ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.962.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 962/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně ENVIMEA s. r. o., IČO 26040751, se sídlem Trhové Sviny, Budovatelská 917, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou Ph.D., advokátem, se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 30a, proti žalované 1. jihočeské zemědělské a.s., IČO 25162012, se sídlem Svébohy 49, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, o zaplacení 95.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 195/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. října 2008, č.j. 8 Co 1980/2008-49, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 95.000,- Kč za přední závěsné závaží traktoru, které bylo jejím vlastnictvím, žalovaná jej užívala bez právního důvodu, žalobkyni nevydala a vydat nemůže, neboť jej již nemá v držbě. Požadovaná částka odpovídá ceně, za níž lze stejné či obdobné závaží pořídit.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem pro zmeškání ze dne 16. 7. 2008, č.j. 10 C 195/2008-29, uložil žalované zaplatit žalobkyni 95.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V dané věci byl nejprve vydán platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala odpor. Usnesením ze dne 11. 6. 2008, č.j. 10 C 195/2008-24, soud žalovanou vyzval k vyjádření k žalobě, jež jí byla doručena dne 27. 5. 2008, a současně ji předvolal k jednání nařízenému na 16. 7. 2008, 11.00 h. Předvolání bylo žalované doručeno dne 16. 6. 2008. Jelikož se bez řádné a včasné omluvy k soudnímu jednání nedostavila, ač byla v předvolání o následcích nedostavení se bez omluvy poučena, považoval soud ve smyslu ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. žalobní tvrzení za nesporná a žalobě zcela vyhověl.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. 10. 2008, č.j. 8 Co 1980/2008-49, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b o. s. ř. Skutečnosti tvrzené v žalobě dostačovaly pro splnění předpokladů odpovědnosti za škodu podle §420 odst. 1 obč. zák., žalovaná nevrácením věci porušila povinnost korespondující s právem žalobkyně na ochranu vlastnického práva a žalobkyni v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda. Výše škody vychází z obvyklé (tržní) minimální ceny nevrácené věci. K námitce promlčení vznesené v odvolání odvolací soud uzavřel, že namítat promlčení nároku poprvé až v odvolacím řízení v případě rozsudku pro zmeškání nelze; námitka promlčení je z hlediska kvalifikovaných odvolacích důvodů podle §205b o. s. ř. nepřípustná.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a co do dovolacího důvodu výslovně odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozsudku spatřuje v posouzení přípustnosti námitky promlčení vznesené až v odvolacím řízení, bylo-li rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, a v posouzení dostatečnosti a úplnosti žalobních tvrzení jako předpokladu pro vydání rozsudku pro zmeškání. Uvádí, že obecně je vznesení námitky promlčení poprvé v odvolacím řízení přípustné, a jelikož námitka promlčení je procesní obranou účastníka soudního řízení, tedy institutem odlišným od odvolání, nelze její vznesení posuzovat z hlediska kvalifikovaných odvolacích důvodů ve smyslu ustanovení §205b o. s. ř. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se v rozporu s judikaturou dostatečně nevypořádal s neúplným vylíčením rozhodných skutečností v žalobě. Ze žaloby nevyplývalo, že by žalovaná měla povinnost vrátit žalobkyni kromě traktoru ještě závěsné závaží či jiné příslušenství, a výše škody byla nesprávně odvozována z ceny závaží nového, nikoliv z ceny odpovídající opotřebovanosti a stáří závaží v době vzniku škody. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v daném případě nejde (odlišné rozhodnutí soudu prvního stupně v důsledku závazného právního názoru vyjádřeného ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu) a Nejvyšší soud neshledal ani přípustnost dovolání podle písmene c), které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit a založit jeho přípustnost dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod spočívající v nesprávnosti skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.), ani důvod, jímž jsou vytýkány vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], pokud taková vada nezahrnuje řešení otázky zásadního právního významu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2653/2009).
Otázky, v jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, však přípustnost dovolání ve smyslu shora uvedeného nezakládají.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2048/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2000, pod č. 80, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého dospěje-li soud k závěru, že byly splněny ostatní předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, jeho právní posouzení věci se omezuje v zásadě již jen na to, zda by vydáním rozsudku nedošlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (zjednodušeně řečeno, zda by nešlo o rozsudek konstitutivní povahy) a na závěr, že nejde o věci, v nichž nelze uzavřít nebo schválit smír (srov. §153b odst. 3 a §99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Další „právní posouzení” věci tkví v úvaze, zda podle žalobních tvrzení, která se pro zmeškání žalovaného stala nespornými, lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá, tedy zda z nich vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Otázka, zda v žalobě uplatněné právo je promlčené, je situována zjevně mimo takto vymezený rámec, a to i tehdy, kdyby se taková možnost z tvrzení o skutkových okolnostech týkajících se sporu (§153b odst. 1 o. s. ř.) naznačovala. Jinými slovy nedovolal-li se žalovaný před vydáním rozsudku pro zmeškání promlčení, pak přiznání promlčeného nároku rozsudkem pro zmeškání neznamená, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V usnesení ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1547/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2001, pod č. 111, dále Nejvyšší soud uzavřel, že odvolání proti rozsudku pro zmeškání založené na zpochybnění skutkového stavu plynoucího ze žalobních tvrzení (§153b odst. 1 o. s. ř.) nemůže být úspěšné. Shodné závěry vyslovil Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 215/2006, a nemá důvod se od nich odchýlit ani v projednávané věci.
Pokud se odvolací soud zabýval toliko otázkou dostatečnosti žalobních tvrzení z hlediska samotného vzniku nároku na náhradu škody, tj. tím, zda bylo tvrzeno porušení povinnosti ze strany žalovaného, vznik škody v příčinné souvislosti s tímto porušením a škoda ve výši obvyklé ceny věci byla vyčíslena, aniž by zkoumal, zda tvrzené okolnosti odpovídají skutečnosti, a současně nepřihlédl k námitce promlčení vznesené v odvolání, postupoval v souladu s ustálenými judikatorními závěry.
Jelikož v dané věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání pro zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po stránce právní, Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalované právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu