ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3233.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3233/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. S. , zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému K. Ř. , zastoupenému Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října 3117/61, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 232/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2010, č. j. 42 Co 7/2007-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. října 2006, č. j. 54 C 232/2004-134, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 2 o velikosti 1+1 v domě č.p. 1473 na ul. Bieblova 10 v O. – Moravské Ostravě“ ; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 20. ledna 2010, č. j. 42 Co 7/2007-212, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.); zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) – směřuje proti nákladovým výrokům II. a III. napadeného usnesení. Z důvodů v něm uvedených vyjádřil nesouhlas s uloženou povinností zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).
Dovolatel podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, avšak žalované (podle obsahu spisu) náklady v dovolacím řízení nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. února 2011
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu