ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1333.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1333/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně D. P. , zastoupené JUDr. Jiřím Kašparem, advokátem se sídlem v Poličce, Palackého nám. 62, proti žalovanému Pardubickému kraji , se sídlem úřadu v Pardubicích, Komenského náměstí 125, IČO 70892822, o 114.400,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 69/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. listopadu 2009, č. j. 22 Co 307/2009-198, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. 11. 2009, č. j. 22 Co 307/2009-198, potvrdil rozsudek ze dne 4. 3. 2009, č. j. 6 C 69/2005-165, kterým Okresní soud ve Svitavách zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody na zdraví spočívající v bolestném ve výši 100.000,- Kč a v nákladech spojených s léčením ve výši 14.400,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně utrpěla dne 27. 1. 2003 při pádu z kola poranění palce pravé ruky, v jehož důsledku se zmenšila hybnost, síla a cit palce, žalobkyně má stálé bolesti. Úraz byl ošetřován v Nemocnici ve Svitavách (právní předchůdce žalovaného) a v řízení bylo prokázáno, že lékaři postupovali při léčbě žalobkyně tzv. lege artis, tj. zvolili správný léčebný postup odpovídající typu poranění a z jejich strany nebyla porušena žádná právní povinnost, která by vedla ke zhoršení stavu zraněného palce. Soudy obou stupňů proto dovodily, že žalovaný za škodu na zdraví žalobkyni neodpovídá, neboť nebyly naplněny předpoklady pro vznik občanskoprávní odpovědnosti. Návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví radiologie a revizním znaleckým posudkem z odvětví ortopedie a chirurgie se specializací traumatologie soudy pro nadbytečnost nevyhověly.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Je přesvědčena, že odpovědnost žalovaného za škodu je dána, neboť z jeho strany došlo k porušení právní povinnosti tím, že před konzervativní léčbou neprovedl repozici palce, což způsobilo trvalé zdravotní následky. Žalobkyně nebyla ošetřujícími lékaři poučena o důsledcích vynechání repozice. Nesouhlasí s rozhodnutím soudu nedoplňovat dokazování o znalecké posudky za situace, kdy nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav (provedené znalecké posudky ve vzájemných souvislostech nevedly k jednoznačnému závěru o postupu lege artis ze strany ošetřujících lékařů). S odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutích soudu dovolacího i Ústavního dovolatelka dovozuje, že byly-li opominuty odborné závěry znalce zastávajícího názor o pochybení lékaře při ošetřování, je řízení zatíženo vadou. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, příp. i soudu prvního stupně, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že namítá-li dovolatelka neprovedení všech jí navržených důkazů a jejich nesprávné hodnocení podle §132 o.s.ř., není dovolání pro absenci otázky zásadního právního významu přípustné; navrhl proto jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Námitkami opírajícími se o vlastní interpretaci obsahu znaleckých posudků, jimiž je napadána správnost závěrů odvolacího soudu ohledně absence porušení právní povinnosti ze strany ošetřujících lékařů, dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž především skutková zjištění, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Jde navíc o posouzení konkrétních okolností, typických pouze pro tento jedinečný případ, aniž by šlo o závěry způsobilé mít vliv na rozhodování jiných obdobných případů, nejedná se proto ani z tohoto pohledu o otázku zásadního právního významu, pro kterou by se otevírala přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř.
Ani namítané vady řízení (soud neprovedl navrhované důkazy dalšími znaleckými posudky) nezakládají přípustnost dovolání uvedeného ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu. O takový případ se nejedná, neboť dovolatel požaduje doplnění dokazování v této konkrétní věci, aniž by šlo o obecnější řešení procesní otázky s dopadem (tzv. judikatorním přesahem) do rozhodovací praxe soudů vůbec.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3, neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu