ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2154.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 2154/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Bytového družstva Baarovka, se sídlem v Praze 4, Ohradní 1349/25, IČ: 25143735, proti žalovanému K. K. , zastoupenému JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 267/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2007, č. j. 54 Co 332/2007-99, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalovaný vyklidil byt č. 7, nacházející se ve 2. patře domu žalobce na adrese O. 1349, P. 4 – M. (dále jen “byt“ nebo „předmětný byt“), který žalovaný užívá bez právního důvodu.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 4. 2007, č. j. 55 C 267/2204-83, žalovanému uložil, aby předmětný byt vyklidil a vyklizený předal žalobci do 2 měsíců po zajištění přístřeší. Vycházel ze závazného právního názoru odvolacího soudu - Městského soudu v Praze, uvedeného v usnesení ze dne 13. 12. 206. č. j. 54 Co 358/2006-75, o účinnosti oznámení rozhodnutí o vyloučení z družstva, které člen osobně nepřevzal, a dovodil, že oznámení rozhodnutí o vyloučení z družstva žalobce bylo žalovanému doručeno nejpozději dne 2. 1. 2004. Protože proti rozhodnutí o vyloučení nepodal ve lhůtách stanovených §231 odst. 4 obch. zák. odvolání k členské schůzi, ani návrh k soudu, marným uplynutím těchto lhůt nastaly právní účinky rozhodnutí o jeho vyloučení z družstva. Zánikem členství žalovaného v družstvu zaniklo podle §714 obč. zák. i jeho právo nájmu předmětného bytu. Vyklizení bytu vázal soud prvního stupně na zajištění přístřeší vzhledem k důvodům vyloučení za analogického použití §712 odst. 5 obč. zák. v návaznosti na výpovědní důvody z nájmu bytu pro neplacení nájemného a porušení dobrých mravů podle §711 odst. 1 písm. c) a d) obč. zák.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem z 24. 10. 2007, č. j. 54 Co 332/2007-99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud prvního stupně správně vycházel z právního závěru, vysloveného v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, že doručeným do vlastních rukou člena je oznámení o vyloučení z družstva, doručované prostřednictvím pošty jako doporučená zásilka, kterou si člen na poště v úložní době nevyzvedl, neboť se tak dostalo do sféry jeho dispozice. Připomněl, že přímo ze znění §231 odst. 4 obch. zák. vyplývá, že počátek běhu tříměsíční lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí o vyloučení z družstva váže zákon nejen k okamžiku, kdy se člen o vyloučení skutečně dozvěděl, ale též k okamžiku, kdy se o rozhodnutí o vyloučení dozvědět mohl. Poukázal také na to, že pokud by přistoupil na argumentaci žalovaného, který spojuje doručení oznámení rozhodnutí o vyloučení z družstva jen s jeho osobním převzetím, znamenalo by to pro družstvo v podstatě nemožnost člena vyloučit nebo vyloučení člena s velkou časovou prodlevou. Za správné považoval i rozhodnutí soudu prvního stupně o vyklizení bytu žalovaným po zajištění přístřeší. Zdůraznil, že použití §712 obč. zák. pro případ zániku nájmu bytu zánikem členství v družstvu přímo ukládá §714 obč. zák. Dodal také, že u žalovaného nejsou naplněny kumulativní podmínky pro mimořádné přiznání náhradního ubytování nebo náhradního bytu ve smyslu §712 odst. 5 obč. zák. Zdravotní stav žalovaného soud prvního stupně zohlednil stanovením delší lhůty k vyklizení a předáním bytu po zajištění přístřeší.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) namítá, že skutkové zjištění odvolacího soudu, že mu oznámení o vyloučení z družstva bylo doručeno 2. 1. 2004, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť je osobně nepřevzal. Ani tím, že žalobce oznámení o vyloučení žalovaného z družstva vyvěsil v domě, kde se byt nachází, k doručení do jeho vlastních rukou nedošlo. Nesprávné je i rozhodnutí o bytové náhradě. Nebylo přihlédnuto k tomu, že je invalidní důchodce, trpí duševní poruchou a není schopen sám si zajistit přiměřenou bytovou náhradu. Případné vyklizení měl proto soud vázat na zajištění náhradního bytu. Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony).
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku ze dne 23. 2. 2006, č. j. 55 C 267/2004- 49, kterým žalobě vyhověl,, neboť byl vázán právním názorem odvolacího soudu, vysloveným ve zrušujícím rozhodnutí.
Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Vady řízení, uvedené v 229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. , jakož i jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž přihlíží z úřední povinnosti, dovolací soud nezjistil.
Žalovaný namítl, že skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že mu oznámení o vyloučení z družstva bylo doručeno dne 2. 1. 2004, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti) zákonnosti, pravdivosti, eventuelně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až 135 o. s. ř.. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož správnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Skutkový závěr o doručení oznámení o vyloučení z družstva žalovanému má oporu v provedením dokazování. Odvolací soud k němu dospěl z údajů na doručence zásilky, kterou bylo oznámení žalovanému doručováno prostřednictvím pošty. Zjistil tak, že žalovaný nebyl v místě bydliště zastižen, zásilka byla uložena poště, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a v úložní lhůtě si zásilku nevyzvedl, ačkoliv jak sám uvedl, se v místě bydliště zdržoval. Logicky z toho vyplývá, že tím osobní převzetí zásilky zmařil, a zásilku lze posledním dnem této lhůty považovat za doručenou. Jak už zdůraznil odvolací soud, doručení oznámení o vyloučení nelze spojovat jen s tím, že je člen osobně převezme, neboť by tak mohlo být jeho doručení i znemožněno.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. tak není opodstatněný.
Dovolatel také namítl nesprávnost závěru odvolacího soudu, že jeho povinnost k vyklizení bytu lze vázat jen na zajištění přístřeší. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního správně vycházel z §714 obč. zák., který stanoví, že zánikem členstvím osoby v bytovém družstvu zaniká její nájem bytu a není povinna se z bytu vystěhovat, pokud jí není zajištěna bytová náhrada za podmínek uvedených v §712 odst. 2 a 3 obč. zák., popřípadě po poskytnutí přístřeší za podmínek uvedených v §712 odst. 5 obč. zák. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudky ze dne 25. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 71/96, ze dne 22. 7. 2001, sp. zn. 26 Cdo 636/2000, ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1674/2002, a ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 26 Cdo 545/2003, uveřejněné pod C 642, C 1630 a C 1875 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), je ve výkladu ustanovení §712 odst. 2 věty druhé obč. zák. (ve znění účinném do 30. 3. 2006), upravujícímu bytovou náhradu ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák.), jednotná v názoru, že přiznání práva na bytovou náhradu v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu je podmíněno tím, že jde o rodinu s nezletilými dětmi a že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné; oba uvedené důvody musí být splněny kumulativně.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s citovanou judikaturou dovolacího soudu. Vyklizení žalovaného nemohlo být vázáno na zjištění vyšší bytové náhrady podle §712 odst. 5 obč. zák., už jen proto, že už v bytě nežije s nezletilými dětmi.
Rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů věcně správný a proto Nejvyšší soud dovolání zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Žalobce byl v dovolacím řízení úspěšný a podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 by mu vůči žalovanému náležela náhrada nákladů tohoto řízení. Náklady mu však nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2011
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu