ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.642.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 642/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce Bc. Ing. L. V. , zastoupeného JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 857/25, proti žalované Správě domovního fondu města Znojma , identifikační číslo 00839060, se sídlem ve Znojmě, Pontassievská 317/14, zastoupené Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 345/32, o 208.954,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 1821/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 12. 2005, č. j. 12 C 1821/2004 – 82, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2008, č. j. 17 Co 111/2006 - 148, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 12. 2005, č.j. 12 C 1821/2004 – 82, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2008, č. j. 17 Co 111/2006 - 148, se odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.804,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované Mgr. Roberta Valy.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 14. 12. 2005, č.j. 12 C 1821/2004 – 82, zamítl žalobu na zaplacení částky 208.954,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla žalobci (nájemci) vzniknout v důsledku porušení smlouvy o nájmu nebytových prostor ve Z., ze strany města Z. (pronajímatele), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že za žalobcem tvrzenou škodu vzniklou porušením uvedené smlouvy nemůže odpovídat žalovaná, které z dané smlouvy žádné povinnosti nevyplývají, a není tedy ve sporu pasivně věcně legitimována.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 9. 2008, č. j. 17 Co 111/2006 - 148, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Souhlasil se soudem prvního stupně ohledně nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované, která nebyla účastníkem předmětné smlouvy o nájmu nebytových prostor a město Z. při jejím uzavírání toliko zastupovala. Pokud žalobce v původní žalobě jako stranu žalovanou označil „Město Z., zastoupené Správou domovního fondu města Z.“ a podáním ze dne 25. 2. 2005 navrhl, aby soud připustil změnu žaloby v označení žalovaného na „Správu domovního fondu města Z., tuzemská právnická osoba se sídlem ve Z., v působnosti příspěvkové organizace a majetkového odboru města Z., zastoupené odborem správy majetku města Z. Ing. V. O.“, je třeba posledně uvedené podání žalobce posoudit jako návrh na připuštění záměny účastníků. Jestliže soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 8. 2005, č.j. 12 C 1821/2004 – 72, záměnu na straně žalované připustil, postupoval správně, a nepochybil, když žalobce nevyzval k odstranění vad jeho podání ze dne 25. 2. 2005, neboť v něm byla nová žalovaná označena bez vad. Soud přitom nemůže poučovat žalobce o tom, který subjekt je v řízení pasivně legitimován.
Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost opírá o ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vytýká soudu prvního stupně, že nepřistoupil k odstraňování vad původně podané žaloby podle §43 o. s. ř., když v ní byl žalovaný označen nesprávným identifikačním číslem, sídlem a „osobou neoprávněnou zastoupení“. Pokud žalobce uplatnil změnu návrhu, pak nikoli jako změnu původního žalovaného, ale jako přistoupení dalšího žalobce (správně zřejmě žalovaného) do řízení. Usnesení soudu prvního stupně o záměně žalovaných je proto zmatečné, neboť neodráží návrh žalobce, ze kterého nebylo navíc jednoznačně patrno, že se domáhá vystoupení města Z. jako původního žalovaného z řízení. I změna žaloby proto trpěla vadami a soud prvního stupně měl žalobce vyzvat k jejich odstranění. Žalobce dále namítá, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho návrhu, učiněném podáním ze dne 23. 4. 2004, na ustanovení zástupce, když soud prvního stupně vyhověl toliko jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, obsažené ve stejném podání. Tím a nesplněním poučovací povinnosti ze strany soudu, byla žalobci odňata možnost jednat před soudem. Konečně namítá, že mu ze strany soudu nebyly v průběhu řízení řádně doručovány písemnosti.
Žalovaná ve svém vyjádření navrhla dovolání žalobce odmítnout, neboť nesplňuje podmínky §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalobce opakuje námitky, které uplatnil již v odvolacím řízení a se kterými se odvolací soud vypořádal.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 1. 9. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Žalobce výslovně napadá dovoláním i rozsudek soudu prvého stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003, sp.zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobce namítá vady řízení (že soud prvního stupně nepřistoupil k odstraňování neurčitosti označení žalovaného v původní žalobě, nesprávně posoudil podání žalobce ze dne 25. 2. 2005, nerozhodl o žalobcově návrhu na ustanovení zástupce a nesprávně žalobci doručoval písemnosti), které však nezakládají přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu, což však v případě žalobce, který ani žádnou otázku zásadního právního významu v procesní rovině neformuluje, není.
Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné. Nákladový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé, proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Je tedy zřejmé, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření) v částce 10.370,- Kč [odměna z částky určené podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, krácená dvakrát o polovinu podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb., v částce 300,- Kč, vše zvýšeno o 20% DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř., tj. celkem 12.804,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu