ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.266.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 266/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce M. D. S. , bytem v P., zastoupeného JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, proti žalované K. V. , bytem v P., zastoupené Mgr. Vladimírem Samkem, advokátem se sídlem v Unhošti, T. G. Masaryka 106, o určení výše nájemného a o zaplacení částky 294.293,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 173/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. března 2008, č. j. 5 C 173/2007-31, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2009, č. j. 64 Co 413/2008-63, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. března 2008, č. j. 5 C 173/2007-31, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2009, č. j. 64 Co 413/2008-63, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalobce dovoláním napadl potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 2. 4. 2009, č. j. 64 Co 413/2008-63, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel napadl dovoláním i rozsudek soudu prvního stupně. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 14, ročníku 1997, pod číslem 112). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu7 ze dne 10. 3. 2008, č. j. 5 C 173/2007-31, zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu), ani důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
Dovolatel podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (námitkami, že „soudy se nevypořádaly s tvrzeními žalobce“, že „rozhodnutí založily na nesrozumitelných či nepřezkoumatelných úvahách“, že „se nezabývaly výší obvyklého nájemného“, že „ho nepoučily o eventuální změně petitu“). K případným vadám však dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně nezakládají (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních).
Prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) byla v dovolání zpochybněna především správnost právního názoru, že za dobu, kdy neexistoval právní předpis umožňující jednostranné zvyšování nájemného pronajímatelem, mohlo být rozhodnutím soudu nájemné z bytu zvýšeno, avšak pouze „do budoucna“ , a že pronajímatel se nemůže úspěšně domáhat zvýšení nájemného z bytu za období, kdy již byl účinný zákon č. 107/2006 Sb., tj. právní předpis umožňující jednostranné zvyšování nájemného z bytu pronajímatelem.
Dovolatel se domáhal zvýšení nájemného z bytu na částku 11.700,- Kč měsíčně ode dne podání žaloby (31. 8. 2007) do budoucna (v průběhu odvolacího řízení vzal s ohledem na ukončení nájmu žalované zpět žalobu za dobu od 1. 10. 2008). Nelze ovšem přehlédnout, že současně – byť s odůvodněním, že jde o „částku odpovídající nedoplatku za poslední tři roky“ ve výši 294.293,- Kč s příslušenstvím – se domáhal rovněž rozdílu mezi tím, co bylo na nájemném z bytu za předcházející tři roky skutečně uhrazeno, a tím, co podle jeho názoru mělo být z titulu požadovaného zvýšeného nájemného za tuto dobu zaplaceno. Žalovaná částka 294.293,- Kč je tak rozdílem mezi nájemným skutečně zaplaceným a zvýšeným nájemným, které měla žalovaná podle jeho představy v době 36 měsíců předcházejících podání žaloby platit. Ve skutečnosti se tedy i zaplacení částky 294.293,- Kč s příslušenstvím domáhal z titulu zvýšení nájemného z bytu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. července 2009, sp. zn. 26 Cdo 1366/2008).
K možnosti zvýšit nájemné za období před podáním žaloby a ke zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007, se jednoznačně vyjádřilo plénum Ústavního soudu, které přijalo dne 28. 4. 2009, pod sp. zn. Pl. ÚS-st 27/09 (sjednocující) stanovisko, v němž se odchýlilo od právních názorů vyslovených dříve v některých nálezech (sp. zn. IV. ÚS 175/08 a sp. zn. III. ÚS 3158/07). Dovodil, že obecné soudy nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006, zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští §3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. Ze stejných právních závěrů vychází i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu - srov. rozsudky ze 7. 7. 2006, sp. zn. 26 Cdo 32/2006, z 30. 8. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1013/2005 a z 10. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1924/2006, usnesení z 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1366/2008, z 20. 10. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1819/2009, a z 10. 11. 2009, sp. zn. 26 Cdo 5408/2008).
Odvolací soud se při řešení předestřených otázek od citované judikatury Ústavního soudu a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalované podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2011
Doc. JUDr. Věry Korecká, CSc.
předsedkyně senátu