Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.02.2011, sp. zn. 25 Cdo 4111/2010 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4111.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4111.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4111/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E. Š. , zastoupené JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339, proti žalovanému J. R. , zastoupenému JUDr. Emilem Švingerem, advokátem se sídlem v Písku, Smetanova 78, za účasti vedlejšího účastníka České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 4, Budějovická 5, IČ 63998530, o 2.776.350,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 C 35/2005, o dovolání vedlejšího účastníka na straně žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2009, č. j. 6 Co 1208/2009-334, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 18. 11. 2008, č. j. 8 C 35/2005-294, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 523.260,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně částky 2.253.090,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 6. 2009, č. j. 6 Co 1208/2009-334, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.345.380,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně částky 1.430.970,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v rozsahu částky 822.120,- Kč, podal vedlejší účastník na straně žalovaného dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu podaného dovolání zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností. Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení §203 odst. 1 a §231 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává. Tento výklad (pomocí argumentu e silentio legis) je zastáván v právní teorii (viz. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II, komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1908, bod 2.) i v soudní praxi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004) . Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání vedlejšího účastníka podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť vedlejší účastník s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni (ani žalovanému) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. února 2011 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/23/2011
Spisová značka:25 Cdo 4111/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4111.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vedlejší účastník
Dotčené předpisy:§93 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25