ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3925.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 3925/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce M. A. , zastoupeného Mgr. Davidem Valouchem, advokátem se sídlem Praha 2, Šafaříkova 635/24, proti žalované Soukenická LB s. r. o. , se sídlem Liberec 4, Soukenné nám. 121/1, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Liberec 3, Na Rybníčku 387/6, o zaplacení 35.797,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 29 C 126/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. února 2009, č. j. 35 Co 639/2008-54, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení částky 35.797,50 Kč s příslušenstvím z titulu slevy z nájemného.
Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 7. 2008, č.j. 29 C 126/2008-40, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 35.797,50 Kč „se zákonným úrokem z prodlení stanoveným dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, od 16. 11. 2007 do zaplacení“; současně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 2. 2009, č.j. 35 Co 639/2008-54, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vzal za prokázáno, že žalobce užívá byt č. 8 ve IV. nadzemním podlaží domu č.p. 1418 v Hornické ulici v S. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalovanou dne 22. 1. 2004, podle níž je spolužijící osobou jeho přítelkyně R. S. a její dcera, že měsíční nájemné činilo 2.775,- Kč a záloha na služby spojené s užíváním bytu 1.005,- Kč, že již od počátku nájemního vztahu nebyla zajištěna dodávka elektřiny do bytu, že důvodem tohoto stavu byla závada na elektrickém vedení v domě, že dopisem ze dne 8. 12. 2005 se žalobce domáhal slevy z nájemného (aniž by uvedl, v jakém rozsahu má být sleva poskytnuta) z důvodu, že nefunguje osvětlení společných prostor, není prováděn jejich úklid a není možné připojit elektřinu, že na závadný stav upozorňovala žalovanou i R. S. v dopisech ze dne 7. 6. 2006 a 20. 7. 2006, že v dopise ze dne 24. 7. 2007 již jmenovaná výslovně požádala o ,,stanovení slevy na nájemném ve smyslu ustanovení §698 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši 30%“, že dodávka elektřiny do bytu byla obnovena dne 12. 9. 2007, a že dopisem ze dne 31. 10. 2007 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k zaplacení slevy 35.797,50 Kč, která představuje 30% nájemného za období od února 2004 do srpna 2007. Rovněž vzal za prokázáno, že pravomocným platebním rozkazem soudu prvního stupně ze dne 25. 6. 2006, sp.zn. 7 C 143/2003, bylo žalobci uloženo zaplatit žalované částku 8.121,- Kč s příslušenstvím (z titulu dlužného nájemného) a náklady řízení ve výši 6.600,- Kč, z čehož dosud uhradil pouze 7.500,- Kč na dlužnou jistinu. Odvolací soud posoudil uplatněný nárok podle §698 odst. 1 a §699 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uplatnění práva na slevu z nájemného (dále jen „obč.zák.“), přičemž zaujal názor, že i když forma uplatnění práva na slevu není výslovně předepsána, jde o úkon, jehož obsah musí být určitý a srozumitelný ve smyslu §37 odst. 1 obč.zák. Je nutné, aby z takového úkonu bylo patrné z jakého důvodu a v jakém rozsahu je sleva požadována (musí být vyčíslena, případně vymezena způsobem, ze kterého lze její výši určit), a je-li žádána zpětně, musí z něj být zřejmé, jakého období by se měla stýkat. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že požadovaná sleva ve výši 30% z nájemného je vzhledem k povaze závady zcela přiměřená. Odvolací soud však – na rozdíl od soudu prvního stupně, dle jehož názoru uplatnil žalobce právo na slevu již dopisem ze dne 8. 12. 2005 – dovodil, že za řádné uplatnění práva na slevu z nájemného (§699 obč.zák.) i za dobu minulou lze považovat až dopis zástupce žalobce ze dne 31. 10. 2007, neboť v dopise ze dne 8. 12. 2005 nebyl uveden rozsah požadované slevy. Odvolací soud, vycházeje z ustanovení §699 obč.zák., zaujal názor, že neuplatněním práva v šestiměsíční lhůtě zaniká právo na slevu z té které měsíční úhrady nájemného, a že při déletrvající vadě se lze domáhat slevy z nájmu jen za šest měsíců nazpět (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp.zn. 26 Cdo 2716/2005). Se zřetelem k tomu uzavřel, že právo na slevu z nájemného za dobu do 1. 5. 2007 zaniklo prekluzí , a žalobci proto přiznal slevu jen za období od 1. 5. 2007 do 31. 8. 2007, tj. 3.330,- Kč. Jelikož však odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – zohlednil námitku započtení, kterou žalovaná vznesla již v řízení před soudem prvního stupně a následně upřesnila v řízení odvolacím, rovněž uzavřel, že pohledávka žalobce ve výši 3.330,- Kč zanikla, přičemž v tomto rozsahu došlo k zániku práva žalované na náhradu nákladů řízení, které jí bylo přiznáno platebním rozkazem soudu prvního stupně ve věci sp.zn. 7 C 143/2003.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). R ekapituluje skutkové a právní závěry soudů obou stupňů a odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil podmínky (zejména časové omezení) uplatnění slevy na nájemném. Vyjadřuje nesouhlas s jeho názorem, vycházejícím z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 2716/2005, resp. literatury v něm citované, omezujícím zpětné uplatnění práva na slevu nájemného šestiměsíční lhůtou, a dovozuje, že ustanovení §699 věty druhé obč.zák. nelze interpretovat z gramatického hlediska jinak, než že ,,propadná lhůta pro uplatnění práva na slevu z nájemného, a to bez nějakého časového omezení slevy, začne běžet teprve až po odstranění vady, samozřejmě za splnění dalších podmínek pro nárok na slevu na nájemném “ . Dovolatel uvádí, že ,,v okamžiku vzniku závady má nájemce povinnost tuto závadu bez zbytečného odkladu oznámit pronajímateli, pakliže se jedná o závadu, kterou má odstranit pronajímatel, a požadovat po něm její odstranění “ ; v případě, že tak pronajímatel neučiní v době přiměřené povaze závady, má nájemce možnost uplatnit bez zbytečného odkladu právo na slevu z nájemného, přičemž jde toliko o lhůtu pořádkovou. Vyjadřuje přesvědčení, že teprve okamžikem odstranění závady začíná běžet prekluzivní lhůta pro uplatnění práva na slevu, a to za celou dobu, po kterou bylo užívání bytu v důsledku závady ,,zhoršeno “ . Dle dovolatele je tedy na nájemci, který si může vybrat, zda slevu na nájemném uplatní již v době existence závady nebo až po jejím odstranění, a to zpětně za celou dobu, kdy byl touto závadou v užívání bytu omezován. Obsáhle argumentuje proti názoru opačnému a vyjadřuje rovněž nesouhlas se závěrem odvolacího soudu na vymezení úkonu, kterým je uplatněna sleva na nájemném. Namítá, že tento úkon vyhoví požadavku určitosti, bude-li obsahovat ,,vymezení osoby, která slevu uplatňuje (nájemce), uplatnění slevy (žádost) a vymezení důvodu slevy “; konkrétní výše slevy v něm nemusí být uvedena, neboť vyplyne buď z dohody s pronajímatelem nebo ze soudního rozhodnutí. Pokud jde o určení doby, vztahuje se uplatněná sleva – není-li určeno jinak – na celou dobu po kterou trvalo nebo trvá ,,zhoršené užívání bytu z důvodu vymezené závady“. Vzhledem k uvedenému tak řádně uplatnil právo na slevu již dopisem ze dne 8. 12. 2005, a to i přesto, že v něm nebyla vymezena výše slevy, ani doba, za kterou je sleva požadována. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. února 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Obligatorně posuzované vady nebyly v dovolání namítány a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu.
Dovolací soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci. O nesprávné právní posouzení ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §698 odst. 1 věty první obč.zák. má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného, dokud pronajímatel přes jeho upozornění neodstraní v bytě nebo v domě závadu, která podstatně nebo po delší dobu zhoršuje jejich užívání.
Ustanovení §699 obč.zák. stanoví, že právo na slevu z nájemného nebo z úhrady za plnění poskytovaná s uíváním bytu, je třeba uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad.
Právní teorie (srov.: Občanský zákoník, Komentář, 9. vydání 2004, nakladatelství C.H.BECK, strana 1032) i soudní praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp.zn. 26 Cdo 2716/2005, a ze dne 19. 7. 2010, sp.zn. 26 Cdo 4253/2009) je ustálena ve výkladu ustanovení §699 obč.zák. v tom směru, že nájemce musí uplatnit právo na slevu z nájemného nebo z úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu u pronajímatele bez zbytečného odkladu, a že toto právo zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad. Neuplatněním práva v šestiměsíční lhůtě přitom zaniká právo na slevu z té které měsíční úhrady, nikoliv nárok na slevu na úhradu splatnou v dalších měsících; lze se tedy domáhat při déletrvající vadě slevy jen za šest měsíců nazpět. Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvodu odchýlit se ani v projednávané věci.
Námitka dovolatele dovozující, že nájemce má možnost výběru, zda právo na slevu uplatní již v době, kdy závada trvá, nebo až po jejím odstranění, nemůže obstát již z toho důvodu, že je v rozporu zněním zákona (srov. dikci: „je třeba uplatnit … bez zbytečného odkladu“, užitou ve větě první §699 obč.zák.). Dovolateli nelze přisvědčit ani pokud namítá, že nájemce může v zákonné šestiměsíční lhůtě po odstranění závady uplatnit nárok na slevu z nájemného za celé předchozího období, po niž trvala. Nárok na slevu nelze totiž považovat za jeden celek, nýbrž za souhrn práv na slevu z každého jednotlivě měsíčně splatného nájemného (srov. k tomu též: Občanský zákoník, komentář, díl I. Praha, Panorama 1987, str. 599, 600, ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 1991).
Dovolací soud rovněž souhlasí s názorem odvolacího soudu, že uplatnění nároku nájemce na slevu z nájemného musí vyhovovat požadavku určitosti (§37 odst. 1 obč.zák.). I když zákon pro tento projev vůle nájemce nestanoví obligatorně písemnou formu, musí být z něho (i za pomoci výkladu – 35 odst. 2 obč.zák.) patrno, čeho se nájemce domáhá, tj. že požaduje slevu z nájemného, o jakou závadu ji opírá, a v jakém rozsahu ji požaduje (není-li vyčíslena, měla by být vymezena způsobem, aby bylo možno její výši určit); je-li žádána zpětně, musí z něj být zřejmé, jakého období by se měla sleva týkat. Uvedené požadavky jsou významné nejen v zájmu právní jistoty účastníků nájemního vztahu, ale i z hlediska případného promlčení, resp. prekluze nároku na slevu za jednotlivé měsíce, za něž je uplatňována.
Protože rozsudek odvolacího soudu je správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo vůči neúspěšnému dovolateli.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu