ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1254.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1254/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Ing. E. H. , zastoupené JUDr. Václavem Hlavínem, advokátem se sídlem v Praze 6, Zavadilova 5, proti žalované V. Š. , o 348.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 4 C 441/2006-38, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č.j. 25 Co 157/2008-63, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 3. září 2007, č.j. 4 C 441/2006-38, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 348.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně 6. 10. 2004 uzavřela smlouvu o budoucí smlouvě nájemní se společností ROVEL, spol. s. r. o., jejímž předmětem byl rodinný dům, který žalobkyně následně koupila od žalované kupní smlouvou ze dne 29. 11. 2004, v níž žalovaná prohlásila, že prodávané nemovitosti přejdou do vlastnictví kupujícího bez jakýchkoliv faktických a právních vad, a pro případ porušení tohoto prohlášení se zavázala nahradit kupujícímu vzniklou škodu. Podle ujednání ve smlouvě o budoucí nájemní smlouvě se společností ROVEL, spol. s. r. o., měla být nájemní smlouva uzavřena do 30 dnů od doručení originálu kupní smlouvy budoucímu nájemci s doložkou prokazující, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitosti, a pro případ nesplnění povinnosti uzavřít nájemní smlouvu byla sjednána smluvní pokuta ve výši šestinásobku sjednaného měsíčního nájemného, tj. 384.000,- Kč. Po uzavření kupní smlouvy žalobkyně zjistila, že u soudu probíhá řízení o vyklizení věcí bývalé nájemnice z nemovitosti. Dne 9. 2. 2005 zaslala nájemní smlouvu budoucímu nájemci, který ji neakceptoval z důvodu, že neodpovídá smlouvě o budoucí nájemní smlouvě a že nebyl dosud ukončen soudní spor s bývalou nájemnicí, a od budoucí smlouvy o nájmu odstoupil. Žalobkyně mu zaplatila smluvní pokutu a vyzvala žalovanou k náhradě takto vzniklé škody. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni zaplacením smluvní pokuty vznikla škoda, za niž odpovídá žalovaná podle §420 obč. zák., neboť v kupní smlouvě výslovně prohlásila, že převáděné nemovitosti jsou bez právních vad, jeden z bytů však nebyl v době uzavření kupní smlouvy vyklizen, žalobkyně proto nemohla uzavřít nájemní smlouvu ve znění dojednaném ve smlouvě o budoucí smlouvě nájemní a vznikla jí povinnost uhradit druhé smluvní straně smluvní pokutu.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. června 2008, č.j. 25 Co 157/2008-63, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soud poté, co v podstatné části zopakoval dokazování, shledal skutková zjištění soudu prvního stupně správnými, avšak dospěl k závěru, že nelze dovodit příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalované (předat předmětné nemovitosti bez jakýchkoli vad) a újmou vzniklou žalobkyni zaplacením smluvní pokuty. Žalobkyně s budoucím nájemcem sjednala smluvní pokutu bez ohledu na zavinění, ačkoliv podle zákona (§545 odst. 3 obč. zák.) se za nezaviněné porušení smluvní povinnosti pokuta neplatí, ani nevyužila možnosti odstoupit od kupní smlouvy uzavřené se žalovanou, čímž by jí povinnost ke smluvní pokutě vůči budoucímu nájemci nevznikla, a navíc příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody se přetrhla, neboť žalobkyně smluvní pokutu zaplatila na základě dohody uzavřené dne 23. 2. 2005 se společností ROVEL spol. s r. o., která podle svého obsahu je dohodou o narovnání ve smyslu ustanovení §585 a násl. obč. zák., a tedy samostatným důvodem vzniku závazku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dovozuje, že existuje příčinná souvislost mezi jednáním žalované, tj. zatajením skutečnosti rozhodné pro uzavření nájemní smlouvy, a vznikem škody, tj. povinností uhradit smluvní pokutu. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu a namítá, že v souladu s principem smluvní volnosti sjednala s budoucím nájemcem smluvní pokutu, a pokud by věděla, že probíhá řízení u soudu o vyklizení původního nájemce, kupní smlouvu by neuzavřela. Odstoupit od kupní smlouvy však nechtěla, neboť by se tím připravila o potenciální příjmy z pronájmu ve výši mnohonásobně převyšující dohodnutou smluvní pokutu. Namítá, že dohoda o zrušení smlouvy o budoucí nájemní smlouvě není dohodou o narovnání, nýbrž pouhou rekapitulací a deklarací vzájemného postavení smluvních stran, neboť společnost ROVEL, spol. s r. o., již předtím od smlouvy odstoupila a ohledně povinnosti žalobkyně uhradit smluvní pokutu nebyl mezi smluvními stranami žádný spor. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. §242 odst. 3 o.s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 11. června 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. Závěr odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi částkou zaplacenou na smluvní pokutě sjednané mezi žalobkyní a společností ROVEL, spol. s r. o., jejíž náhradu žalobkyně požaduje, a protiprávním jednáním žalované, vychází ze skutkových zjištění o obsahu smluvních ujednání žalobkyně se žalovanou a se společností ROVEL, spol. s r. o., a o okolnostech těchto jejich jednání. V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka polemizuje s důvody, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, poukazuje na některé skutkové okolnosti a vysvětluje důvody svého jednání, avšak konkrétní pochybení, jehož se měl odvolací soud při právním posouzení uplatněného nároku dopustit, neuvádí. K námitkám v dovolání lze jen dodat, že námitka dovolatelky, že se společností ROVEL, spol. s r. o., sjednala smluvní pokutu v rámci smluvní volnosti, nemění nic na závěru odvolacího soudu, že dovolatelka se vůči společnosti ROVEL, spol. s r. o., sama zavázala k přísnějšímu postihu, než k jakému by byla povinna dle zákona. Její argument, že pokud by jí žalovaná nezatajila probíhající spor o vyklizení dřívějšího nájemce, kupní smlouvu by s ní neuzavřela, znamená stejný výsledek jako odstoupení od uzavřené kupní smlouvy, o němž uvažoval odvolací soud a o němž dovolatelka tvrdí, že ho nechtěla dosáhnout. Na skutkový stav zjištěný v řízení před soudy obou stupňů, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, nemají tyto dovolací námitky vliv a nemění nic ani na závěru odvolacího soudu o chybějící příčinné souvislosti mezi tím, že žalobkyně na základě svého ujednání se společností ROVEL, spol. s r. o., jí zaplatila smluvní pokutu 385.000.- Kč, a mezi skutečností, že žalovaná nedodržela závazek převést nemovitost do vlastnictví žalobkyně bez jakýchkoliv vad.
Za této situace je pak bez významu nesouhlas dovolatelky s právním posouzením obsahu dohody žalobkyně se společností ROVEL, spol. s r. o., ze dne 23. 2. 2005 z hlediska §585 a násl. obč. zák. Jestliže porušení závazku žalované vůči žalobkyni z kupní smlouvy není základní a rozhodující příčinou povinnosti k plnění, jež žalobkyně poskytla společnosti ROVEL, spol. s r. o., a není tedy dán nezbytný vztah příčiny a následku, je pak úvaha o přetržení neexistujícího příčinného vztahu nadbytečná.
Protože z hlediska námitek v dovolání je rozsudek odvolacího soudu správný, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízeni dovolacího bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. července 2011
JUDr. Marta Škárová , v. r.
předsedkyně senátu