ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.758.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 758/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně České pojišťovny a. s. , IČO 452 72 956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, s adresou pro doručování Česká pojišťovna, a. s., referát právní – regresy, Brno, Rašínova 7, proti žalovanému D. R. , zastoupenému JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, se sídlem Praha 1, Týnská 1053/1, o 771.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 279/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2008, č.j. 55 Co 240/2008-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Pavla Hráška, advokáta, se sídlem Praha 1, Týnská 1053/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala vrácení plnění z pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 9. 12. 2005, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a havarijní pojištění blíže označeného osobního vozidla zn. AUDI A6 Avant, (dále jen „vozidlo“ nebo „předmětné vozidlo“). Žalobkyně pojistnou smlouvu považuje za neplatnou z důvodu neurčitosti předmětu pojištění, neboť při revizi pojistné události bylo zjištěno, že vozidlo, k němuž bylo pojištění sjednáno, má identifikační číslo karosérie (VIN), které výrobce přidělil jinému vozidlu.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7. 2. 2008, č.j. 12 C 279/2007-31, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla ohledně předmětného vozidla dne 9. 12. 2005 uzavřena pojistná smlouva. Před uzavřením smlouvy pracovník žalobkyně vozidlo prohlédl, další prohlídky následovaly při likvidaci první a druhé pojistné události, přičemž nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti. Skutečnost, že vozidlo, jemuž bylo přiděleno VIN uvedené v pojistné smlouvě, bylo vyrobeno jako pravostranné, což předmětné vozidlo určené k provozování v České republice nebylo, žalobkyně zjistila až při revizi pojistné události. Tato skutečnost však nemůže mít na platnost pojistné smlouvy žádný vliv, když si žalobkyně před jejím uzavřením vozidlo prohlédla a žalovaný o vozidle uvedl všechny jemu známé informace, vycházeje přitom z údajů uvedených ve velkém technickém průkazu; fakt, že VIN uvedené u předmětného vozidla bylo výrobcem přiděleno vozidlu jinému, žalovaný nemohl zjistit ani při vynaložení největší opatrnosti. Vozidlo tak bylo v pojistné smlouvě dostatečně konkretizováno a v řízení nebylo prokázáno, že by se pojištěné vozidlo neshodovalo s vozidlem, ohledně kterého bylo vyplaceno pojistné plnění. Jelikož pojistná smlouva byla uzavřena platně a žalovanému vznikl nárok na poskytnutí pojistného plnění, nebyly splněny podmínky pro vznik bezdůvodného obohacení na jeho straně.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2008, č.j. 55 Co 240/2008-63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neshledal potřebu provedení dalšího dokazování výslechem žalobkyní navrženého svědka, a ztotožnil se rovněž s právním posouzením soudu prvního stupně. Konstatoval, že předmět pojištění byl vymezen zcela určitým, jednoznačným a nezaměnitelným způsobem, při uzavírání pojistné smlouvy nevznikly žádné pochybnosti o původu vozidla, žalovaný, jednaje v dobré víře v pravdivost údajů osvědčených státními orgány, vycházel z platných dokladů k vozidlu. Soud dovodil, že mělo-li předmětné vozidlo zfalšované VIN, nemůže mít tato skutečnost za následek neplatnost pojistné smlouvy, neboť vozidlo jako věc movitá bylo ve smlouvě dostatečně identifikováno tak, aby bylo nezaměnitelné s jiným vozidlem. VIN je podle ustanovení §4 odst. 4 písm. h) zákona č. 56/2001 Sb. pouze jedním z identifikačních znaků zapisovaných do registru silničních vozidel, nelze jej považovat za součást věci hlavní (vozidla), a vozidlo jako samostatný předmět právních vztahů nepřestává neoprávněným zásahem do VIN existovat, je tudíž možné uzavřít ohledně něj pojistnou smlouvu.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje jednak v tom, že vada spočívající v neprovedení důkazu nezbytného k prokázání skutkových tvrzení žalobkyně představuje zásah do práva žalobkyně na spravedlivý proces, jednak v posouzení otázky platnosti pojistné smlouvy v případě, kdy je vozidlo jako předmět pojištění opatřeno falešným identifikačním číslem. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když neprovedl důkaz výslechem svědka J. H., který mohl prokázat její tvrzení, že VIN, jímž bylo opatřeno předmětné vozidlo, byl ve skutečnosti výrobcem přidělen vozidlu s pravostranným řízením, určenému k provozování ve Velké Británii. Dle dovolatelky je VIN součástí vozidla a jeho odstraněním přestává existovat vozidlo jako movitá věc, jež může být předmětem právních vztahů, neboť VIN je jediným identifikačním znakem, který odlišuje vozidla naprosto shodných technických parametrů. Za daného stavu proto nelze posoudit, zda žalovanému svědčilo vlastnické právo k vozidlu, jež bylo předmětem pojištění, tedy zda pojistná smlouva byla platně uzavřena ve smyslu ustanovení §3 písm. h) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Dovolání bylo následně doplňováno celou řadou odkazů na rozhodnutí obecných soudů v podobných věcech, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež dovolatelka považuje za rozporná, a proto žádá, pokud tříčlenný senát Nejvyššího soudu dospěje k jinému závěru, než byl vysloven v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3784/2009, aby předložil věc k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že žalobkyně neformulovala žádnou otázku zásadního významu způsobilou založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pokud by však dovolací soud přesto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je přípustné, odkazuje na svá předchozí podání a připomíná, že předmět pojistné smlouvy byl určen zcela určitě, srozumitelně a nezaměnitelně, vozidlo bylo žalobkyní několikrát důkladně kontrolováno a žalovaný sám vycházel z dokladů vydaných příslušnými státními orgány. Pojistná smlouva je tak platným právním úkonem a žalovanému nemohlo plněním poskytnutým na jejím základě vzniknout bezdůvodné obohacení. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť napadeným rozsudkem potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím v dané věci. Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatelka, uplatňujíc dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., v tom, že soud neprovedl jí navržený důkaz výslechem svědka, čímž porušil její právo na spravedlivý proces, a zatížil tak řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Námitka vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci, však - je-li přípustnost dovolání teprve zvažována [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] - nemůže být právně relevantní, pokud nejde o právní otázku zásadně významnou. Dovolací soud sice k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.] přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání již jinak přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), vady samotné přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Zpochybnění konkrétního procesního postupu soudu při dokazování (neprovedení určitého důkazu) není procesněprávní otázkou, jíž by bylo lze přiznat judikatorní přesah.
Otázkou, zda falešné identifikační číslo vozidla (VIN) může mít vliv na platnost pojistné smlouvy, se Nejvyšší soud zabýval již ve svém rozhodnutí ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3784/2009, (dovolatelka na toto rozhodnutí ostatně v rámci doplňování dovolání odkazovala) a dospěl k závěru, že pojistná smlouva je platná, jestliže předmět pojištění – osobní automobil – byl určen řadou dílčích znaků, jako je označení výrobce, názvu vyrobené série, SPZ, barvy karoserie, čísla technického průkazu a dalších technických parametrů, jako objemu válců, výkonu motoru, hmotnosti automobilu a počtu ujetých kilometrů; skutečnost, že automobil měl původně VIN odlišný, je pro posouzení určitosti předmětné smlouvy nerozhodná, bylo-li vozidlo ve smlouvě ostatními údaji identifikováno dostatečně určitě.
Nejvyšší soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit ani v posuzované věci, když soudy obou stupňů dospěly k závěru, že předmětné vozidlo jako předmět pojištění bylo v pojistné smlouvě specifikováno dostatečně určitě tak, aby nebylo zaměnitelné s jiným vozidlem. Úvaha dovolatelky, že odstraněním VIN přestává vozidlo existovat jako věc movitá, je pro svou absurdnost zjevně neakceptovatelná. Závěr odvolacího soudu, stejně jako závěr soudu prvního stupně, že skutečnost, že uvedený VIN byl původně výrobcem přidělen jinému vozidlu, nemůže mít za dané situace za následek neplatnost pojistné smlouvy, proto není právním závěrem se zásadním významem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Je-li v mezích dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou soudu dovolacího, pak pouhá okolnost, že existují odlišná rozhodnutí nižších soudů, zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí nezakládá.
Jelikož skutkové námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nemůže se dovolací soud zabývat výhradami dovolatelky k úplnosti a správnosti skutkových zjištění, na nichž odvolací soud založil závěr, že žalovaný byl vlastníkem pojišťovaného vozidla, a tudíž je bezpředmětná i námitka, že se odvolací soud nezabýval platností pojistné smlouvy z hlediska §39 obč. zák. ve spojení s §3 písm. h) zákona o pojistné smlouvě, podle něhož je pojištěným (pouze) vlastník věci.
V mezích otázek, jejichž řešení bylo dovoláním zpochybněno a na nichž dovoláním napadené rozhodnutí spočívá, dovolací soud neshledal rozpor v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu, a tedy ani důvody pro předložení věci k rozhodnutí velkému senátu.
Jelikož v dané věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12.360,- Kč včetně 20 % DPH (§3 odst. 1 bod 5 ve spojení s §10 odst. 3 a §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a §137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. července 2011
JUDr. Robert Waltr , v. r.
předseda senátu