ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2861.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 2861/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Z. S. , a b) Ing. P. S. , zastoupených JUDr. Janem Kubečkem, advokátem se sídlem Náchod, náměstí T.G. Masaryka 19, proti žalovanému městu Náchod , se sídlem Náchod, Masarykovo náměstí 40, zastoupenému JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem Náchod, Tyršova 64, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp.zn. 4 C 240/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 2010, č.j. 20 Co 8/2010-79, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 2010, č. j. 20 Co 8/2010-79, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. října 2009, č. j. 4 C 240/2008-56, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. března 2010, č. j. 20 Co 8/2010-79, potvrdil rozsudek ze dne 22. 10. 2009, č.j. 4 C 240/2008-56, kterým Okresní soud v Náchodě (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu daná žalobcům dopisem žalovaného ze dne 15. 10. 2008, je neplatná a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal – ve shodě se soudem prvního stupně – zejména za prokázáno, že dne 29. 3. 2006 účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu bytu č. 267/10 v domě č.p. 267 a 268 v N., D. ulici (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), že dopisem ze dne 15. 10. 2008, doručeným žalobcům dne 17. 10. 2008, jim dal žalovaný výpověď z nájmu předmětného bytu (dále též „Výpověď“) z důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění účinném od 31. 3. 2006, tj. ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“), opírající se o tvrzení, že dlužili na nájemném a na úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále též „úhrada za služby“) více než trojnásobek měsíčního nájemného a úhrady za služby, že v ní byl vypočten dluh s tím, že ke dni 30 7. 2008 činí 9.546,-Kč, uvedena výpovědní lhůta a poučení o možnosti podat žalobu na její neplatnost a že ke dni 30. 9. 2008 vzrostl dluh na uvedených platbách na částku 11.936,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který dovodil, že Výpověď splňuje všechny předepsané náležitosti a že uplatněný výpovědní důvod byl prokázán. Rovněž tak dovodil, že okolnost, že výše dluhu za rok 2003 a 2004 je sporná, není z hlediska naplnění výpovědního důvodu právně relevantní; může být významná toliko pro posouzení věci z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč.zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost odůvodnili podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že má po právní stránce zásadní význam. Zpochybňují existenci uplatněného výpovědního důvodu a namítají, že v dané věci představoval jejich dluh toliko dvojnásobek měsíčního nájemného a úhrady za služby, a že žalovaný má k dispozici na svém účtu vysokou částku jako kupní cenu, kterou mu poskytli v souvislosti s uzavřením smlouvy o budoucí kupní smlouvě na předmětný byt, z níž mohl dluh ve výši 9.456,- Kč uhradit. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítl, že není (z důvodů, jež rozvádí) přípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy (§237 odst. 3 o.s.ř.), řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud se zřetelem k uvedenému zastává názor, že napadenému rozhodnutí lze přiznat zásadní právní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., neboť řeší právní otázku, jež je v poměrech právní úpravy nájmu bytu účinné od 31. 3. 2006 rozhodována soudy rozdílně. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
I po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. platí, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu (v dané věci daná bez přivolení soudu) je jednostranným, adresovaným hmotněprávním úkonem, který musí – vedle náležitostí stanovených v §711 odst. 3 obč.zák. – vyhovovat též obecným náležitostem právních úkonů vyplývajícím z ustanovení §34 a násl. obč.zák., tj. i požadavku určitosti (§37 odst. 1 obč. zák.), jenž se týká též specifikace užitého výpovědního důvodu.
Nadále rovněž platí, že soud se zabývá existencí uplatněného výpovědního důvodu až poté, co učinil kladný závěr o tom, že výpověď z nájmu bytu je platným právním úkonem, tj, že vyhovuje všem zákonem předepsaným náležitostem.
Podle §711 odst. 1 a 2 písm. b) obč.zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu.
Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1109/2009, zaujal právní názor, že ve vztahu k určitosti výpovědi pronajímatele (§37 odst. 1 obč.zák.) dané z důvodu podle §711 odst. 1 písm. b) obč.zák., spočívajícího v neplacení nájemného a úhrad za služby, je třeba, aby pronajímatel dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění; nestačí tedy, aby např. pouze uvedl, že „nájemce nezaplatil nájemné a úhrady za služby ve výši odpovídající trojnásobku těchto měsíčních plateb“, nebo že „dluží na uvedených platbách konkrétní částku“, uvedenou ve výpovědi, ale je třeba, aby specifikoval, z čeho se tato částka sestává (nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil). K uvedenému právnímu názoru se dovolací soud přihlásil i v rozsudku ze dne 20. 10. 2010, sp.zn. 26 Cdo 4145/2009 a nemá důvodu se od něj odchýlit ani v projednávané věci.
Uvedený požadavek určitosti výpovědi pronajímatele je odůvodněn i tím, že nájemce musí v případné žalobě na neplatnost výpovědi podle 711 odst. 5 obč.zák. (na jejíž podání má zákonnou lhůtu 60-ti dnů) uvést, v čem spatřuje neplatnost této výpovědi – neexistenci uplatněného výpovědního důvodu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, jimiž se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a to v takovém rozsahu, aby umožňoval jednoznačnou individualizaci skutku, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 290/2002). K tomu, aby nájemce dostál shora uvedeným požadavkům na vylíčení rozhodných skutečností, nepostačí v žádném případě uvést, že částku uvedenou ve výpovědi nedluží.
V projednávané věci Výpověď nevyhovovala výše vymezenému požadavku určitosti výpovědního důvodu, neboť vedle citace zákonného textu výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč.zák. obsahovala toliko uvedení předepsaných částek měsíčního nájemného a úhrad za služby a celkovou výši ročního dluhu, a to v letech 2003, 2004 a 2006. Odvolací soud přesto shledal Výpověď (odkazem na právní závěry soudu prvního stupně) platnou, což (byť nevýslovně) vyjadřuje i závěr, že vyhovuje požadavku určitosti (§37 odst. 1 obč. zák.). Již z tohoto důvodu nelze pokládat jeho právní posouzení věci za správné. Se zřetelem k tomu nemůže obstát ani jeho právní závěr o existenci uplatněného výpovědního důvodu.
Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud jej rovněž zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V dalším řízení soud nepřehlédne právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyšího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2009.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu