ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4682.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4682/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) B. M. a b) J. M. , oba zastoupeni JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem Horšovský Týn, nám. Republiky 108, proti žalovaným: 1) V. H. a 2) J. H. , o obnovení původního stavu nebo zaplacení 56.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 119/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2008, č. j. 10 Co 101/2008-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 30. 11. 2007, č. j. 9 C 119/2003-171, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaní byli povinni provést podle místních podmínek potřebná opatření k obnovení původního stavu, a to opatřit žalobcům náhradní zdroj vody nebo jim zaplatit 56.500,-Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že nárok žalobců na náhradu škody způsobené jim úbytkem vody ve studni není důvodný. Ze znaleckého posudku vyžádaného Krajským úřadem v Karlových Varech, jímž byl proveden důkaz listinou, i z ústavního znaleckého posudku vyžádaného soudem bylo zjištěno, že studna na pozemku žalobců a průzkumný vrt na sousedním pozemku žalovaných se z hlediska množství vody nemohou ovlivňovat, hloubení vrtu mohlo jen krátkodobě ovlivnit množství - ztrátu vody ve studni žalobců. I když při průzkumném vrtu na pozemku žalovaných nebyly dodrženy veškeré předepsané povinnosti, k porušení právní povinnosti, která by byla v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou, tedy s úbytkem vody ve studni žalobců nedošlo (§420 odst. 1 obč. zák., §16 zák. č. 62/1988 Sb.).
K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 5. 2008, č. j. 10 Co 101/2008-199, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se plně s jeho závěrem o nedůvodnosti žaloby vzhledem k tomu, že ani znaleckým dokazováním nebylo prokázáno, že by provedením průzkumného vrtu na pozemku žalovaných došlo ke ztrátě či úbytku vody na straně žalobců.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Nesouhlasí s rozhodnutím soudů obou stupňů, jež vycházejí ze skutečnosti, že žalobci od počátku neprokázali stav hladiny vody v jejich vrtu. Namítají, že taková skutečnost je velice relativní a odvolacímu soudu vytýkají, že se věcně nezabýval jejich tvrzením a nárok neposuzoval důsledně podle §415 obč. zák. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 29. května 2008, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jestliže soud po právní stránce nesprávně hodnotil skutkové výsledky řízení nebo na ně aplikoval nesprávnou právní normu, jde o pochybení při právním posouzení věci.
Dovolatelé v dovolání neuvádějí, v čem spatřují zásadní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud neshledal, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) obč. zák.
Rozhodnutí odvolacího soudu shodně se soudem prvního stupně vychází ze závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že tvrzený úbytek vody ve studni žalobců byl způsoben provedeným průzkumným vrtem na pozemku žalovaných. Protože nebyl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných, odvolací soud při právním posouzení věci nepochybil, když nárok žalobců na náhradu škody neshledal důvodným, a za této situace nemá právní význam ani otázka aplikace §415 obč. zák. na daný skutkový stav. Není-li jednání žalovaných příčinou vzniku tvrzené škody, posouzení tohoto jednání z hlediska protiprávnosti nemůže na rozhodnutí nic změnit.
Námitky dovolatelů, předložené k posouzení dovolacímu soudu, nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu