ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1120.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1120/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce P. E. , zastoupeného Mgr. Štěpánem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 21/365, proti žalované Fakultní nemocnici Plzeň , se sídlem v Plzni, Dr. E. Beneše 13, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 30 C 324/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2008, č. j. 13 Co 44/2008 - 488, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti rozsudku ze dne 18. 3. 2008, č. j. 13 Co 44/2008 - 488, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek ze dne 1. 10. 2007, č. j. 30 C 324/2000 - 433, kterým Okresní soud Plzeň - město zamítl žalobu na zaplacení částky 1.033.125,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvodným nárok na náhradu škody na zdraví, která měla žalobci vzniknout dne 16. 1. 1998, kdy v průběhu operace v zařízení žalované, v plné anestezii, došlo u žalobce k aspiraci kyselého žaludečního obsahu do plic a v důsledku toho k rozvoji středně těžké ventilační poruchy (Mendelsonova syndromu). Bylo sice prokázáno, že k poškození zdraví došlo u žalobce v přímé souvislosti s operačním zákrokem, nikoli však v důsledku pochybení lékařů žalované. Šlo o komplikaci, riziko jejíhož vzniku je spojeno s každým operačním zákrokem v celkové anestezii. Žalovaná za škodu na zdraví žalobce neodpovídá podle §420 obč. zák. a ani podle §420a obč. zák., neboť soudní praxe se ustálila na názoru, že odpovědnost za škodu způsobenou chybným lékařským zákrokem se posuzuje jako obecná odpovědnost za škodu podle §420 obč. zák.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel brojí proti nedostatečnému zjištění skutkového stavu. Namítá, že znalci ve znaleckých posudcích, které byly v dané věci vyhotoveny, nedoložili zdravotnickou dokumentaci, o kterou opřeli své závěry. Posudky opomíjí údaje z dokumentace neurochirurga, který vlastní léčebný zákrok prováděl. Měly být také vysvětleny rozpory mezi písemnými zápisy dvou lékařů (anesteziologický protokol vedený MUDr. Machartem a neurochirurgický protokol vedený MUDr. Škúcim). Podotýká, že z těchto dokumentů je zřejmý nesoulad dějů z hlediska časové posloupnosti, jenž dále rozebírá. Z toho dovozuje závěr, že žalovaná prostřednictvím svého zaměstnance nepřerušila operaci a neodstranila překážku z dýchacích cest žalobce, za situace, kdy prováděla operaci již ve stádiu, kdy žalobci zatékaly do plic žaludeční šťávy. Má za to, že žalovaná nevysvětlila, proč nebyl vzat v potaz závěr z interního předoperačního vyšetření, ze kterého vyplynulo, že žalobce trpí vředovou chorobou žaludku. Podotkla, že v průběhu operace došlo ke změně ve způsobu podávání anestézie z důvodu neodhadnutí délky operace, za co nese odpovědnost jednoznačně žalovaná. Odvolací soud pominul to, že žalovaná své zavinění již přiznala tím, že žalobci vyplatila částečně náhradu škody na zdraví. Uzavřel, že v průběhu operačního zákroku nedošlo k prostému selhání či k běžné komplikaci, nýbrž se jednalo o celý soubor dílčích pochybení nebo selhání lidského faktoru, jež vedly po skončení léčby ke vzniku plné invalidity žalobce. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu v tom, že znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem je v pořádku, neboť podle žalobce nemá předepsané náležitosti. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalobce doplnil podáním ze dne 2. 7. 2010, přičemž v něm neuvádí žádné nové důvody (nerozšiřuje rozsah dovolacího přezkumu dovolacího soudu), pouze rozvádí své již dříve uplatněné dovolací námitky.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátkou, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony) a podle §243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem, zákona č. 7/2009 Sb.).
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, které jsou zároveň zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu zamítavému výroku se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jestliže soud po právní stránce nesprávně hodnotil skutkové výsledky řízení nebo na ně aplikoval nesprávnou právní normu, jde o pochybení při právním posouzení věci.
V dané věci dovolatel zpochybňuje skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů, a soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a na něm založené skutkové závěry, resp. nevypracování řádného znaleckého posudku,. Tyto námitky, předložené k posouzení dovolacímu soudu, nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Nesprávné skutkové zjištění zakládá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu