho objektivní odpovědnost podle §433 ani §435 obč. zák. Žalovaný konečně neporušil žádnou právní povinnost ve smyslu obecné odpovědnosti podle §420 obč. zák., včetně povinnosti předcházet škodám (§415 obč. zák.), protože ve spolupráci s vlastníkem pozemků pravidelně kontroloval stav porostů a činil opatření proti jejich pádu (odstraňoval narušené stromy, prořezával větve, apod.), přičemž jejich pádu vlivem mimořádně silného poryvu větru nemohl předejít.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, č. j. 5 Co 2399/2007-134, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho závěrem, že žalovaný za škodu neodpovídá. Odvolací soud vyložil ustanovení §433 odst. 1 obč. zák. tak, že objektivní odpovědnost provozovatele je spojena jen se škodou na věcech vnesených zvenčí do uzavřeného ubytovacího zařízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 99/97), jímž předmětný autokemp nebyl ani při svém vybavení elektrickými přípojkami sloužícími k připojení zaparkovaných obytných vozů. Žalovaným poskytovaná možnost dodávky elektrického proudu do obytných vozidel zároveň není kvalifikovanou činností srovnatelnou se střežením vozidel (§435 obč. zák.). Takto v kempu umístěné vozidlo nebylo odloženou věcí (§433 odst. 2 obč. zák.) proto, že žalobci měli od něj klíče, neztratili ho z bezprostřední dispozice a měli možnost ho opatrovat či přeparkovat na bezpečnější místo. Škodu způsobenou pádem stromu na vozidlo nelze považovat za škodu způsobenou provozní činností podle §420a obč. zák., neboť poskytování místa k ubytování a zaparkování motorového vozidla v autokempu nemá charakter provozní činnosti a stromoví v areálu není věcí použitou při takové činnosti. Kromě toho žalovaný prokázal ve smyslu §420a odst. 3 obč. zák. příčinu zlomení stromu, a to mimořádně silný nápor větru spolu s narušením pevnosti dřeva. I v otázce obecné odpovědnosti žalovaného za škodu (§420 obč. zák.) odvolací soud sdílel závěry soudu prvního stupně, že žalovaný neporušil právní povinnost, k nimž doplnil, že z žádného právního předpisu nevyplývala žalovanému povinnost nad rámec běžné péče provádět kontrolu a údržbu porostů pomocí kvalifikovaného dendrologa či zahradníka.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňují podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Namítají, že není důvodu, aby se objektivní odpovědnost poskytovatelů služeb za odložené věci podle §433 obč. zák. nevztahovala na obytné automobily zaparkované v autokempu, který musí být považován za provozovnu podniku specializovaného na služby automobilistům. Parkování automobilů je přitom nezbytnou podmínkou provozu autokempu (na rozdíl od hotelu), jehož pojmovým znakem je i poskytování dalších služeb, např. napojení obytných automobilů a přívěsů na rozvody elektřiny apod.; bez ohledu na míru uzavřenosti kempu vůči okolí jde o podnikatelskou provozovnu podle živnostenského zákona. Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu závěr, že měli vozidlo v dispozici, neboť nešlo o dispozici bezprostřední, umožňující nepřetržitý přímý kontakt či dohled (viz R 7/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poukazují na obvyklou praxi, kdy majitelé obytných vozů vybavených ledničkou a kuchyňkou pro přípravu jídel využívají pro „lepší prostorové pohodlí“ možnost spaní v chatkách či stanech, a z toho, že obytné vozy jsou vázány na místa napojení elektřiny, vody či plynu, dovozují odpovědnost žalovaného podle §435 obč. zák. Pro tento závěr podle dovolatelů svědčí i okolnost, že neplatili žalovanému úhradu za místo, nýbrž úhradu služeb podle počtu osob rodiny, přičemž v ceně bývá zahrnuto i užívání společně nabízených služeb (WC a umývárny). Odpovědnost žalovaného za škodu je dána i podle §420a obč. zák., upravujícího náhradu škody z provozní činnosti; stromy jsou obvyklou součástí kempů, plní i funkci zastínění či upevnění stanů, proto jejich využití k tomuto účelu patří k činnosti provozovatele kempu, který musí odpovídat za škodu jimi způsobenou. Žalovaný přitom existenci liberačního důvodu podle §420a odst. 3 obč. zák. netvrdil ani neprokázal. Dovolatelé konečně dovozují odpovědnost žalovaného i podle §420 obč. zák. a nesouhlasí se závěrem, že žalovaný jako laik nemohl rozpoznat poškození kmene olše hrozící pádem. Je totiž věcí každého podnikatele, aby zajistil odbornou prohlídku porostů a aby tak zajistil bezpečnost hostů ve své provozovně. V opačném případě porušuje prevenční povinnost ukládanou mu ustanovením §415 obč. zák. Odvolacímu soudu dovolatelé vytýkají rovněž nerespektování procesního postavení účastníků a rozložení důkazního břemene v otázce vyvinění, které je povinen prokazovat žalovaný. Z provedených důkazů přitom nevyplynulo, že by v inkriminovanou noc dosáhla síla větru takové hodnoty, aby ji bylo možno považovat za vyšší moc. Pak ovšem žalovaný neprokázal důvody, pro které by se mohl odpovědnosti zprostit. Navrhují proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), dovodil, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to pro řešení otázky odpovědnosti provozovatele autokempu za škodu vzniklou pádem stromu na zde zaparkovaný obytný vůz, která na obdobném skutkovém základě dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Postupoval přitom vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí podle dosavadních právních předpisů (t. j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které dovolatelé uplatnili jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje dovolací soud ve výkladu ustanovení §420a obč. zák.
V daném případě vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění [skutkový stav vzhledem k přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nepodléhá dovolacímu přezkumu], že žalobcům vznikla škoda v důsledku větrem spadlého stromu na jejich obytné vozidlo, s nímž parkovali v autokempu uzpůsobeném k zásobení vozidel sloužících zde k bydlení a noclehu elektrickým proudem z přípojek. Žalovaný byl v době vzniku škody provozovatelem autokempu situovaného v přírodním areálu (z větší části neoploceného), v němž zájemcům za úplatu umožňoval dočasné umístění jejich vlastního stanu či obytného vozidla (karavanu) za účelem pobytu nebo alespoň noclehu.
Za situace, kdy byla v řízení zjištěna odpovídající péče žalovaného (pronajímatele areálu) o porosty, které mohly svým pádem ohrozit hodnoty nacházející se v prostoru jím provozovaného autokempu, není možné mu vytýkat zanedbání (nevykonávání) náležité péče a dohledu nad majetkem, který spravoval, neboť jeho prevenční povinnost nelze vykládat jako jakousi absolutní povinnost počínat si tak, aby v každém okamžiku vyloučil možnost pádu stromu v nepříznivém počasí. Takový požadavek by se rovnal objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou stavem porostů, kterou však z povinnosti tzv. generální prevence dovodit nelze. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že s ohledem na opatření učiněná žalovaným nelze za zanedbání jeho prevenční povinnosti považovat okolnost, že neprováděl kontrolu stavu porostů, jejichž nebyl vlastníkem, prostřednictvím hloubkových kvalifikovaných metod, a že žalovaný neporušil právní povinnost vyplývající z §415 obč. zák.; jeho odpovědnost za škodu podle §420 obč. zák. tak není založena.
Odvolací soud důvodně zvažoval odpovědnost žalovaného i podle dalších ustanovení občanského zákoníku (§433 a §435 obč. zák.). Provozování autokempu jako prostoru pro umístění vlastního stanu či karavanu zákazníka za účelem přenocování lze zpravidla považovat za činnost, s níž je obvykle spojeno i odkládání věcí v prostoru tábořiště (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1915/2002, publikovaný pod C 2590 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck), tedy za určitých okolností i věcí, které k ubytování slouží, tj. právě obytné vozy, přívěsy a stany.
Vzhledem k tomu, že žalobci v okamžiku škodné události nebyli zbaveni dispozice s obytným vozem [správnost tohoto skutkového zjištění, z nějž odvolací soud vyšel, není vzhledem k přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. předmětem dovolacího přezkumu], a ten tak pro jejich faktickou přítomnost u něj nebyl ve smyslu §433 odst. 2 obč. zák. věcí odloženou, odvolací soud správně vyloučil odpovědnost žalovaného podle tohoto ustanovení. Vzhledem k tomu, že k samotnému ubytování sloužila vlastní vozidla zákazníků, nelze tato pojízdná ubytovací zařízení považovat za věci vnesené do prostor sloužících k ubytování ve smyslu §433 odst. 1 obč. zák. a za situace, kdy nebylo prokázáno, že se žalovaný za poskytnutou úplatu zavázal v kempu umístěné vozidlo střežit, nelze jej považovat za provozovatele garáže či jiného obdobného podniku, s nímž by byla spojena jeho objektivní odpovědnost za škodu podle §435 obč. zák.
Naplnění dovolacího důvodu spatřuje dovolací soud ve výkladu ustanovení §420a obč. zák.
Podle §420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena : a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.
Zákon definici provozní činnosti nepodává a její obsah je proto vykládán jako činnost související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou fyzická nebo právnická osoba vyvíjí ve formě tzv. provozu, tedy zpravidla opakovaně za použití určitých organizačních opatření, někdy s využitím různých technologií či postupů, včetně věcí, jimiž je místo činnosti (provozovna) vybaveno. Na rozdíl od škodlivých vlivů na okolí podle §420a odst. 1 písm. b) obč. zák. nemusí jít u provozní činnosti podle písmena a) o věci či technologie potencionálně nebezpečné, které pro svůj charakter a možnost selhání při jejich ovládání představují zdroj nebezpečí pro okolí. Proto lze za provozní činnost považovat i provozování autokempu, jestliže je pravidelnou výdělečnou činností, která je spojena s nabízením (a organizací) různých druhů služeb (ubytování, parkování vozidel, napájení obytných vozů energií, apod.) v areálu k tomu vyhrazeného tábořiště, a to za pomoci zařízení a věcí, které jsou jeho součástí.
Zákon neomezuje okruh věcí, s jejichž použitím je tento typ odpovědnosti spojen, proto je k nim třeba řadit jakékoliv zařízení či vybavení provozovny, v níž se v rámci provozní činnosti poskytují služby. Nemusí jít o věci, které poskytovatel aktivně využívá, použití věci při provozní činnosti však musí vyplývat z toho, že je věc do procesu poskytování služby určitým způsobem zapojena.
V posuzovaném případě vznikla škoda pádem stromu na vozidlo zaparkované žalobci v areálu autokempu, který provozoval žalovaný. Není pochyb o tom, že předmětný strom byl součástí pozemku (§2 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.), který si žalovaný za účelem provozování autokempu pronajímal, tvořil tedy (právně i fakticky) součást areálu a představoval (vedle řady jiných zařízení a věcí) vybavení autokempu, v němž žalovaný poskytoval nabízené služby; proto je třeba i takový strom považovat za věc sloužící k provozování předmětného autokempu, tedy za věc použitou při této provozní činnosti ve smyslu ustanovení §420a odst. 1 písm. a) obč. zák. Jestliže škoda na vozidle byla způsobena pádem stromu při poryvu větru, nešlo sice o důsledek provozní činnost samotné, avšak protože škoda byla vyvolána věcí použitou při provozní činnosti, pak bez ohledu na to, jak k ní konkrétně došlo, je naplněna podmínka zvlášť kvalifikované události jakožto podmínky odpovědnosti podle §420a odst. 1 písm. a) in fine obč. zák. Okolnost, že škodu vyvolávajícím činitelem mohl být silný vítr, má význam z hlediska aplikace ustanovení §420a odst. 3 obč. zák., které obsahuje tzv. liberační důvody.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je naplněn. Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. Soud prvního stupně v dalším řízení posoudí odpovědnost žalovaného za škodu podle §420a odst. 1 písm. a) obč. zák. a bude se zabývat určením výše vzniklé škody, jestliže nedovodí, že došlo k naplnění liberačního důvodu podle §420a odst. 3 obč. zák. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu