ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.1835.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 1835/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce města Písek , se sídlem Písek, Velké náměstí 114, zastoupeného JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem Písek, Prokopova 339, proti žalované M. H. , zastoupené JUDr. Jiřím Duškem, advokátem se sídlem Písek, Erbenova 1013, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 8 C 138/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. září 2008, č. j. 6 Co 1529/2008-43, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč, k rukám JUDr. Jana Taraby, advokáta se sídlem Písek, Prokopova 339, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 9. 2008, č.j. 6 Co 1529/2008-43, potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 21. 11. 2007, č.j. 8 C 138/2007-21, kterým Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 12, IV. kategorie, sestávající z jednoho pokoje a příslušenství, nacházející se v 1. poschodí domu č.p. 1 v P. v P. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť její nájemní poměr skončil podle §710 odst. 3 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) ke dni 30. 9. 2007; na základě toho žalobě vyhověl a vyklizovací povinnost žalované nevázal (ve shodě se soudem prvního stupně) na zajištění bytové náhrady.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání, které doplnila prostřednictvím advokáta, jenž jí byl ustanoven soudem. V dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, čímž je naplněn ,,dovolací důvod podle §237 odst. 1 c) ve spojení s ust. §241 a) odst. 2 b) o.s.ř. “. Vyjadřuje přesvědčení, že za situace, kdy jí byl prodloužen nájem předmětného bytu usnesením rady města Písek ze dne 5. 6. 2008, nemohl odvolací soud rozhodnout o jejím vyklizení, neboť jí k bytu svědčilo nájemní právo. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému jednání.
Žalobce v dovolacím vyjádření uvedl, že nájem žalované skončil dnem 30. 9. 2007 a nebylo jej proto možno dne 5. 6. 2008 prodloužit; navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť nejsou splněny zákonné podmínky k jeho podání.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 2. září 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.); dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že brojí proti závěru odvolacího soudu, že její nájemní poměr k bytu zanikl podle §710 odst. 3 obč.zák., resp. že předmětný byt užívá bez právního důvodu. Činí tak však prostřednictvím námitky (že jí byl prodloužen nájem k předmětnému bytu usnesením rady města Písek ze dne 5. 6. 2008), směřující proti zjištěnému skutkovému stavu věci. Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Navíc je nutno zdůraznit, že k namítané skutečnosti by nebylo možno přihlédnout i s ohledem na ustanovení §241a odst. 4 o.s.ř., neboť se jedná o novou skutečnost, která byla uplatněna až v dovolacím řízení.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20% DPH (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. ledna 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu