ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2958.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 2958/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce statutárního města Brna , se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 1, zastoupeného JUDr. PhDr. Jaroslavem Padrnosem, CSc., advokátem se sídlem v Brně, Banskobystrická 68, proti žalovanému P. B. , zastoupenému Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 3, o zaplacení částky 23.344,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 147.704,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 126/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. října 2009, č. j. 13 Co 256/2008-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. ledna 2008, č. j. 15 C 126/2004-129, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23.344,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 6. listopadu 2003 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2,5 promile z dlužné částky 23.344,- Kč za každý započatý den prodlení od 6. listopadu 2003 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a vyloučil k samostatnému projednání vzájemný návrh žalovaného, aby mu byl žalobce povinen zaplatit částku 147.704,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % od 30. července 2004 do zaplacení (výrok III.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. října 2009, č. j. 13 Co 256/2008-155, odmítl odvolání žalobce proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně změnil (v zamítavém výroku I.) tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23.344,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 6. listopadu 2003 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2,5 promile z dlužné částky 23.344,- Kč za každý započatý den prodlení od 6. listopadu 2003 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které následně doplnil podáním ze dne 21. července 2010 doručeným soudu prvního stupně dne 23. července 2010.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas (k doplňku dovolání ze dne 21. července 2010 však nepřihlížel, neboť byl podán až dne 23. července 2010, tj. po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání), subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Pro posouzení otázky přípustnosti dovolání směřujícího proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu o peněžitém plnění není – se zřetelem k ustanovení §242 odst. 1 o.s.ř. – rozhodné to, o jaké částce odvolací soud dotčeným výrokem rozhodl, nýbrž to, v jakém rozsahu je jeho rozhodnutí o příslušném peněžitém plnění zpochybněno.
V projednávané věci se z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) podává, že směřuje toliko proti výroku II. napadeného rozsudku, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci dlužné nájemné v částce 23.344,- Kč s příslušenstvím. Protože nejde o žádný z případů uvedených v §242 odst. 2 o.s.ř., je při úvaze o přípustnosti dovolání dovolací soud tímto rozsahem vázán.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (v daném případě proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě na zaplacení dlužného nájemného v částce 23.344,- Kč s příslušenstvím bylo vyhověno) upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ o.s.ř. Podle §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání proti napadenému měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu by mohlo být objektivně přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Byl-li však dovoláním napaden výrok II. rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě na zaplacení dlužného nájemného v částce 23.344,- Kč s příslušenstvím bylo vyhověno, nelze dovodit přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. to vylučuje.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) – dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2011
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu