ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4532.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4532/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Puchmajerova 7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 450.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 292/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2008, č. j. 15 Co 139/2008-35, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2008, č. j. 15 Co 139/2008-35, spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. listopadu 2007, č. j. 23 C 292/2006-18, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal uhrazení nemajetkové újmy ve výši 450.000,- Kč s příslušenstvím proti státu s odůvodněním, že v doposud neskončeném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 98/2001 dochází k průtahům, a v řízení proto došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu §13 odst. 1 a §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „zákon“.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 1. 11. 2007, č. j. 23 C 292/2006-18, zamítl žalobu v plném rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce se žalobou doručenou Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě dne 6. 4. 2001 (později postoupenou Obvodnímu soudu pro Prahu 3) domáhal proti žalované VOSMA s.r.o. neúčinnosti právních úkonů jeho dlužníka OSTRAMO, VLČEK a spol., s.r.o, který je od 31. 7. 2001 v konkursu. Věc nebyla do dne rozhodnutí soudu prvního stupně pravomocně skončena, řízení bylo přerušeno podle §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a to do pravomocného skončení věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 12/2000 proti obžalované M. H., jednatelce OSTRAMO, VLČEK a spol., s.r.o. Soud uzavřel, že požadavek žalobce na úhradu přiměřeného zadostiučinění není důvodný, neboť v žalobou napadeném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, protože věc byla soudem projednávána s patřičnou pozorností. Délku řízení v trvání šesti let nelze považovat za nepřiměřenou za situace, kdy postupem podle §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. bylo řízení přerušeno, přičemž překážka, pro niž bylo přerušeno, v době rozhodnutí trvala. Od podání žaloby do přerušení řízení nelze shledat období nečinnosti, naopak žalobce podáním žaloby u nepříslušného soudu a opožděným zaplacením soudního poplatku zapříčinil nutnost dalších procesních úkonů. Žalobce nadto nevyužil svého práva podat návrh na pokračování v řízení, rozhodnutí v trestní kauze považoval naopak pro řešenou věc za rozhodující. I případný úspěch žalobce v řízení by pro něj neznamenal majetkový prospěch, neboť ten by rozšířil konkursní podstatu úpadce.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 6. 2008, č. j. 15 Co 139/2008-35, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, že k nepřiměřeným průtahům v řízení nedošlo, neboť nekonání soudu v době přerušení řízení podle §109 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nelze považovat za období jeho nečinnosti. Délku řízení je proto nutné považovat za přiměřenou, přičemž soud projednával věc s náležitou pozorností.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodňuje §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že k přerušení řízení došlo v rozporu s hmotným právem, neboť otázka viny obžalované M. H. není pro posouzení důvodnosti žaloby na neúčinnost právních úkonů ve smyslu §42a obč. zák. významná. Řízení proto nemělo být přerušeno, ačkoli dovolatel sám označil výsledek trestního řízení za podstatný a M. H. jako osobu, která neměla oprávnění pro uzavření smlouvy, o jejíž odporovatelnosti je jednalo. Pokud bylo řízení přerušeno nedůvodně a řízení se proto protáhlo o šest let, představuje toto pochybení nesprávný úřední postup spočívající v průtazích řízení. Z uvedeného důvodu žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (t. j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro posouzení otázky, zda doba jiného řízení, po kterou je řízení před soudem přerušeno, má význam pro závěr, zda v přerušeném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Dovolání je důvodné.
Ve sporu o náhradu imateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že rozhodnutí nebylo v soudním řízení vydáno v přiměřené době (§13 odst. 1 věta třetí zákona), Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, vyložil, že nelze-li v řízení pokračovat proto, že probíhá vedlejší řízení, jehož skončení, resp. vyřešení určité otázky v něm, je podstatné pro pokračování původního řízení, prodlužuje se nutně původní řízení o dobu, po kterou je vedlejší řízení vedeno. V takovém případě je však třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená (může však být nepřiměřená z jiných důvodů), jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu §13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.
Tento závěr se uplatní i v nyní projednávané věci, kde soudy obou stupňů zvažovaly pouze průběh soudního řízení v občanskoprávním sporu žalobce před jeho přerušením, aniž vzaly v potaz délku trestního řízení, ohledně jehož výsledku bylo řízení o nároku žalobce přerušeno. Právní posouzení nároku žalobce v rozsudku odvolacího soudu je proto neúplné, je nesprávné a neodpovídá judikatuře dovolacího soudu k uvedené otázce.
Je tedy zřejmé, že nesprávným právním posouzením věci byl naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., proto Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil, a to včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení; vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl rozsudek zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2011
JUDr. Petr V o j t e k , v. r.
předseda senátu