ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2824.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 2824/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce M. M. , bytem v J., zastoupeného Mgr. Bohuslavem Rollem, advokátem se sídlem v Chomutově, Nerudova 63, proti žalované G. V. , bytem v H., zastoupené Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 409, o 195.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 151/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. února 2009, č. j. 35 Co 424/2008-170, takto:
I.Dovolání proti odstavci I. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. února 2009, č. j. 35 Co 424/2008-170, se odmítá .
II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. února 2009, č. j. 35 Co 424/2009-170, se v odstavcích II. a IV. výroku, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 5. 2008, č. j. 15 C 151/2006-144, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč (odstavec I.) s 3% úrokem z prodlení od 11. 11. 2004 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku, žalobu co do zaplacení částky 165.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 11. 11. 2004 do zaplacení zamítl (odstavec II.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (odstavec III.).
Zjistil, že žalobce (vlastník) uzavřel dne 1. 11. 2003 s žalovanou (nájemkyní) smlouvu, jejímž předmětem byl nájem penzionu na stavební parcele č. 3154 a pozemků parcelní číslo 3153/2, 3153/7, 3161/15, vše v obci a katastrálním území J.(dále jen „předmětná nemovitost“, popř. „penzion“), že každý z účastníků měl ve svém držení písemné vyhotovení nájemní smlouvy podepsané oběma účastníky, jejichž text se však v bodě VI. (nazvaného „odměna nájmu a ceny služeb“) neshoduje, neboť ve vyhotovení v držení žalobce je cena nájmu stanovena ve výši 30.000,- Kč měsíčně, zatímco ve vyhotovení v držení žalované ve výši 15.000,- Kč měsíčně, že nebylo zjištěno, že by došlo k výměně listů v jednotlivých výtiscích kupní smlouvy, ani že by byly vyhotoveny odlišně. Dále zjistil, že účastníci uzavřeli dodatek k nájemní smlouvě o snížení nájemného na 10.000,- Kč měsíčně od 1. 11. 2003 do 31. 12. 2003, které žalovaná uhradila, že dále zaplatila za leden, únor, březen 2004 po 10.000,- Kč (s tím, že podle ústní dohody zbytek doplatí v dalších měsících), za duben 15.000,- Kč, za květen 15.000,- Kč, červen 20.000,- Kč, červenec 20.000,- Kč, srpen 20.000,- Kč, září 15.000,- Kč, za říjen a listopad 2004 nezaplatila žádnou částku, že nájemní smlouvu (její opisy) předložil k podpisu žalobce, že nájem skončil 30. 11. 2004, že ve sporu o dlužné nájemné za období prosinec 2000 – duben 2001 mezi žalobcem a bývalým nájemcem penzionu J. F. byla rovněž zjištěna existence dvou různých vyhotovení nájemních smluv lišících se výší nájemného. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že nájemné bylo ve smlouvě sjednáno ve výši 15.000,- Kč měsíčně, a že až do září 2004 se žalovaná podle tohoto ujednání chovala. Nájemné za říjen a listopad 2004 žalobci neuhradila, a proto jí uložil tuto částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení. Na dlužné nájemné nezapočetl jistinu ve výši 30.000,- Kč, kterou zaplatila při uzavření smlouvy o nájmu, neboť dospěl k závěru, že se jedná o smluvní pokutu podle §544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“, která nezaplacením nájemného za říjen a listopad 2004 propadla žalobci. Protože žalobce neprokázal, že by nájemné bylo platně sjednáno ve výši 30.000,- Kč měsíčně, žalobu co do zaplacení částky 165.000,- Kč s příslušenstvím zamítl.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 2. 2009 č. j. 35 Co 424/2008-170, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím v odstavci I. výroku uložil žalované zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), výrok v odstavci II., pokud jím zamítl žalobu co do zaplacení částky 135.000,- Kč a 2% úroku z prodlení z částky 100.000,- Kč, 2,5% úroku z prodlení z částky 20.000,- Kč, 3% úroku z částky 45.000,- Kč od 11. 11. 2004 do zaplacení, změnil tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl (odstavec II. výroku) a pokud jím zamítl žalobu na zaplacení další částky 30.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 11. 11. 2004 do zaplacení, zaplacení 1% úroku z prodlení z částky 100.000,- Kč a 0,5% úroku z prodlení z částky 20.000,- Kč od 11. 11. 2004 do zaplacení, potvrdil (odstavec III. výroku); rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (odstavec IV. výroku) a žalované uložil zaplatit soudní poplatek z odvolání (odstavec V. výroku).
Po částečném zopakování dokazování (pokladními výdejovými doklady o placení nájemného a nájemní smlouvou) považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce smlouvou uzavřenou dne 1. 11. 2003 pronajal žalované penzion, že posléze dohodou změnili výši nájemného za listopad a prosinec 2003 na částku 10.000,- Kč měsíčně, že se účastníci ústně dohodli, že žalovaná může platit v zimních měsících nájemné jen ve výši 10.000,- Kč s tím, že zbytek nájemného doplatí v létě, že při podpisu smlouvy žalovaná zaplatila „jistinu“ ve výši 30.000,- Kč (bod VI. smlouvy). Ujednání o „jistině“ však (na rozdíl od soudu prvního stupně) nepovažoval za dohodu o smluvní pokutě, ale za ujednání o záloze na nájemné, která má být použita v případě řádného neplacení. Za správné považoval i zjištění, že každý z účastníků má v držení písemné vyhotovení smlouvy, jenž se však liší ve sjednané výši měsíčního nájemného (zbývající text je shodný a obě vyhotovení jsou podepsána účastníky) a zároveň bylo zjištěno, že se nejedná o padělky. Pro závěr, zda bylo nájemné sjednáno ve výši 15.000,- Kč (jak bylo uvedeno ve smlouvě předložené žalovanou) nebo ve výši 30.000,- Kč (vyhotovení smlouvy v držení žalobce), považoval za rozhodné, podle které smlouvy se žalovaná fakticky chovala při placení nájemného. Za významné považoval zejména daňové výdajové doklady vystavené žalovanou dne 15. 7. 2004
a 15. 8. 2004 na částku 20.000,- Kč, v nichž je výslovně uvedeno, že se jedná o nájemné za daný měsíc, a které neobsahují žádný údaj o tom, že by se mělo jednat o nájemné + doplatek nájemného za jiný měsíc a dále daňový výdejový doklad z 8. 7. 2004 na částku 15.000,- Kč, na němž je uvedeno, že se jedná o nájemné za červen 2004 a z 15. 7. 2004 na částku 5.000,- Kč určenou výslovně jako doplatek nájemného za červen 2004. Uzavřel, že pokud by žalovaná měla za to, že nájemné bylo sjednáno ve výši 15.000,- Kč měsíčně, neměla by důvod sama výslovně určit na nájemné za tyto měsíce (červen – srpen 2004) částku 20.000,- Kč měsíčně. Vycházel proto z nájemní smlouvy, v níž bylo nájemné sjednáno ve výši 30.000,- Kč měsíčně a dospěl k závěru, že žalovaná tak měla zaplatit na nájemném od ledna 2004 do listopadu 2004 částku celkem 330.000,- Kč, zaplatila jen 135.000,- Kč a dále je třeba od dluhu žalované odečíst „jistinu“ ve výši 30.000,- Kč. Změnil proto částečně rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalované, aby zaplatila žalobci i částku 135.000,- Kč s příslušenstvím, ve zbývající části (v níž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci 30.000,- Kč s příslušenstvím a v níž byla žaloba, co do zaplacení další částky 30.000,- Kč s příslušenstvím a část úroků z prodlení, zamítnuta) rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu, v části, v níž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit 30.000,- Kč s úroky z prodlení a kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že jí bylo uloženo zaplatit další částku 135.000,- Kč s úroky z prodlení tam uvedenými, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodnila §237 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen „o. s. ř.“, a uplatnila v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Namítala, že odvolací soud zopakoval dokazování jen částí výdejových pokladních dokladů (za červen, července, srpen 2004) a jen z nich vychází jeho závěr o platnosti smlouvy s nájemným ve výši 30.000,- Kč měsíčně. Ze všech výdejových pokladních dokladů je však zřejmé, že po dobu trvání nájmu za žádný měsíc nezaplatila 30.000,- Kč, že platila jinou částku v zimních a letních měsících, že v průměru zaplatila 15.000,- Kč měsíčně, že na žádném pokladním dokladu není platba označena jako „záloha na nájemné“, a to ani na dokladu o platbě nájemného za leden, únor, březen 2004 z 7. 3. 2004, které platila jednorázově. Skutková zjištění odvolacího soudu tak nemají oporu v provedeném dokazování. Zdůraznila, že – na rozdíl od žalobce – v průběhu řízení svá tvrzení neměnila, a poukázala na obdobný spor, který vede žalobce s jiným (bývalým) nájemcem a v němž byla soudu rovněž předložena dvě vyhotovení nájemní smlouvy, každá s jinou výši nájemného. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že je třeba postupovat podle smlouvy, kterou drží v ruce věrohodnější účastník. Má za to, že soud měl vycházet z výše nájemného, která je mezi účastníky nesporná – tedy z částky 15.000,- Kč; sjednání vyššího nájemného by muselo být prokázáno (účastníkem, který tuto skutečnost tvrdí), případně měl soud postupovat podle druhé části §671 odst. 1 obč. zák. (obvyklé nájemné). Navrhla, aby napadený rozsudek byl v odstavcích I., II a IV. výroku zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se v dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím
i s jeho právními závěry, vyvracel námitky dovolatelky a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 24. 2. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal
a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem
k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání výslovně směřuje i proti výroku I. napadeného rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž uložil žalované zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč s příslušenstvím. Ve vztahu k tomuto výroku však nejsou – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány. Pouhá citace ustanovení §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení. Neuvede-li dovolatel ve lhůtě stanovené v §241b odst. 3 o. s. ř. z jakých důvodů napadá rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud je odmítne (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003) Dovolací soud proto dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu (odstavec I. výroku), kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se zaplacení částky 30.000,- Kč s příslušenstvím, v této části za přiměřeného použití podle §43 odst. 2 o. s. ř. (§243c odst. 1 o. s. ř.) odmítl.
Dovolání žalované proti měnícímu výroku II. napadeného rozsudku je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.
Dovolatelka uplatnila zejména dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. považovat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř. Může jít o situaci, kdy soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, anebo naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Odvolací soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu nemovitosti (penzionu), že smlouva existuje ve dvou vyhotoveních podepsaných účastníky, a že jejich text se liší v ujednání o výši nájemného. Dovolatelka zpochybnila jeho závěr, že je třeba vycházet z nájemní smlouvy, jejímž obsahem je ujednání o (vyšším) nájemném ve výši 30.000,- Kč měsíčně. Vytýká mu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť nepřihlédl ke všem výdajovým pokladním dokladům, ale jen k některým.
Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud dospěl k závěru,
že pro závěr v jaké výši bylo sjednáno nájemné (zda ve výši 15.000,- Kč nebo 30.000,- Kč měsíčně) je rozhodné, podle které ze smluv se žalovaná při jeho placení chovala. Posuzoval proto daňové výdajové doklady vystavené žalovanou, v nichž mimo jiné uváděla i za jaké měsíce je nájemné placeno a v jaké výši. Lze však přisvědčit dovolací námitce žalované, že své zjištění učinil pouze ze tří předložených výdajových dokladů. Nevypořádal se přitom s údaji vyznačenými žalovanou na výdajových dokladech za další měsíce, ačkoliv je z nich patrno, že v některých měsících nebylo nájemné placeno ani ve výši 15.000,- Kč a přesto zde není uvedeno, že se jedná o zálohu (např. doklad o platbě za leden, únor, březen 2004, září 2004), u platby 5.000,- Kč určené na nájem za září je uvedeno, že se jedná o doplatek (dříve bylo zaplaceno na nájem za září 10.000,- Kč).
Z uvedeného vyplývá, že žalované se podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. zpochybnit správnost skutkových zjištění odvolacího soudu. Za této situace neobstojí ani právní závěry, které na jejich základě odvolací soud přijal. Dovolací soud proto rozsudek v této napadené části podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení (§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že nebude-li možné při posuzování platnosti smlouvy o nájmu předmětné nemovitosti, ani z následného chování účastníků usoudit jaká byla jejich vůle při uzavírání smlouvy ohledně výše nájemného, nepostihne tato vada s ohledem na §671 odst. 1 obč. zák. celou smlouvu o nájmu nemovitosti. Podle §671 odst. 1 obč. zák. výše nájemného nebo způsob jeho určení není podstatnou náležitostí smlouvy o nájmu nemovitostí uzavřené podle §663 obč. zák.; lze proto neplatné ujednání o výši nájemného oddělit od ostatní části smlouvy.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu