ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.2461.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2461/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. P. , zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 180.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 141/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2009, č. j. 17 Co 525/2008-37, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, č. j. 17 Co 525/2008-37, potvrdil rozsudek ze dne 2. 7. 2008, č. j. 20 C 141/2007-25, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 180.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že není opodstatněn nárok žalobce na peněžité zadostiučinění za nemateriální újmu vyvolanou délkou řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 73/2005. V tomto řízení sice došlo k průtahům, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „zákon“, avšak vzhledem k procesnímu postupu žalobce v tomto sporu a především pro význam předmětu řízení, který není pro žalobce obzvlášť důležitý, považoval odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle §31a odst. 2 zákona za dostačující prostředek nápravy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro zásadní právní význam otázek vztahujících se k počítání délky soudního řízení, v němž došlo k průtahům. Podle dovolatele netrvalo předmětné řízení necelé čtyři roky, nýbrž šest a půl roku, přičemž musí být přihlédnuto i k nekvalitnímu rozhodování soudů v procesních otázkách, které řízení prodloužilo bez ohledu na podání učiněná žalobcem v řízení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 22. 1. 2009, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.
V dané věci odvolací soud aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném po novele č. 160/2006 Sb., a posuzoval podmínky pro přiznání peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení. Dovolatel vymezuje otázku zásadního právního významu ve vztahu k počítání délky soudního řízení, s nímž má být odškodnění spojeno, avšak důvod, proč odvolací soud nepovažoval nárok za opodstatněný, na řešení této otázky nespočívá; odvolací soud totiž dospěl k závěru o nepřiměřené délce řízení, nicméně vyhodnotil význam předmětu řízení za natolik nepodstatný, že dostačujícím prostředkem nápravy je již konstatování porušení práva. Nevznáší-li dovolatel konkrétní námitky proti posouzení této pro rozhodnutí soudu klíčové otázky, je zřejmé, že ani jím předkládané odlišné řešení otázky délky řízení nemůže přinést do jeho poměrů příznivý závěr [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nějž spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé].
Pak tedy není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo z hlediska dovoláním vymezených otázek ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř., dovolání proto není podle těchto ustanovení přípustné, a Nejvyšší soud je tudíž odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. února 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu