ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.1761.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1761/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Ing. J. M., bytem P., zastoupeného JUDr. Blankou Faltýnkovou, advokátkou se sídlem Praha 3, nám. W. Churchilla 2, proti žalované J. M., bytem P., zastoupené Mgr. Petrem Ťopkem, advokátem se sídlem Praha 5, Malátova 17, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 13 C 333/2006, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2009, č. j. 53 Co 90/2009-90, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,-Kč, k rukám JUDr. Blanky Faltýnkové, advokátky se sídlem Praha 3, nám. W. Churchilla 2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 18. 9. 2008,
č. j. 13 C 333/2006-70, výrokem I. zamítl žalobu žalované na obnovu řízení vedeného
u téhož soudu pod sp. zn. 16 C 482/2003 (v němž bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k bytu tam specifikovanému /dále též jen „byt“/, žalobce určen jeho výlučným nájemcem a žalované uloženo jej vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování), výrokem II. zamítl návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. 7. 2005, sp.zn. 16 C 482/2003 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. 53 C 458/2005; současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 30. 4. 2009, č.j. 53 Co 90/2009-90, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala,
že by byly dány důvody obnovy řízení (§228 odst. 1 o. s. ř.). Zpráva městské části P. (jíž se dovolávala), ve které je uvedeno, že žalobce žije se svou družkou D. M., nemůže pro žalovanou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť závěr učiněný v původním řízení, tj. že žalobce odešel z bytu v důsledku chování žalované, které pociťoval jako psychický nátlak, vycházel ze zhodnocení všech důkazů, a uvedená zpráva nemá žádný vztah ke zjištění, za jakých okolností a z jakých důvodů z bytu odešel. Důvodem obnovy nemohou být ani další žalovanou uváděné skutečnosti, a to, že žalobce zahrnul do vypořádání společného jmění manželů i byt v P.(dále jen „byt v N.“), že se po ní domáhá peněžitého plnění za platby za byt, ani její zhoršující se zdravotní stav. První dvě skutečnosti budou řešeny a posouzeny v příslušných řízeních; zdravotním stavem žalované se soudy v původním řízení náležitě zabývaly, nad tímto hlediskem však převážilo její neetické jednání spočívající v tom, že účelově darovala byt v N. svému otci. Odvolací soud proto potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, a to včetně výroku, kterým byl zamítnut návrh na odklad vykonatelnosti výše uvedeného rozsudku.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že jí tvrzené skutečnosti a nabízené důkazy nebyly důvodem obnovy řízení, a uvádí, že navrhované důkazy prokazují, že žalobce vedl v rozhodné době společnou domácnost s D. M. Poukazuje na to, že žalobce si „nárokoval právo užívání, nikoliv vlastnické právo“ na byt v N. s tím, že mu nemožností jeho užívání vzniká škoda, přičemž v původním řízení tvrdil, že jej užívat nehodlá, přičemž tato skutečnost byla rovněž stěžejní pro rozhodnutí v původním řízení. S ohledem na výše uvedené má za to, že byly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že skutečnosti uváděné žalovanou v žalobě na obnovu řízení již byly tvrzeny a prokazovány v původním řízení, že nejde o skutečnosti nové a že pro ni nemohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby dovolání žalované bylo odmítnuto jako zjevně bezdůvodné, popř. zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno
dne 30. dubna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal
a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou
- účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na povolení obnovy řízení (proti části, v níž bylo potvrzen zamítavý výrok usnesení soudu prvního stupně týkající se návrhu na odklad vykonatelnosti, dovolání nesměřuje, ostatně by nebylo přípustné), aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, dovolání tak může být podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238 odst. 2 o. s. ř.), tj. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud zastává názor, že námitky dovolatelky nesměřují – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Jde totiž především o námitky skutkové (takové námitky nelze v případě přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. úspěšně uplatnit), které se navíc – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání
(§41 odst. 2 o. s. ř.) – zčásti upínají k řízení v původní věci vedené pod sp. zn. 16 C 482/2003, nikoliv k napadenému usnesení odvolacího soudu. Dovolatelka
tak přehlíží, že je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována
(podle §238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní skutková námitka (navíc námitka, která se zčásti netýká napadeného rozhodnutí, nýbrž se vztahuje k rozhodnutím, která byla napadena žalobou na obnovu řízení). Ostatně dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že skutečnosti uváděné žalovanou a jí navrhované důkazy důvod pro obnovu řízení nezakládají, neboť pro ni nemohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalované není podle §238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.750,- Kč
(§2 odst. 1, §10 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 20%, tj. 410,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 20. července 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu