ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.251.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 251/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného Mgr. Markem Štenclem, advokátem se sídlem v Novém Malíně 240, proti žalovaným označeným jako 1) Okresní státní zastupitelství v Litoměřicích , se sídlem v Litoměřicích, Žižkova 6, a 2) Okresní správa sociálního zabezpečení v Litoměřicích , se sídlem v Litoměřicích, Seifertova 2063/3, o zaplacení 10.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 C 328/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. srpna 2010, č. j. 9 Co 55/2009-54, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 8. 2010, č. j. 9 Co 55/2009-54, potvrdil usnesení ze dne 30. 9. 2008, č. j. 33 C 328/2008-38, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem zastavil řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že žalované subjekty jsou organizačními složkami státu, nikoli právnickými osobami, a nemají tak způsobilost být účastníky řízení (§19 o. s. ř.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolání, v němž nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, neboť podle jeho názoru předložené materiály osvědčují nesprávný postup a pochybení prvního žalovaného při výkonu jeho pravomocí, přičemž jeho postup je kryt jinými orgány státní a místní správy a policie. Dovolatel opakuje okolnosti případu, pro které se domáhal odškodnění za neoprávněné nahrnutí odpadního materiálu na svůj pozemek, a reakci jím oslovených orgánů; poukazuje dále na „promyšlený a koordinovaný postup organizovaného zločinu“ na Litoměřicku. Má za to, že odvolací soud nevzal do úvahy jeho argumenty týkající se povahy soudního řízení a tu skutečnost, že žalobce nemá právnické vzdělání; měl jej proto vyzvat k zajištění si právního zastoupení. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., a že je podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ten, kdo nemá právní subjektivitu, je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže tak stanoví zákon.
Oba subjekty, v žalobě označené jako žalovaní, jsou podle §3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, organizačními složkami státu (státní zastupitelství, správní úřad). Jako organizační složky státu nejsou právnickými osobami (srov. §3 odst. 2 věta první zákona č. 219/2000 Sb.); protože ani zákon jim nepřiznává způsobilost být účastníky řízení, nejsou způsobilými účastníky občanského soudního řízení.
Ve sporném řízení platí, že účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§90 o. s. ř.). Žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil. Jestliže byl označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§104 odst. 1 o. s. ř.). Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže z povahy věci figurovat na straně žalobce nebo žalovaného a vstupovat do procesních vztahů (není způsobilou stranou sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 o. s. ř.). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3464/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4824, a například též usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3103/10).
Vzhledem k tomu, že soud v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže do takto vadně zahájeného řízení přistoupit další účastník (§92 odst. 1 o. s. ř.) a nemůže ani dojít k záměně účastníka (§92 odst. 2 o. s. ř.). Tento nedostatek nelze odstranit ani postupem podle §43 o. s. ř., jak se o to pokusil soud prvního stupně (srovnej též názor vyjádřený ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. Cpjn 30/97, které bylo uveřejněno pod č. 41/1997 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci označil žalobce (jak je nepochybné z obsahu jeho podání doručeného soudu prvního stupně dne 7. 7. 2008 upřesněného podáním doručeným témuž soudu dne 5. 8. 2008) za žalované „Okresní státní zastupitelství Litoměřice“ a „Okresní správu sociálního zabezpečení Litoměřice“. Uvedená označení nevzbuzují žádné pochybnosti o tom, kdo by se měl řízení účastnit, jde o označení jasná, srozumitelná a určitá bez zjevných chyb v psaní. Z obsahu podání nelze dovodit ani zjevný rozpor mezi označením žalovaných a vylíčením rozhodných skutečností (v žádném z údajů obsažených v podání se ani nenaznačuje, že by se žalobce svého nároku domáhal proti jinému subjektu). Proto ani postup soudu prvního stupně podle §43 o. s. ř., který vyzval žalobce k upřesnění, zda trvá na tom, že žaloba směřuje proti Okresní správě sociálního zabezpečení Litoměřice, tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení nezhojil (nejednalo se o vadu v označení žalovaných). Stejně tak by k odstranění uvedeného nedostatku nemohlo vést ani ustanovení zástupce z řad advokátů, jehož se dovolatel nyní domáhá; podáním doručeným soudu prvního stupně dne 5. 8. 2008 navíc žalobce sám uvedl, že zástupce nepotřebuje a chce svou situaci řešit osobně.
Protože je tedy rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska námitek uplatněných v dovolání správné, dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 2 věta první o. s. ř. dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť v řízení, v němž žalovaní nemají způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu