ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4024.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 4024/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce R. L. , zastoupeného Mgr. Petrem Zápotočným, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Žižkova 280, proti žalovaným 1) městu Havlíčkův Brod , se sídlem Městského úřadu v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 57, IČO: 00267449, a 2) Technickým službám Havlíčkův Brod, se sídlem Havlíčkův Brod, Na Valech 3523, IČO: 70188041, oběma zastoupeným JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Horní ul. č.p. 6, o 277.128,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 189/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2008, č. j. 17 Co 241/2008-60, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.960,- Kč k rukám JUDr. Lubomíra Málka, advokáta se sídlem Havlíčkův Brod, Horní ul. č.p. 6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 4. 3. 2008, č. j. 8 C 189/2007-31, zamítl žalobu na zaplacení 277.128,50 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se domáhal náhrady škody způsobené mu při dopravní nehodě dne 6. 9. 2005, kdy řidič osobního automobilu při vjíždění z místa ležícího mimo komunikaci nedal přednost v jízdě žalobci jedoucímu na motocyklu a došlo ke střetu. Nárok uplatnil proti vlastníku místní komunikace (první žalovaný) a proti subjektu pověřenému její správou (druhý žalovaný) s tvrzením, že ke střetu došlo z důvodu chybějící dopravní značky „Stůj, dej přednost v jízdě“ na komunikaci, po níž přijížděl osobní vůz. Soud vyšel ze zjištění, že místo, odkud osobní automobil vjížděl na silnici, mělo být uvedenou dopravní značkou označeno, ale nebylo. Z výsledků trestního řízení vedeného proti řidiči vozu vyplynulo, že existence dopravní značky by na vzniklé situaci nic nezměnila, řidič osobního automobilu se totiž i přes její absenci choval, jako by tam dopravní značka byla, zastavil, rozhlédl se na obě strany a zjišťoval případná přijíždějící vozidla. V trestním řízení byl pak zproštěn obžaloby. Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok podle §420 obč. zák., když dovodil, že na něj nedopadá ustanovení §427 obč. zák. ani §27 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb., neboť chybějící dopravní značka není změnou ve sjízdnosti. Odpovědnost za škodu prvního žalovaného, který porušil svou povinnost, neshledal, neboť mezi škodou vzniklou žalobci a porušením jeho povinnosti není příčinná souvislost. Proti druhému žalovanému zamítl žalobu pro nedostatek pasivní legitimace.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 10. 2008, č. j. 17 Co 241/2008-60, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem o nedůvodnosti uplatněného nároku pro nedostatek příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti prvního žalovaného, týkající se umístění dopravní značky na komunikaci, a následkem, tj. škodou, kterou utrpěl žalobce.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že věc měla být právně posouzena podle zák. č. 13/1997 Sb., neboť chybějící značka „Stůj, dej přednost v jízdě“ je závadou ve sjízdnosti ve smyslu §26 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb., kterou řidič vozidla nemůže předvídat. První žalovaný jakožto vlastník komunikace nesplnil povinnosti, které mu ukládá vyhl. č. 104/1997 Sb., tj. vést evidenci, zajišťovat prohlídky, údržbu a opravy komunikace, odstraňovat závady ve sjízdnosti, její opotřebení nebo poškození. Vlastník komunikace tak objektivně odpovídá za způsobenou škodu a odpovědnosti se může zprostit, prokáže-li že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit. Důkazní břemeno v tomto směru bylo tedy na straně žalovaných. Dovozuje, že situace, kdy oba účastníci dopravní nehody měli důvod předpokládat, že mají před ostatními účastníky silničního provozu přednost, nastala porušením povinností žalovaných, a podle jeho názoru je příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody jednoznačně prokázána. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že soudy obou stupňů posoudily věc správně. Zákon o pozemních komunikacích definuje pojem „závada ve sjízdnosti“ obecně, závady ve sjízdnosti se týkají pouze fyzikálního stavu vozovky v rozsahu, který má vliv na interakci vozidla a vozovky, a dopravní značka nemůže sjízdnost vozovky ovlivnit. Nebyly tedy splněny obecné podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu, neboť jednání žalovaných a škoda nebyly ve vzájemném poměru příčiny a následku. Sám žalobce při hlavním líčení konaném dne 9. 8. 2007 uvedl, že viděl řidiče vozu, jak se svým vozidlem stojí u krajnice. Řidič tedy jednal přesně tak, jak by měl jednat, pokud by značka „Stůj, dej přednost v jízdě“ byla na svém místě, a její nepřítomnost vznik dopravní nehody neovlivnila. Navrhli odmítnutí, případně zamítnutí dovolání žalobce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 20. 10. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Přípustnost dovolání se proto řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi chybějící dopravní značkou, jež představuje porušení právní povinnosti prvým žalovaným, a škodou, jež byla způsobena žalobci při střetu s osobním automobilem. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodní událost a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi se její existence zjišťuje, a v tomto směru ani dovolatel nenamítá pochybení. Jeho výhrady k otázce příčinné souvislosti tak směřují do skutkových a nikoliv právních závěrů soudů obou stupňů. Existence příčinné souvislosti mezi skutečností, za niž se odpovídá, a mezi škodou, je přitom jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to bez ohledu, zda jde o obecnou odpovědnost založenou na principu zavinění (§420 obč. zák.) nebo o objektivní odpovědnost (podle zákona č. 13/1997 Sb.).
Nesouhlas dovolatele se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, představuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Soudy obou stupňů při právním posouzení zjištěného skutkového stavu uzavřely, že první žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, pokud daná dopravní značka po dobu několika let chyběla v místě dopravní nehody, tato skutečnost však nebyla příčinou střetu motocyklu žalobce s osobním automobilem vzhledem k tomu, že řidič osobního automobilu si počínal tak, jakoby tam dopravní značka byla, a neřídil se pravidlem pravé ruky, jak naznačuje dovolatel.
Za této situace námitka dovolatele, týkající se rozsahu povinností prvního žalovaného ohledně umístění dopravních značek, nepředstavuje otázku zásadního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., jež by v dané věci založila přípustnost dovolání.
Podmínky přípustnosti dovolání tak nejsou splněny a dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Výše odměny za zastoupení advokátem byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (277.128,50 Kč), podle §3 odst. 1 bod 5 a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena podle §14 odst. 1 a §15 citované vyhlášky na 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle §18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) a následně zvýšena při zastoupení dvou účastníků o 30 % podle §19a citované vyhlášky, na výsledných 13.000,- Kč; žalovaným kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše pak s přičtením DPH ve výši 20 % na celkových 15.960,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu