ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2051.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 2051/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Bytového družstva Křižíkova 19 , se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Křižíkova 19/2628, zastoupeného JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem v Bratčicích 137, proti žalovanému Ing. J. G. , zastoupenému JUDr. Zuzanou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Žerotínova 1155/3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 425/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2010, č. j. 11 Co 510/2009-78, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2010, č. j. 11 Co 510/2009-78, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. května 2009, č. j. 84 C 425/2008-47, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit a vyklizený žalobci předat do patnácti dnů od zajištění přístřeší „byt č. 7, sestávající ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve 3. poschodí domu K. 19, č. p. 2628 v O. – M. O., zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 2756 pro katastrální území M. O., obec a okres O.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně především za zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2002, č. j. 28 Cm 119/2001-119, ve spojení s usnesením ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 28 Cm 119/2001-119, potvrzeným ve výroku o věci samé usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2004, č. j. 1 Cmo 45/2003-136, bylo k návrhu žalovaného a jeho manželky B. G. (a dalších osob) žalobci uloženo, aby do patnácti dnů od právní moci usnesení učinil prohlášení vlastníka budovy č. p. 2628, umístněné na pozemku parc. č. 1094/1 v katastrálním území Moravská Ostrava, obci Ostrava, jež bude obsahovat tam uvedené náležitosti, a že usnesením Exekutorského úřadu v Ostravě ze dne 26. března 2008, č. j. 024 EX 594/05-35, byla – k vymožení povinnosti učinit prohlášení vlastníka budovy – žalobci uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč. Dále zjistil, že dne 28. května 2006 vyhotovil žalobce (vlastník předmětného domu a pronajímatel předmětného bytu) výpověď z nájmu žalovaného a jeho manželky (společných nájemců bytu) k předmětnému bytu (dále jen „Výpověď“), že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2007, č. j. 11 Co 492/2007-138, byla zamítnuta žaloba žalovaného a jeho manželky na určení neplatnosti Výpovědi, že v citovaném rozhodnutí soud prvního stupně dovodil, že nedostala-li se Výpověď do sféry dispozice žalovaného a jeho manželky, nemohla v jejich právním (nájemním) poměru k předmětnému bytu vyvolat žádné právní účinky, a proto není zapotřebí vyslovovat (určovat) soudním rozhodnutím její neplatnost; v důsledku toho jsou žalovaný a jeho manželka neustále společnými nájemci bytu. Nakonec také zjistil, že manželka žalovaného dne 21. března 2008 zemřela.
Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že výrok pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, je závazný pro účastníky řízení (§159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy účinném znění). Dále rovněž dovodil, že byli-li podle citovaného rozhodnutí žalovaný a tehdy i jeho manželka společnými nájemci předmětného bytu, nelze nyní dospět k závěru, že nájemní vztah žalovaného k bytu skončil a že žalovaný v současné době užívá byt bez právního důvodu. S přihlédnutím k uvedenému žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. ledna 2010, č. j. 11 Co 510/2009-78, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, avšak na jeho základě dospěl k odlišným právním závěrům. Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž dovodil, že je-li pravomocný rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti Výpovědi, závazný (§159a odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) pro účastníky a též všechny orgány, nelze než konstatovat, že Výpověď byla platná a že v důsledku toho nájemní vztah žalovaného uplynutím výpovědní lhůty zanikl; pak ovšem žalovaný užívá byt bez právního důvodu. Proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V dovolání zpochybnil správnost právního názoru, že na základě platné Výpovědi zanikl jeho nájemní vztah k bytu a že tudíž byt užívá bez právního důvodu. Uvedl, že byli-li on a jeho manželka podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, společnými nájemci předmětného bytu, nelze v současné době dovozovat, že byt užívá bez právního důvodu. Současně zdůraznil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2002, č. j. 28 Cm 119/2001-119, bylo žalobci uloženo, aby do patnácti dnů od právní moci usnesení učinil prohlášení vlastníka budovy č. p. 2628, umístněné na pozemku parc. č. 1094/1 v katastrálním území Moravská Ostrava, obci Ostrava, jež bude obsahovat tam uvedené náležitosti, a že tuto povinnost dosud žalobce nesplnil přes exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. listopadu 2005, č. j. 51 Nc 10097/2005-19. Dodal, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 24 C 152/2003-162, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2009, č. j. 42 Co 381/2008-242, byla pravomocně zamítnuta žaloba na zaplacení dlužného nájemného z bytu v částce 75.948,- Kč, z čehož vyplývá, že výpovědní důvod uplatněný ve Výpovědi nebyl ani naplněn. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního názoru, že – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – nájemní vztah žalovaného k bytu na základě Výpovědi (uplynutím výpovědní lhůty) zanikl a byt proto užívá bez právního důvodu.
Pro rozhodnutí o vyklizení bytu bylo v daném případě podstatné, zda žalovaný užívá byt bez právního důvodu (jak měl za to žalobce) či zda mu i nadále svědčí nájemní právo k bytu. Okresní soud v Ostravě v zamítavém rozsudku ze dne 13. dubna 2007, č. j. 36 C 159/2006-92, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2007, č. j. 11 Co 492/2007-138, vyřešil otázku existence nájemního vztahu žalovaného (a tehdy i jeho manželky) k bytu tak, že nedostala-li se Výpověď do sféry dispozice žalovaného a jeho manželky, nemohla v jejich právním (nájemním) poměru k předmětnému bytu vyvolat žádné právní účinky; v důsledku toho jsou žalovaný a jeho manželka nadále společnými nájemci bytu (dovolací soud dodává, že po úmrtí manželky je výlučným nájemcem bytu pouze žalovaný - §707 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů /viz usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. února 2009, sp. zn. 99 D 1099/2008/). Za této situace nemůže obstát názor, že na základě Výpovědi nájemní vztah žalovaného (a jeho manželky) k bytu zanikl uplynutím výpovědní lhůty a že nyní užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu. Z řečeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl použit opodstatněně.
Lze uzavřít, že z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a jeho obsahové konkretizace není rozsudek odvolacího soudu správný. Dovolací soud jej proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. pak věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. února 2011
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu